pan Há je po včerejší druhé dávce očkování nějaký trochu mimo. Všechno ho bolí, v noci chodil pořád na záchod, připadal mi ráno teplý, ale zvýšenou teplotu nemá. Tak se nasvačil a poslala jsem ho znovu do postele, dospat prochozenou noc. Nemá život jednoduchý, se svou nemocí, ale má ji už přes 50 let, tak si zvykl. Pravidelné jídlo v pravidelných časech. Dieta, kterou drží přísně celý svůj "nemocný" život. Ale vyplácí se mu to, je OK, i když kvalita života někdy klopýtá. Ale on si nikdy nestěžuje. No, možná teď, ve stáří, na nohy. Jinak celý život pracoval, nebyl nemocný...myslím jinak, doma i na domku dělal všechno, až jsem ho obdivovala. S jeho nemocí, takovým průběhem, komplikacemi a projevy znám jen jednoho muže. Je to o generaci mladší kluk / ode mne, takže u pana Há ještě kousek.../, manžel mé známé z nemocnice. Pracovitý, houževnatý, jako pan Há, ale taky má stejné komplikace jako MY......tedy pan Há. U diabetu I.typu jsou komplikace různé, že. A naši hoši mají shodné. To je zvláštní....Taky jsme si o tom často obě povídaly a postěžovaly si, občas zanadávaly....Jakpak se mají. Musím se poptat. Jeho sestra je laborantka na biochemii, fajn děvče, ale teď má trápení, dost velké, s ženskou strašnou nemocí. Držím palce, Renatko....
Toť vše k očkování, uvidíme. Moje maminka /90/ měla po druhé dávce taky únavové potíže a bolela jí ruka. Moji broučci.💋
Dneska nic moc nechystám a nedělám, čekám balíček, tak je tu ticho a klid....
Bude v něm originální kimči, s krevetami, to já nedělám. Jsem hlavně zvědavá na chuť, jestli to moje je podobné. Už ho mám jen maličkou porci, budu dělat nové, tak proto...
A ten můj zbytek bych mohla použít třeba na tousty se sýrem a kimči, podle Maangchi...dneska nové.....minule pekla ten toustový chleba.
Včera jsem taky objevila nová háčkovací videa, s mužem jako háčkovačem... Večer jsem koukala na háčkování mandaly, ukončování řady a střídání barev. A pěkný začátek další řady dlouhých sloupků pomocí nahazované nitě ... Dneska mi YT od něj nabídl pevné dvojité háčkování, třeba na prostírky, moc pěkně to vypadá a drží tvar. Tak jsem si "hocha" dala do oblíbených. Třeba se naučím ještě něco nového, dalšího.
A ještě něco z domácích luhů a hájů. Když už tady zase "doporučuji" na shlédnutí.
Příběh vlny... a Daniela.
Tká, barví příze, plete....
Její krajkový šátek s korálky mě strašně nadchnul. Ne, že bych ho honem pletla, ale je to něco, co mi i jen jako pokoukání dělá dobře u srdce. Jako mladá a ještě mladší jsem milovala krajkové vzory a měla jsem i dost svetrů s nimi. S rostoucím věkem / a kg / jsem pletení na sebe ukončila...ale ta láska ke krajce je tu furt....
Dneska vařím, uvidím, jestli nafotím, tedy nezapomenu. A bude to fotitelné, hihihi.
Jsem zvědavá na krabici, ve které přijde můj nákup. Potřebuji zabalit a poslat deku Marušce, ale zatím se mi žádná krabice nehodila a šla tedy do papírového odpadu. Takže snad dneska ? Uvidíme.
Včera jsem v noci dočetla druhý díl Šikmý kostel od Karin Lednické.
Shoduji se úplně hned s druhým komentářem pod upoutávkou na knihu a dovolím si sem dát i další komentář, který mne taky moc oslovil...Já osobně k tomu nemám jinak co říct, opakovala bych jen jejich slova. Nenapsala bych to líp, naopak...Navíc jsem byla po dočtení celá rozrušená a bolavá lítostí nad osudy některých postav. Je to prostě ze života. Umím se do toho času i postav vžít. Ta kniha se čte skoro sama ....
Po přečtení prvního dílu jsem se nemohla dočkat, až do ruky dostanu druhý díl a začnu číst. A musím říct, nelituji. Moc děkuji autorce a obdivuji její schopnost dostat tak složitý a nelehký osud jedné velké rodiny na stránky knihy. Knihu jsem četla v každé volné chvilce, hltala jsem každé slovo. Kniha, ač se jedná o složitý příběh, je napsaná velice srozumitelně. Prostě nádhera a těším se na třetí díl... Kdypak asi vyjde?
Teda! Myslím, že paní Lednická a její tvorba se časem dostane do hodin literatury, a naši potomkové se o ní budou učit jako o skvělé autorce 21.století. Jsem velmi ráda, že se v dnešní době dostávají ke slovu i silná témata. Nejen, že je dobré připomenout si naši historii, ale také jak spokojené životy si vlastně žijeme a často si toho málo vážíme. Šikmý kostel 2 je smutný, emotivní, barvitý a hlavně skvěle napsaný. Vůbec bych se nedivila, kdyby se dočkal filmového zpracování.
Taky už se nemůžu dočkat dalšího dílu. Je pravdou, že jsem si před čtením Dvojky musela ještě znovu přečíst první část, abych si to všechno oživila a připomenula. Ale je to trochu jinak, druhý díl je napsaný tak, že se to všechno vybaví samo. Což mne překvapilo, jak lehké by to bylo. Kniha by tedy šla číst i samostatně. Ale to by bylo zase škoda, nevědět, co a jak bylo..... Ne u každé pokračující knihy to tak je. 💗💗💗
Jsem z té Dvojky tak nadšená, že nemůžu vydržet do mých duhových hodnocení pro tento týden....
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za návštěvu a brzy zase na viděnou...