na dny plné jídla a mlsání...., které o víkendu určitě přijdou.
Objevila jsem pěkné video o přípravě salátů. Je jich moc, u mě vede kuřecí, krevetové tyčinky a vajíčkový.... I když mám ráda i ty listové. A ten z grilované zeleniny a hub šitaké.....mňam. Na ovocné moc nejsem, byl i bez zálivky, na tu jsem byla zvědavá.
Paní salátka / tak jsme říkali kuchařce, co připravovala saláty v závodce v nemocnici před drahně lety..../ je moc šikovná. Má předem připravené různé řezy stejné zeleniny a z ní pak směsi zelenin. Ty pak kombinuje. Třeba stejný salát, co je základem pod avokáda, použije a jemně nakrájený na jiné proužky a ochucený používá k plnění čtvrtek avokáda, které leží na tom základu z větších kousků. A takových triků tam je víc.
Je to divné, ale v konceptu mám dobré video....no snad už je to OK....
...Ale v našem případě to platí i doopravdy, hihihi.
Minulou sobotu nám praskla hadička s vodou a ventil WC ve zdi. To obstaral náš šikovný zeť. Potom další den praskla hadice ke sprše....to už jsem v OBI objednala k okénku sama a i sama vyměnila. S panem Há, samo. Tak do třetice dneska ráno praskla odpadová hadice pod dřezem v kuchyni. Nechtěla bych se rouhat, ale už toho bylo dost. Takové nenápadné závady.... Ale všechno strašně důležité pro žití. Tak zase hledat v sortimentu OBI hadici, objednat. Vyzvednout...Doma s panem Há společnými silami vyměnit. Proč OBI ? Protože ho máme před sebou, za jednou silnicí a kolejemi tramvaje. Každý večer nám září jejich neon do oken. Bohužel.
No, tak jsem si tam dneska koupila i nějaké kytky. Ale o tom možná jindy.
A osení do kuchyně pod barevná vejce. Teď ještě ne, samozřejmě. Zatím vejce dřevěná a svíčky ve tvaru vajec.
Venku je doslova letně, sedíme v pokoji s otevřenými dveřmi na balkon. Ale má se zase ochladit, uvidíme. Zrovna před chvílí jsem říkala panu Há, že jsem tady nikde neviděla břízy. V Ústí jich bylo před domem houf, a první známky jara jsou vidět právě na nich. První mají krásné něžně zelené lístečky. Tady je zase hodně lip, jasany, jehličnany. Ale břízu si nějak neuvědomuji. Musím se pořádně podívat, abych nešířila bludy. Ale z okna je nevidím.
se blíží konec března a čtvrt roku 2021 bude za námi.
Zlatý déšť ve váze pomalu začíná rozkvétat. Když jsem ho chystala do vázy, odřezky spodních částí se mi nechtělo vyhodit, tak mám ještě jednu minikytičku v pokoji.
Dneska mám v plánu vaření a chci plést. Ruka už se natolik zlepšila, že mi to "dovolí". I když jsou okamžiky, kdy to palčivě zabolí. Ale už to není jako ještě před několika dny.😄
Včera jsem vytvořila jednoduché přání k Velikonocům, potom jsem ho začala rozesílat. A už byla i nějaká odezva.
Mimo jiné od Uršuly /76/, starší kolegyně z toxikologie, která prodala byt v Ústí / včera jí to realitní agent řekl / a bude muset seriózně přemýšlet o tom, co si s sebou bude brát. A pak už jen hurá, cesta do Olomouce. Možná už jsem o tom psala, má tady jedinou dceru, lékařku ve Vojenské nemocnici.😀
Že by se toxiholky začaly houfně stěhovat do Olomouce ???
Ne, dělám si legraci. To jen my dvě jdeme na stará kolena za dětmi. Ostatní jsou pevně zakotvené na severu.....I když třeba Eva má syna momentálně bytem v Dánsku, tak člověk nikdy neví......😁
Tak jsem na to Uršulino stěhování zvědavá. Je v Ústí opravdu sama. Vyvdaná dcera, kterou od mala vychovávala, je léta provdaná v Německu, dcera v Olomouci, vnučka lékařka v Českých Budějovicích, vnuk lékař v Karviné. A sestru má léta letoucí v Plzni. Takže místo, aby se jejich cesty za ní směrovaly do Ústí, budou směrovat na Olomouc....Už se těším, že se uvidíme i my dvě.😁
A aby to nebylo jen o Olomouci, hihihi.
Moje úhlavní přítelkyně Jana, která taky žije v Plzni, dělá novou kuchyni. Včera poslala obrázek vymalovaného a nachystaného prostoru, nábytek má v krabicích. A dneska sestavují...Musí mi hned poslat nějaké fotky, abych věděla zase něco nového ze západu.😃
Tak jsem si zase pěkně pustila pusu na špacír. A popovídala jsem si dobře. Pana Há většina těhle věcí nezajímá, reakce žádná, tak alespoň takto.....
Stromy ještě nemají předjarní pupeny, tráva je ještě suchá, jen na několika místech zelená, pár sedmikrásek. Jen na záhonech vedle vchodu jarní kytky už kvetou, sněženky, bledule....
Pan Há pospává, v TV nic moc, já chodím tak trochu od něčeho k ničemu...
Tak zase máme letní čas.....
Jen přestavět rádio s budíkem mi zabralo dost času, nevěděla jsem, kde mám návod. Ale našla jsem....
Tak dneska jen malá ochutnávka z Instagramu....
Svambi a její krásné lněné i jiné produkty. S tištěnými obrázky.....
A nakonec, pro dnešek, ukázka toho, jaký si my lidé děláme doslova bordel v oceánech a mořích....4ocean. Sleduji je už dlouho a občas mi přechází zrak....
I když je pravdou, že ani u nás se nemáme za co "stydět". Vyrovnáme se plnohodnotně čuňatům od moře....včetně turistů tam jezdících, samozřejmě....Cestou z lékárny jsem odbočila na trávník a "psí stezku" za obchod, nařezat si větvičky do vázy. A co odpadků tam leželo a padalo ze stráňky od obytných domů, to mě překvapilo....
Dcera je v práci, děti s tátou jeli na chatu do lesů....
Protože pan Há má novou oděrku, šla jsem hned v 9 hodin do BENU lékárny v Tescu, pro mast a řepíček na oplachy. Žádnou oděrku nesmíme přehlédnout, on, jako diabetik, obzvláště....A vlastně celých 10 měsíců, co jsme v Olomouci, si nic moc neudělal. A že to tedy umí...Ale, kdo nic nedělá, nic se mu nestane.
Ale já se opravdu pěkně prošla a nařezala jsem si pár větviček zlatého deště na stůl v kuchyni.
Olomouc, konec března 2021....
Ten nízký bílý dům je plný obchůdků a cukrárna. A taky obchod On road, kde je "moje" Zásilkovna. Opravdu jen přes koleje tramvaje a jsem tam.
A v dáli budova s vodojemem na střeše, taky rarita.....
A jak jsem měla minule fotku mužů, kácejících strom, tak takhle to dopadlo. Topol je v čudu a už z fotek je jasné, že to nebylo kvůli jeho stáří nebo narušenosti stromu.... Sama vila je v dezolátním stavu, je v majetku města. Někdo tam ale bydlí.
Že by další adept na zimní otop ??? Jsou tady v okolí krásné stromy, i když některé asi opravdu stoleté. Byl to tady park k vile paní Lipčíkové, ve které je teď knihovna. A knihovna je mou múzou nočního focení. Ale postupně se park mění. Stromů ubývá a to je škoda.
Pár kroků a byla jsem doma. venku se zatím zatáhlo, vypadá to na déšť. Uvidíme.
už druhý den slunce.... Ale má být o víkendu zataženo.
Včera jsem byla hodinku s vnoučaty na procházce, dvakrát se sklouzli, Ondra vyfotil selfíčko s babičkou a proběhli se.
Zbyněk nám zatím namontoval nový lustr v ložnici. Pak přišla i dcera a jeli domů....😀 Byli jsme oba rádi, že jsme je chvíli viděli. I s respirátory....
Tak a co bude dneska na tabuli s duhovými srdci ?
Když už jsem u těch mých ne příliš kvalitních fotek, napadlo mě sem dát odkazy na jinačí fotografky.. Třeba https://fotodasaf.blogspot.com , která dala na svůj blogu výzvu o fotografování oblohy....💗
A přestože to bylo teprve včera, už má i odezvu, třeba u Vyzobané slunečnice 💙
A nemusím chodit daleko ve svých oblíbených stránkách...nádherné fotky od Jitky to jako vždy jistí svou precizností a vůbec...Chtěla bych takhle umět fotit, ale na to nemám stroje ani trpělivost.💚
A aby toho nebylo málo, ještě pěkné fotky u http://vijanavi.blogspot.com, I její předchozí příspěvek je moc čtivý. Věneček z pedigu/pediku, zdobený sušenými kvítky je moc pěkný.💛
A aby to nebylo pořád o fotografování, přidávám inspirativní příspěvek https://stestivmemzivote.blogspot.com o její pevné vůli ve válce s nadbytečnými kg. Tu vůli bych taky potřebovala.....💜
neřekl, ale už se zase blíží konec dalšího měsíce, tentokrát březen.... A my jsme tady, v Olomouci, 10 měsíců. Než se nadějeme, bude to rok, to se picnu....
Panu Há je maličko líp, ještě po snídani spí. Já už jsem na nohách od šesti. Za hodinu mi převeze www.rohlik.cz týdenní nákup. Nejvíc zeleniny, pečivo, nějakou drogérii apod. Mám u pc papír s tužkou, kdykoliv mi něco dochází nebo beru poslední věc, jdu a napíšu do seznamu "potřebnosti". Tím se snažím vyvarovat zjištění, že nenadále něco nemám. V domácnosti, na vaření a i nějaký ten hřích...mlsky nebo víno. A v hlavě už to po napsání dál nenosím, protože pak, až si sednu k objednávání, bych bez toho papíru měla v hlavě jen černou díru.😌
Venku jsme na nule, je opar a nikde nic nového.
Mini pilea povyrostla, snažím se zalévat opatrně a uvidíme, jak spolu budeme dál vycházet.
Ta aloe je první koupená kytka v Olomouci, dostala jsem jí od dcery pár dní po přestěhování. Byla velká, jako ta sansiviera vedle ní.
Roste jako z vody, potřebuje osprchovat, ale počkám na teplejší počasí...nebo zítra při úklidu.
Pan Há už vstal.
Tak dokoukám video.
Dneska jsem byla, a ještě chvíli budu, s kolouškem Michalem v Kalifornii, na pláži, kde točili Pobřežní hlídku, seriál starý jako naše demokracie / od 1989-2001 /.
Tak jsem si užila moře a slunce a jdu se věnovat svým životním rytmům = rituálům, hihihi.
pan Há je po včerejší druhé dávce očkování nějaký trochu mimo. Všechno ho bolí, v noci chodil pořád na záchod, připadal mi ráno teplý, ale zvýšenou teplotu nemá. Tak se nasvačil a poslala jsem ho znovu do postele, dospat prochozenou noc. Nemá život jednoduchý, se svou nemocí, ale má ji už přes 50 let, tak si zvykl. Pravidelné jídlo v pravidelných časech. Dieta, kterou drží přísně celý svůj "nemocný" život. Ale vyplácí se mu to, je OK, i když kvalita života někdy klopýtá. Ale on si nikdy nestěžuje. No, možná teď, ve stáří, na nohy. Jinak celý život pracoval, nebyl nemocný...myslím jinak, doma i na domku dělal všechno, až jsem ho obdivovala. S jeho nemocí, takovým průběhem, komplikacemi a projevy znám jen jednoho muže. Je to o generaci mladší kluk / ode mne, takže u pana Há ještě kousek.../, manžel mé známé z nemocnice. Pracovitý, houževnatý, jako pan Há, ale taky má stejné komplikace jako MY......tedy pan Há. U diabetu I.typu jsou komplikace různé, že. A naši hoši mají shodné. To je zvláštní....Taky jsme si o tom často obě povídaly a postěžovaly si, občas zanadávaly....Jakpak se mají. Musím se poptat. Jeho sestra je laborantka na biochemii, fajn děvče, ale teď má trápení, dost velké, s ženskou strašnou nemocí. Držím palce, Renatko....
Toť vše k očkování, uvidíme. Moje maminka /90/ měla po druhé dávce taky únavové potíže a bolela jí ruka. Moji broučci.💋
Dneska nic moc nechystám a nedělám, čekám balíček, tak je tu ticho a klid....
Bude v něm originální kimči, s krevetami, to já nedělám. Jsem hlavně zvědavá na chuť, jestli to moje je podobné. Už ho mám jen maličkou porci, budu dělat nové, tak proto...
A ten můj zbytek bych mohla použít třeba na tousty se sýrem a kimči, podle Maangchi...dneska nové.....minule pekla ten toustový chleba.
Včera jsem taky objevila nová háčkovací videa, s mužem jako háčkovačem... Večer jsem koukala na háčkování mandaly, ukončování řady a střídání barev. A pěkný začátek další řady dlouhých sloupků pomocí nahazované nitě ... Dneska mi YT od něj nabídl pevné dvojité háčkování, třeba na prostírky, moc pěkně to vypadá a drží tvar. Tak jsem si "hocha" dala do oblíbených. Třeba se naučím ještě něco nového, dalšího.
A ještě něco z domácích luhů a hájů. Když už tady zase "doporučuji" na shlédnutí.
Příběh vlny... a Daniela.
Tká, barví příze, plete....
Její krajkový šátek s korálky mě strašně nadchnul. Ne, že bych ho honem pletla, ale je to něco, co mi i jen jako pokoukání dělá dobře u srdce. Jako mladá a ještě mladší jsem milovala krajkové vzory a měla jsem i dost svetrů s nimi. S rostoucím věkem / a kg / jsem pletení na sebe ukončila...ale ta láska ke krajce je tu furt....
Dneska vařím, uvidím, jestli nafotím, tedy nezapomenu. A bude to fotitelné, hihihi.
Jsem zvědavá na krabici, ve které přijde můj nákup. Potřebuji zabalit a poslat deku Marušce, ale zatím se mi žádná krabice nehodila a šla tedy do papírového odpadu. Takže snad dneska ? Uvidíme.
Včera jsem v noci dočetla druhý díl Šikmý kostel od Karin Lednické.
Shoduji se úplně hned s druhým komentářem pod upoutávkou na knihu a dovolím si sem dát i další komentář, který mne taky moc oslovil...Já osobně k tomu nemám jinak co říct, opakovala bych jen jejich slova. Nenapsala bych to líp, naopak...Navíc jsem byla po dočtení celá rozrušená a bolavá lítostí nad osudy některých postav. Je to prostě ze života. Umím se do toho času i postav vžít. Ta kniha se čte skoro sama ....
Po přečtení prvního dílu jsem se nemohla dočkat, až do ruky dostanu druhý díl a začnu číst. A musím říct, nelituji. Moc děkuji autorce a obdivuji její schopnost dostat tak složitý a nelehký osud jedné velké rodiny na stránky knihy. Knihu jsem četla v každé volné chvilce, hltala jsem každé slovo. Kniha, ač se jedná o složitý příběh, je napsaná velice srozumitelně. Prostě nádhera a těším se na třetí díl... Kdypak asi vyjde?
Teda! Myslím, že paní Lednická a její tvorba se časem dostane do hodin literatury, a naši potomkové se o ní budou učit jako o skvělé autorce 21.století. Jsem velmi ráda, že se v dnešní době dostávají ke slovu i silná témata. Nejen, že je dobré připomenout si naši historii, ale také jak spokojené životy si vlastně žijeme a často si toho málo vážíme. Šikmý kostel 2 je smutný, emotivní, barvitý a hlavně skvěle napsaný. Vůbec bych se nedivila, kdyby se dočkal filmového zpracování.
Taky už se nemůžu dočkat dalšího dílu. Je pravdou, že jsem si před čtením Dvojky musela ještě znovu přečíst první část, abych si to všechno oživila a připomenula. Ale je to trochu jinak, druhý díl je napsaný tak, že se to všechno vybaví samo. Což mne překvapilo, jak lehké by to bylo. Kniha by tedy šla číst i samostatně. Ale to by bylo zase škoda, nevědět, co a jak bylo..... Ne u každé pokračující knihy to tak je. 💗💗💗
Jsem z té Dvojky tak nadšená, že nemůžu vydržet do mých duhových hodnocení pro tento týden....
JJ, je po druhé dávce očkování, dcera nás odvezla tam i zpět.
Je to tam dobře organizované, lidí opravdu jen nutné množství. A byli jsme rychle hotoví i s čekáním po očkování.
Venku fouká protivný studený vítr, je pod mrakem. Tak jsem zase uklízela, tentokrát na YT.
Dneska žádné uklízecí překvapení ani fígl. Jen 4 členná rodina a jejich život. A její uklízení. Trochu nevyvážené, ale chlapci aspoň svlékli povlečení. A tatínek určitě pracuje venku.....
PRAHA Česká republika se aktuálně drží na špici nejzasaženějších zemí co do množství obětí covidu na počet obyvatel. V posledních týdnech navíc nemocnice evidují častější úmrtí mladších pacientů. Podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) nastane třetina úmrtí s covidem do čtyř dnů po hospitalizaci. Dokonce v den příjmu zemře pět procent pacientů.
Znepokojivá čísla vyvolávají otázku, proč se při tak robustním a dostupném zdravotním systému, jaký Česko má, nedaří zachránit více hospitalizovaných. Kromě značného počtu infikovaných a vysokého podílu rizikových skupin v české populaci může být jednou z odpovědí skutečnost, že se lidé dostávají do nemocnic pozdě a ve vážném stavu.
„Pacienti nejsou léčeni správně již v domácím ošetřování,“ říká pro Lidovky.cz imunolog Vojtěch Thon. Podle něj se nepodává zavčas komplexní levná a dostupná léčba včetně například kloktadla na bázi jódu k léčbě sliznice.
Agresivnější mutace
Neregulovaný zánět pak může vést k rozvoji nemoci do těžkého stavu. A když se takový člověk dostane do nemocnice, léčba je komplikovanější – anebo už může být pozdě.
Faktorem ale nemusí být jen liknavost. Jako další překážka se podle profesora Thona jeví to, že praktici nemohou podávat léky na ředění krve, jež pomáhají při krevních sraženinách, které covid v některých případech způsobuje.
Navíc současné varianty viru – britská i jihoafrická mutace – jsou agresivnější a přechod z mírného průběhu do vážného stavu může nastat velmi rychle. Pacient tedy nemá mnoho času na samoléčbuPrimář II. interní kliniky Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně Jindřich Olšovský upozorňuje, že zrádnost covidových pneumonií spočívá v tom, že ačkoliv má pacient rozsáhlá oboustranná postižení plic, často je dlouho bez pocitu dechové tísně, takže si není vědom závažnosti nemoci.
Babiš vyzval nemocnice a lékaře k užívání bamlanivimabu | (1:48) | video: Twitter/@AndrejBabis
V momentě, kdy se subjektivní dušnost dostaví, může mít pacient již výrazně sníženou saturaci kyslíku. ,,Má význam si měřit saturaci kyslíku oxymetrem a při poklesu saturace pod 93 procent je zapotřebí vyhledat lékařskou pomoc,“ upozorňuje Olšovský.
Situaci by dle primáře pomohla možnost ambulantní kontroly, pro kterou by se vyčlenily například polikliniky, a lidé by v místě mohli podstoupit vyšetření plic. V neposlední řadě by podle primáře mohlo být částečným řešením zpřístupnění nových léků, v podobě monoklonálních protilátek, rizikovým skupinám. ,,Asi za tím účelem vzniknou určitá centra. Je to cesta, jak snížit počet a procento závažných průběhů vyžadujících hospitalizaci,“ vysvětluje Olšovský.
Nejpodstatněji však podle jeho slov může zlepšit situaci rychlá vakcinace. Problém v tom, že se první dávka vakcíny nepodává zavčas těm, kteří jsou v riziku, vidí i imunolog Thon. ,,Zbytečně rychle se přitom podává druhá dávka za tři týdny, se zvýšeným počtem nežádoucích účinků, a nenechá se rozvinout imunitní odpověď po první dávce. Vakcínami se v ČR v pandemii plýtvá jejich nesprávným použitím,“ rozčiluje se Thon.
Důvodů, proč se Česko umisťuje na předních příčkách černých statistik, může být ale podle odborníků vícero. Vysoký počet úmrtí je podle profesorky demografie Dagmar Dzúrové odrazem vysokého počtu osob s nákazou. Kombinace nekontrolovaného šíření viru v Česku a jeho mutací, u kterých je někdy akcelerace zhoršení stavu pacienta dramatická, podle ní vysvětluje z části současnou situaci.
Někteří odborníci a opozice vyčítají vládě, že špatnou regulací a rozvolněním, především v létě a před Vánoci, zavinila, že šíření nemá země pod kontrolou. ,,Reprodukční číslo je jistě důležité, ale při vysokém počtu nakažených, je i reprodukční číslo kolem 1,0 velký problém, tak, jak to ukazuje přítomnost. Stavy hospitalizovaných se neustále doplňují a neklesají, zátěž nemocnic je velká a hromadí se odkládaná péče o necovidní nemocné, ta bude velkou zátěží zdravotního systému i po překonání epidemie,“ domnívá se Olšovský. Mezi odborníky tak panuje shoda, že restriktivní opatření měla být představena v širším rozsahu a razantně, bez zbytečných výjimek a rozvolňování.
Důležitým faktorem je podle imunologa Václava Hořejšího i to, že je v naší populaci hodně příslušníků rizikových skupin, tedy starých, chronicky nemocných, obézních lidí a jedinců se špatnou životosprávou, ke které se pojí kouření, konzumace alkoholu či nedostatek pohybu.
,,Zvláště ve vyšším věku vedou tyto okolnosti k chronickým chorobám, jako je obezita, cukrovka, kardiovaskulární choroby a nádorová onemocnění. U takových pacientů je pak frekvence těžkých případů covid-19 vysoká,“ dodává Hořejší. Jeho slova potvrzují údaje ÚZIS, kdy na jednotkách intenzivní péče má pouhých 20 procent ze všech pacientů normální váhu, ostatní mají nadváhu nebo jsou obézní.
V neposlední řadě existuje mezi odborníky názor, že takovéto statistiky mohou být zavádějící. Počet zemřelých na covid-19 podle Josefa Školy, primáře Kliniky anesteziologie, perioperační a intenzivní medicíny Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, není možné hodnotit izolovaně jako jeden parametr. Některé země do statistik poctivě zahrnují všechna úmrtí, kde byl přítomen covid, zatímco jiné státy ne.
,,Pokud je hlavním parametrem pozitivní stěr bez ,vyčištění‘ od dalších závažných diagnóz, dostanete vysoká čísla. Pokud nastavíte síto přísněji, najednou máte úmrtí méně. Dalším parametrem je přesnost hlášení a centrální sčítání,“ řekl Tomáš Vymazal, přednosta Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 2. LF UK a FN Motol. Připomíná, že v současné chvíli pracuje při resortu zdravotnictví skupina odborníků, která analyzuje příčiny úmrtí „na covid“ v loňském roce, aby bylo možné jasněji odpovědět.
