Slezina toxiholek byla zpestřená přítomností Aleny a jejího manžela Petra. Vezli do Kyjova maminku/tchýni na sraz zdrávky. Pak na skok k bratranci do Prostějova a vešly jsme se tam i my dvě s Uršulou. Bylo to moc pěkné setkání, díky reky....
Jela jsem od Uršuly o hodinu déle, musely jsme spolu probrat návštěvu a dopít víno....
O víkendu jsem tu měla naše mladé, takže o zábavu bylo postaráno dostatečně.
💙💚
Potom bylo několik dní s postupným úklidem a praním prádla, vařením a pletením.
Dopletla jsem jarní veselé ponožky, ještě zbylo na nízké pro Simonku, i fialový proužek bude. Ty za chvíli nahodím....
Dopletla jsem i první pruhovanou ponožku, druhou jsem před chvílí nahodila.
Ještě pár řad=30 minut zbytkové Sophie a měla jsem toho včera dost.
Zrovna včera se mi zdálo, když jsem byla venku, že tráva je docela vysoká. A hle, dneska byl venku pěkný rachot čtyř sekaček a vůně posekané trávy.
Obloha je střídavě zaplněná mraky a pak zase chvíli slunko.
Potřebuje teplotu max. 20 st., takže momentálně spíš u topení, hihihi. Taky si jí zkusím namnožit.
Odpoledne jedu k Uršule na slezinu, holky v Ústí měly včera.
O víkendu tu budu mít děti a dceru, možná i zetě. Už se těším na vnoučata.
A ještě jedno video, totální přestavba jakéhosi visícího domu na skále nad mořem. Bláznivý dům, bláznivé nové podlahy........ je to takový zloděj času, tyhle videa...mého času.....
V pondělí byl dusný den, slunce, mraky, vítr. A to je vždycky sůl do mých ran= psyché a tlak.... Večer se pak přihnaly dvě bouřky, taky hodně pršelo. I když bouřky = jiné = šly spíš bokem Olomouce na Přerov.
Je pravda, že už dlouho nepršelo, zem je přeschlá, tak jeden den deště byl fajn. Pršelo i v noci a včerejší ráno bylo chladné a studený vítr bral iluzi jara kamsi za kopce. Na fotkách déšť moc vidět není, ale byl pěkně slyšet.
💜
Cestou od lékařů jsem šla okolo základky v Zeyerově ulici a zaujalo mě malé sousoší před budovou. Udělala jsem si nějaké fotky, ale ráno jsem si je z mobilu odstranila.....Tak jsem si našla docela zajímavý článek i s fotkami.
Jinak, to sousoší je maximálně 1m vysoké a zlaté.....žlutý kov.....
Sousoší dětí tří kontinentů je po letech ve sklepě zpět u olomoucké školy
Po desítkách let se k olomoucké Základní škole Zeyerova vrátilo bronzové sousoší od zdejšího významného akademického sochaře Vladimíra Navrátila, mimo jiné i autora sochy Boženy Němcové v Čechových sadech.
Navrátil sousoší před školou pojmenoval „Aby všechny děti světa“ a pochází z roku 1960. Představuje tři děti z různých kontinentů, jak se drží za ruce. Před školou nedaleko přednádraží se dílo objevilo v roce 1964, později ovšem skončilo ve sklepě školy.
Tam jej pak v roce 1997 poškodila velká povodeň, neprospěl mu ani pozdější nátěr a nečistoty. Před nynějším návratem na původní místo se tak o sousoší musel postarat restaurátor a umělecký kovář Jiří Běhal.
„Jsem rád, že se dílo koncipované s ohledem na okolní architekturu, kterou výrazně dotvářelo, vrací na původní místo. Pochází navíc z let, kdy se české výtvarné umění vymaňovalo ze svírajícího krunýře socialistického realismu. Prostý námět s nádechem poezie každodennosti tak kontrastuje s předchozí oficialitou,“ shrnul při slavnostním odhalení historik umění Pavel Zatloukal.
Autor díla se návratu trojice dětí před školu nedožil, zemřel už v lednu 1975 v 67 letech. V poválečném období Navrátil dlouhou dobu působil jako pedagog na Katedře výtvarné výchovy Filozofické fakulty olomoucké Univerzity Palackého.
A na to konto sem dávám Sarah, která okoukala na jednom pletařském posezení fígl s barevnými proužky do pleteniny. Svázala zbytky přízí, cca po 25 cm dlouhé a vpletla do světlého základu.
Asi jen 2 řady, rub a líc.
💛💚
A to je pro dnešek zase vše, jdu vařit, hlavní ingredience jsou brokolice a brambory. A uvidím, co z toho bude, hihi.
Jedna z mála fotek, kde se nešklebí a nepitvoří=puberta ????
Tak jsem to tipla dobře, vyfotili se s dětmi u chalupy na stejném místě, když tam byli před dvěma a půl lety.....
💖💗
Tak, to byl prodloužený víkend našich dětí s přáteli....
Já měla klidný víkend s knihou=hodně a dlouho do noci, abych to dočetla.....pletením a malým pochodem do parku.
Přečetla jsem si oblíbené blogy a videjka.
Po dlouhé době chvilka čtení u Danky na Křížkovém vyšívání. Naposledy v dubnu měla, mimo jiné, i fotku krásného zastřešeného kolonádního mostu v Dolním Kubíně. Musela jsem si o něm něco přečíst.
V pátek k večeři hamburgery, včera "černé" nudle. Jen Ondra to snad nejí.
Ještě sem přihodím pár fotek do okolí shora skal. Je to taková pahorkatina, nejvyšší hora 700 m, v Tisé je to 530 m, takže o maličko vyšší. Ale mladá jarní zeleň je kouzelná.
Tady bych se teda neprotáhla.....
Jojo. Naše země má spoustu krásných míst. Už i jen to, že celou zem=ČR= obklopují vyšší či nižší hory. A tohle je pomezí s Polskem, taky spolu máme dlouhou hranici. Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky, Beskydy a to jsem určitě na nějaké zapomněla.
Psala dcera, že si zabalí, pojedou ještě na jeden pěší výlet a pak domů.....
A dneska je v kalendáři Den matek...tak přeju všem svým i virtuálním matkám zdraví, pohodu a klid....