byla opravdu bouřlivá....
Ještě v deset večer bouřky přicházely a odcházely. Zaujal mě svítící bílý, stříbrný mrak, mezi ním a těmi temnými vlevo to svítilo blesky, bouřilo...Takhle by si člověk mohl představovat peklo, hihihi.
Stála jsem na balkoně snad hodinu a sledovala, jak se ten bílý mrak zvolna rozplývá a zůstávají jen ty temné a pěkná bouřka. Ta nás trochu minula, ale bylo to krásné.
A dneska ráno ? To je bílé bílé bílé.....I v Olomouci jsou mlhy, jak překvapující.....
Ne, dělám si legraci.
Ta mlha je snadno vysvětlitelná, vysoké teploty, rozehřátá země a do toho včerejší přívaly deště....vody. To asi porostou houby.
Musím přiznat bez mučení, že i v Olomouci je po odjezdu dětí v bytě ticho a smutno....
Tak člověk hledá rozptýlení...
A je pravdou, že i včerejší výběr v TV byl zase slabý, samá opakování...
Tak jsem koukala na SeznamTV a na snímek
Příběh stoleté velryby. V komentářích tam kdosi píše, že to není pohádka, že ani není pro nejmenší. Má pravdu. Spíše je to zamyšlení o životě, o tom, co v něm člověk znamená a jak je jeho vlastní příběh letmý a pomíjivý v letu času....Krásné animace, kupodivu čínské provenience, tudíž bych čekala větší "šití horkou jehlou"....
Já si vůbec v poslední době vybírám filmy " k zamyšlení".....
Naposledy jsem si pustila film
Dej mi své jméno, který mě zasáhl až kdesi na dně mé duše. V poslední době jsem hodně myslela /a často myslím/ na jednoho mně blízkého člověka.💗💙💚💛💜 Ten se taky musel poprat se svou orientací, neměl a nemá to opravdu lehké. Když odmyslím všechen ten balast všedního život okolo nás, povinnosti a profesní a kariérní postupy .... je asi opravdu velmi těžké být sám sebou, nemít oporu v druhé osobě. Být obklopen většinovou jinak cítící společností a trpět nedostatkem blízkosti druhé osoby.....Protože každý z nás potřebuje někdy v tichosti položit někomu hlavu na rameno a jen tiše odpočívat. Odpočívat od spěchu a rychlého pohybu života, který, bohužel, okolo nás letí skoro vesmírnou rychlostí. I když se ho snažíme zpomalit.💗💙💚💛💜. Neúspěšně.
A rychle odbočím, protože by tyto myšlenky zcela rozhodily celý můj dnešní den....
Moc se mi líbila, už jich vyšlo 11, takže před sebou mám i finančně náročný plán, přečíst si všechny. Kupodivu i elektronické knihy mají svou dost velkou cenu, tudíž mně, jako seniorce, nezbývá nic jiného, než "pomalu a pečlivě" získat jednu knihu po druhé. Ale mám vedle sebe pana Há, taky velkého čtenáře, takže se to vyplatí nakoupit. Takže cenu mohu v hlavě dělit dvěma, hihihi.
😂
Přemýšlím, jestli jsem někdy četla něco přímo kanadského, asi ano, jen jsem si to nezařadila do škatulky Kanada. Knížky L.P. jsou napsané velmi čtivým způsobem, přeloženy fantasticky. I na překladu záleží. Vždycky v sérii knih poznám, že jí překládal někdo jiný, intonace vět a "něco" jiného mě zarazí. Někdy, bohužel, to dost ovlivní i celkový pocit z přečtené knihy. Zvláště, když to překládal někdo asi honem honem, aby to už vyšlo a nedal si s tím tu práci knihu "vcítit".
L.P. píše o svém komisaři Gamache s láskou, ukazuje i na problémy franko-anglické společnosti Kanady, trochu mi to připomíná detektivky z TV, Vraždy v Midsomeru. Vzdáleně samozřejmě, hlavně tím místem děje, městečkem na kanadsko - amerických hranicích. Postavami a zvyky v kraji.
😀
Pan Há vstává, bude mi "trhat" myšlenky, už tak toho dneska bylo až až....film, knihy a můj chlapec v dáli.....💗💙💚💛💜
Psala mi dcera, nechali tu bundy a mikiny, nojo no, to byl ten fofr při odjezdu, aby nezmokli.
Hezkou sobotu všem.
💗💙💚💛💜