středa 29. listopadu 2017

...včerejšek

uplynul jako voda v povídání a povídání mojí maminky, vaření.... Taky jsem ušila  ještě jedno zvířátko. Půjde z domu, ale jen naproti do dveří, tak ho občas uvidíme, hihihihi.


Dneska je venku vlhko, na kopcích možná sníh, ale vidět to není, je tam mlha. Dneska jsem vařila hovězí polévku s játrovými knedlíčky a mleté s červenou řepou s brambory a dresings koprem. Na zítra se chystám na rozlítané ptáčky s rýží. Momentálně mi tu za zády povídá maminka, tak  mi zase uletí myšlenky.Proč jsou látky na moje šití tak drahé....Nestačily by mi t y naše české, lacinější....Ani nemusím odpovídat, už se dostala k zástěře koupené v Humpolci z české bavlny, co rychle vybledla a smrskla se...prostě si sama odpověděla....No nic, jdu za ní, vyžaduje 100% pozornost....Více slov příští týden.

A jeden Ondrášek v neděli 26.11.2017 v Olomouci na kole, už je tam taky hůř.....Šikulka můj malý.


Příště zase Simonka.Samozřejmě ne na kole.....

Dneska bude odpoledne biatlon ze Švédska, tak si trochu zasportujeme...I s maminkou.



                                                            Přeju hezký den všem.

pondělí 27. listopadu 2017

...dneska jen

pár slov. Jednak mi hlava spoustu věcí nebere /....../ a pak se snažím mít doma všechno  připravené na maminku....Takže myslím na deset věcí najednou. A k tomu ta hlava bolavá.
Dneska mi přišel balíček od http://sarkasvobodova.cz s několika krásnými vánočními kartičkami...a mám problém, komu co pošlu.


Na Fléru jich má víc a tak jsem skoro nevěděla, které si objednat.

Včera večer jsem ještě mluvila s dcerou a vlastně všemi....v Olomouci. Je mi smutno z toho, že jsem je nemohla poslední dva dny postískat a hrát si třeba se Simonkou....Fňuk. Ale, co nadělám. Ondra šel dneska do školky, dnes jdou odpoledne na plavání.
Každý den jsme byli venku, v parku, ve městě, ale tentokrát jsem ani nefotila. Byly špatné světelné podmínky a brzy tma a to mi moc nejde. Tak až příště, ještě tam na dva tři dny zajedu sama před svátky ???? Jak zdraví dovolí.....
Venku je chladno, chvílemi slunce, chvílemi temné mraky.
Jdu vařit.

Hezký den všem.


neděle 26. listopadu 2017

...bylo to

krásné a nikdy toho nebude dost.....
Před dvěma hodinami jsme se vrátili z Olomouce, vlakem, pěkný návazný spoj, dveře u bytu jsme otevírali přesně 4 hodiny od okamžiku, kdy jsme vyjeli z nádraží....
Pan Há šel pro pečivo a zeleninu, já vybalila kufr, uklidila, douklidila před naším odjezdu neuklizené, zalila kytky. A sedla jsem si.
Ve čtvrtek večer mě začalo strašně pálit v krku, tak začal cucací a kapací boj s nachlazením. Jenže mně klesne kašel vždycky na průdušky a to je můj konec, nejsem schopná odkašlat, hlava bolí jako střep....
Tak mi bylo v pátek, v sobotu naštěstí přinesla samoléčba kapičkami úlevu. Přesto jsem v noci byla každou hodinu vzhůru a spala jsem pak ve stoje...Ale cestu jsem přežila a to hlavně kvůli lékaráně mé dcery, kde se vždycky něco najde...Stoptussin kapky, Strepsils a spoustu hrnků dětského čaje na kašel v dvojnásobné koncentraci...Děkuju, holčičko moje....Takže žiju a jen nepřežívám...Jen je mi líto těch dvou dnů, kdy jsem se nechtěla  muchlovat s dětmi...Příště.
Ani jsem moc nefotila, tohle je pečení perníčků podle receptu z minulého příspěvku....


My dozdobovaly, naši chlapci hráli obrázkové Člověče nezlob se !


V našem 2+1 jsme nacpaní, ale není to lepší ani v jejich 3+1...Všude všechno....

Právě jsem domlouvala se sestrou příjezd maminky na pár dní k nám, je to boj. Praskla jim v domě voda, tak švagr dělá celou novou včetně obou koupelen. A potřebuje položit nové dlaždice u maminky...a ona nezvládá tisíckrát chodit na záchod k nim do patra....Tak by měla pár dnů být u nás. Uvidíme, jak to zvládne vyjet z domova do "cizího", na tohle ona je strašná....
Jdu, jdu....

Jdu odpočívat....

Hezký večer všem...

středa 22. listopadu 2017

....dojeli jsme i do

Olomouce a je to tu ještě lepší než dobře.....
Ó.se cestou vlakem potkal s panem Wintonem....
My zase na Studené Loučce šlapali po zmrzlém sněhu... když jsme tankovali.
Tady střídavě podzim nebo zima.
Jinak všechno jde dobře, domácnost, procházky, hraní i spaní.



Hezký večer všem 😄.

neděle 19. listopadu 2017

....dojeli

a je pořád co dělat.....
Včera jsme byli celý den u prababičky. Bylo to hlučné jako vždy, ale moc fajn. Potkali jsme se se synovcem Jirkou, Maruškou a Péťou, co oslaví 3.12. první narozeniny.
Dětičky ve stejných teplácích ode mne....A všude tašky, věci..., hračky, pastelky...To zelené je O. podsedák na židli, aby dosáhl v klidu na stůl, jen je z rubu, jak se tam rubali a mazlili kluci raubíři. Holčička spokojená u dědečka....


Něco rozmazaně, protože pořád v pohybu.... Jsem unavená ale je mi dobře..

Dneska šel dopoledne zeť s vnukem do herny, já s malou ven, dcera "odpočívala" u pečení masa a zelí. Polévku a knedlíky jsme měli udělané "do foroty", aby se pořád jen nevařilo a neztrácel čas být s dětmi a rodinou. Pan Há louskal ořechy, co jsme dostali od Marušky, dcera chce vyloupané. Po obědě dlouhý spánek / ne všichni, já a Ondra u TV, malování a hraní s auty a já čtením na tabletu..../ a teď taková všehochuť. Dcera zase pomalu balí, já dám dohromady taky těch pár věcí na týden pro mne i pana Há. Zeť a O. jedou vlakem / Ondra moc chtěl.../ a my ostatní autem. Směr Olomouc.
Jo a ten koláč, mrkvový dort, jsme měli v sobotu u prababičky a byl moooooooooc dobrý. Příště použiju jiný tvaroh než z Lidlu se smetanou, byl docela řídký, ale s máslem maličko potuhl.
Příště toto těsto jako mufinky. 

Tak jo, jdu balit, je tma už ode dvou hodin, mám pocit hlubokého večera.

Hezký večer i příští týden všem.


čtvrtek 16. listopadu 2017

..v předvečer

17.listopadu....jsem si pustila film Olgy Sommerové Magický hlas rebelky. Myslím si, že se k tomu výročí času, uplynulého od roku 1989, hodí. Je to takový pohled na NÁS od druhé poloviny minulého století.
Byla jsem v té době puberťačka a na zapadlé vesnici v kopcích se nás ten temný čas příliš nedotýkal...zdánlivě.
Ještě i dneska večer ve mě zatrne, když se dívám na záběry ruských tanků v ulicích našich měst, na tu bezmoc "prostých lidí"....Copak to nikdo nevidí, jak jsme žili a jak dobrá byla TA změna ???? Snad se pletu....

Marta Kubišová/1.11.1942/......1.11.2017 ukončila svou pěveckou kariéru posledním veřejným koncertem. Hodně zdraví a spokojenosti do dalších let, Marto.....

A nám všem hezký prodloužený víkend s jedním významným výročím pro NÁS VŠECHNY.





...dobrá zpráva

https://usti.idnes.cz/pad-delnik-oprava-strechy-panelovy-dum-usti-nad-labem-p0r-/usti-zpravy.aspx?c=A171114_104024_usti-zpravy_vac2 mi udělala radost.

Byť cizí člověk, stejně mám radost.Vlastně ne, nemůžu říct je to cizí člověk a nebolí mě jeho bolest, bolí a myslím při tom na ty vlastní...Prostě slovo CIZÍ neberu.
 Četla jsem si několik komentářů a jeden mě pobavil : "....Gagarinova ulice? To musel přežít...."
Ale to až dneska, když jsem se vrátila od kolegyň, které všechno ví, jsme přeci soudní oddělení, hihihi.

Jinak moje destičky mi moc radosti nedělají, ale může být i hůř, tak na to moc nemyslet a jít dál.

Včera jsem nastřihla a ušila troje tepláčky, ty poslední, pro S., ještě nemají pružný pas. To dodělám odpoledne. A musím do všech navléknout gumu.


Už nemám černý náplet, tak tam dám vínový, teď vidím, že to docela jde.
Dopíšu to, obléknu se a jedu ke kadeřnici a potom pro pečivo.
Pan Há bude zatím lenošit, ale to až udělá několik drobných "potupných" domácích prací / rozuměj pro chlapa....to kdysi řekl kolega lékař, když musel po nějakém alkoholickém prohřešku doma manželce pomáhat s cukrovím..../. Ne, cukroví to nebude.

Hezký den všem.



středa 15. listopadu 2017

..tmavé dny

mne nutí k větší spotřebě vonných svíček a k četbě...Čtu hodně odjakživa a ráda.
Knížky.


Pocházím z dělnické rodiny, moje maminka je dcera chalupníka, tatínek dělníka, který prošel za první republiky snad všechny větší stavby v republice. Naši byli mladí, po roce 1948 už ale měli nás děti a práci v místní pobočce KOHINOOR, pod který spadaly všechny malé továrny na knoflíky, které tu po vysídlení Němců zůstaly. Oba byli rádi, že mají práci.
 Tatínek byl vyučený nástrojař a maminka do pěti let mé mladší sestry domácí dělnice. Měla stroj a secvakávala takové tři čtyři věci dohromady. Za tisíc hotových věcí...bylo pár korun. Já do školky nechodila, to až mladší sestra v pěti letech. Nijak mi to ale nechybělo, jen později jsem měla dost velké problémy se začleněním do kolektivu a nikdy mě to nepřešlo, spíš jsem samotář.
Okolo 10ti let jsem začala chodit do knihovny a u toho jsem zůstala až skoro do 20ti. Když jsem bydlela u rodičů. Pak jsem odešla z domova na svobodárnu nemocnice do města.
V době školní docházky jsem šla odpoledne do knihovny, napůjčovala si knihy a už cestou domů jsem četla. Pod břízami u kartonážky, na břehu rybníka a pak byl najednou podvečer a já mazala domů. Teprve...prostě jsem byla čtecí maniak.
Četla jsem všechno možné, co bylo v té době, od Vasky Trubačeva / ....přiznávám, že Meresjev byl pro mne hrdina..../  přes Julese Vernea, Zikmunda a Hanzelky, Dumase, Zola, cestopisy, historické, prostě všechno....
Vzpomněla jsem si na to všechno dneska, když jsem četla blog  Daniely, píše o době pionýra a sešitek, který nafotila, mě zavedl do vzpomínek, jak známé obrázky..../ Uklízela knihovnu do nového...krásného..../
Do knihovny jsem ve městě začala chodit s dcerou, když jí bylo 6 let a více, pak jsem tam chodila dál i v její dospělosti. Když už byla na VŠ v Pardubicích a pak v Olomouci.
A přestala jsem v okamžiku elektronických knížek, kdy mi začala kolidovat vášeň ke čtení s patchworkem, který mě zcela pohltil a moje návštěvy v knihovně se prodlužovaly a prodlužovaly, až ustaly. Je mi to na jednu stranu líto, ale už je to tak. Pan Há, důchod, domek na vsi, příjezdy dcery s rodinou z Olomouce, moje občasné cesta tam.. a i moje lenost, hihihi, zapříčinily mou absenci ...a čtu na tabletu nebo v Kindlu...Nebo co dostanu nebo si od někoho půjčím vázené.
Pro moje oči je to stejně škodlivé, jako stránky a tisk. Tak to řeším "periodami", kdy nečtu a šiju a pak zase čtu a nešiju.
Mám spoustu vázaných knih, nevím, co s nimi, některé už nikdy nebudu číst, proto se mi líbí nápady s malými veřejnými knihovnami, třeba pro cestu vlakem....Ale svých se zatím zbavovat nehodlám, aspoň ne těch z posledních desetiletí...Nějaké knihy jsme totiž i zdědili po manželových rodičích...


Budu se muset podívat, jestli tady někde něco není...ve městě, na nádraží třeba....na ty starší a nečtené. I když nevím, jestli by někoho zajímaly, je jiná doba....Tak nevím, ale netlačí mne to.

Dneska je zase pošmourno, chladno, jen tak 3 stupně, byla jsem v obchodě pro zeleninu a pan Há šel ke své lékařce přes cukr.
Uvařeno mám, zbyl ten guláš ze včera, takže pohoda, hihihi.
Jdu.

Klidný den všem.



úterý 14. listopadu 2017

..a protože

se blíží svátek Ondráška i Simonky, Mikuláš a pak Vánoce, musím  pomalu hromádkovat. Po dohodě s dcerou jsem dneska v www.agatinsvet.cz objednala něco dalšího....

Navíc jsem zazmatkovala, protože máme v plánu s panem Há / i s panem Há, který nikam nechce !!!! / jet na pár dní do Olomouce, musela jsem dodatečně požádat o změnu dodací adresy, vyšli mi strašně moc ochotně vstříc, jsem ráda, že mne na to dcera upozornila. Nejsem ráda, když se moje balíčky povalují více dnů na poště, podle toho pak někdy vypadají...jako stoleté.
A dneska přišel dopis s patkou a navlékačem. Navlékač už jsme vyměnili, patku vyzkouším zítra.
Na stroj Janome s horizontálním rotačním chapačem.Já vždycky tápu, musím to pokaždé opatrně studovat, abych neobjednala něco, co by mi na mém stroji bylo na nic.
Mohla jsem objednat teflonovou patku, ale chtěla jsem vyzkoušet tuhle.
Už se těším, jak to budu zkoušet.



Zítra jde po doktorech pan Há, já budu doma, ve čtvrtek jdu s destičkami...Nojo no. Myslím si, že to nebude dobré, něco málo jsem dělala, musela jsem u toho použít předloktí levé ruky, opravdu žádné násilí...a mám na ruce spoustu malých modřinek. Chlubit se tím nebudu, laboratoř ukáže.


Protože to nedojde domů, ukážu z eshopu....V Olomouci nebudu mít na nějaké fotografování čas.

Tak tady jsou ty objednané věci....nezávadné barvy na tiskátka pro děti, tiskátka  a knížka Ježíšek...




A jdu za panem Há do pokoje...

Příjemný večer všem.

...dneska

je slunečné studené ráno.

Včera jsem nic moc rukodělných prací nedělala, četla jsem detektivku a když potřebuji zaměstnat ruce, přidám pár sloupků na háčkovanou prostírku. Našla jsem ve svém "skladu" přízí a vln páranou přízi, bambusovou, i takovou neutrální barvu, tak jsem začala. Mám ještě rozpletený svetr, ale nějak se mi do pletení nechce.

Sandra Brown Pomsta


Na blogu u Moniky jsem si minulý týden všimla slevového kuponu na objednání knih u www.agatinsvet.cz a pěkné prezentace knih...Tak jsem hned začala prohlížet...a objednala jsem pro O. k svátku dvě knihy o vesmíru a básničky, třeba jednou pro S. A už včera přišly. Líbí se mi.Zase jednou něco jiného, než mašinky, hihihi.


Atlas vesmíru pro děti....


Jak si uděláme zeměkouli....




Každý bulí nad cibulí....


Zase jsem to maličko zakřikla, od severu se sem hrnou mraky, tedy nízká oblačnost. 

Taky musím sledovat mobil, objednala jsem si u https://www.raj-siti.cz/sici-stroje  nový navlékač niti na mou Janomku,. Čím dál hůř vidím při navlékání jehly, můj navlékač se nějak porouchal. Pan Há se mi na to šel podívat a něco malého z toho vypadlo....a nemůžeme to najít. Je na tom s očima jako já. Tak jsem si objednala nový a jednu novou patku na šití koženky...Je pravdou, že dříve jsem to na stroji "mastila" s jednou patkou, případně se zipovou. Ale v poslední době pořád jen vyměňuju patky a jehly...Hodně šiju s kráčející patkou, jehly měním častěji kvůli materiálu. Vždyť to znáte...
Půjdu něco dělat, šít a dneska vařím...guláš s těstovinami, takže dopoledne mám o zábavu postaráno.

Klidný den všem.





pondělí 13. listopadu 2017

...na oběd

jsme včera s panem Há jeli za mou maminkou na vesnici, jídlo jsem převážela v termoskových mísách. Odpoledne, když jsme se vrátili domů, jsem se duševně moc dobře necítila....Maminka má špatné období, necítí se dobře a tak jsem z toho taky byla špatná...Jsem rozumná a vím, že má svůj věk, ale bolí mě z toho srdce. Ale čas vrátit nejde, i když bych si přála být mladá jen proto, aby byla i ona...
Včera byla superbrzy tma a hustě pršelo celou noc. Možná padal i sníh, ale ráno po něm nebyla ani stopa, zato na kopcích je bílo. Poprašek.
Ráno bylo sluníčko , ale teď už je zase zataženo.


Ty fotky jsem dělala okolo deváté hodiny. A chtěla jsem jít na internet. Pak jsem ale slyšela venku zvláštní zvuk a za moment na chodbě mužský dupot a křik jdoucí se shora...A venku pod okny ležel mladý muž, co spadl se střechy....Od zastávky hned běželi lidi a telefonovali, on se hýbal a mluvil s nimi...pád asi maličko / doufám.../ zbrzdil malý stromek, pod kterým ležel. Sanitka tu byla, podle houkání, já se nedívala ven..., do tří minut. Pan Há pak říkal, že do 10ti minut ho odvezli. Než ho přendali na nosítka atd....Já jsem nebyla ničeho schopná, seděla jsem jako opařená a držela / a držím / mu pěsti....
Trochu jsem si četla, pak oběd, a teď tu oba sedíme schlíple a přiznali jsme si navzájem, že nás to dost zasáhlo, oba.
Pan Há si  pustil sport a já šla k počítači....Trochu si tímhle ulevit...Ale vím, že ten smutek a děs z toho, jak stačí okamžik nepozornosti.....A pan Há se zase zlobil, že nebyl při práci na střeše přivázaný...Prostě jsme  oba smutní. Píšu to sem, při tom nechci, aby jste byli smutní i vy, jen na sebe dávali pozor....Vždycky a všude !

Klidný den všem.


...dneska jen

 čtenářské okénko. 💕💖 Při sledování novinek eknih na kosmas.cz jsem zjistila, že vychází už třetí pokračování knih o zvěrolékařce, odehráv...