Před několika dny jsem na Instagramu viděla recept na bábovku a v komentářích byl vélllllmi kladný ohlas. Tak jsem si recept napsala na papír a dala na lednici. Dneska dopoledne mne honila mlsná, tak jsem jí upekla. Nechtělo se mi lézt po krabicích ve výšce, kde mám uklizenou např. i malou silikonovou bábovku, a vzala jsem normální velikost v nižších patrech..... Do té by se vešlo dvojnásobné množství těsta. Ale není to na škodu, že byla velká. Povedla se i v ní....
Na stůl krásně svítí sluníčko, i když ráno bylo -2 stupně.
Ještě vlahou bábovku jsem načala, je opravdu mňamózní. I přesto, že mám upečenou verzi bez cukru se stévií / sladidlo v prášku /. A čokoládu bez cukru s oříšky.
Recept je od ICONIOO , pod obrázkem bábovky pod úvodním textem vlevo......
Pro jistotu ho sem dám ještě jednou sama: Na Instagramu je to v pohybu....
Oříškovo čokoládová bábovka podle Iconioo:
Suché části :
1 hrnek hladká mouka
špetka soli
1 hrnek nahrubo umletých ořechů, já v mixéru
1 prášek do pečiva
0,5 hrnku cukru / i hnědý/, já dvě PL sladidla se stévií, práškové
lžička skořice / vanilka /
rozsekaná čokoláda na kousky, tak 1/3 táfličky
Mokré části:
3 vejce
0,5 hrnku olej
0,5 hrnku mléka
podle chuti rum
Smíchat obě části, do vymazané a vysypané formy. Péct 30 minut 180 stupňů.
přijeli na chvilku mladí s dětmi. Byli jsme na procházce okolo dětských hřišť u nás, hihihi, všude na rozloučenou sjely na skluzavce a pohoupaly se....Zítra zajedou na chatu, podívat a zkontrolovat jí, je v jiném okrese, tak se tam nějaký čas nedostanou. A děti se proběhnou v lese.
Je tu chladno, slunečno, ale spousta těžkých šedivých mraků, nedivím se, že na horách padá sníh.
...knihovna z jiného úhlu.....
Dopoledne jsem luxovala, převlékala postele, vařila ... Takže procházka mi prospěla.
Navíc jsme si popovídaly s dcerou a zase do mne vlila trochu víc optimismu....
s trochou humoru, místy skoro černým....Leč to se skutečně děje.....Svět se zbláznil. Asi z pohody a přemíry dobrého jídla a pití.
Článek už ze třetího února.
GLOSA: Být horší než Češi? Jde to! A pro odmítače vakcín je tu Tanzanie
3. února 2021 18:26
Koronavirus mutuje, Česko je v celkovém počtu případů v přepočtu na osobu nejhorší v Evropě, Němci se nás čím dál víc bojí, což nebývalo zvykem… Ideální chvíle podívat se na dění posledních dnů za hranicemi. Portugalsko je na tom momentálně ještě hůř. Politickou krizi mají samozřejmě také v Itálii. A pro odpůrce očkování představuje ráj východní Afrika.
Muž prochází vyprázdněným centrem portugalského Lisabonu. (15. ledna 2021) | foto: Reuters
Jakmile se ve světovém zpravodajství častěji objeví Portugalsko, je jasné, že je něco v nepořádku. Země, jež hrála prim naposledy zhruba před pěti sty lety, se na titulní strany příliš často nedostává, jakkoli užitečná coby přední vývozce korku je. Jistě, vědělo se, že prezident Marcelo Rebelo de Sousa v létě zachránil dvojici žen z moře a na konci ledna obhájil ve volbách mandát, jinak ale nic moc – do doby, než Portugalsko dosáhlo smutného prvenství v poměru na osobu covidem nejhůře zasaženou zemí na světě.
Zařadilo se tak do prestižní skupiny států, které byly v covidu jednu dobu nejlepší a pak se to u nich poněkud zvrtlo (nyní se hodně vyzdvihuje Dánsko, takže by tam pomalu mohli začít nervóznět). Některé evropské země už do Portugalska vysílají pomoc a Češi by mohli solidárně poslat třeba aspoň pohled s motivem Karlova mostu. Situace v zemi je opravdu kritická. Není divu, že zaznívaly hlasy, že nebylo úplně nejšťastnější tam zrovna v tuto dobu legalizovat eutanazii.
Bouřlivý vývoj za sebou má i Itálie. Loni na jaře na tom byla v Evropě nejhůř, pak byla vzorem a následně na tom byla zase blbě. Teď je to opět lepší, a tak na Apeninském poloostrově otevřeli restaurace a kavárny, aby se lidé mohli vrátit k běžnému životu. K tomu v Itálii samozřejmě patří také politické krize, a tak zrovna jedna příhodně propukla poté, co z vlády Giuseppa Conteho odešla formace Živá Itálie (Italia Viva) expremiéra Mattea Renziho.
Jednání s cílem restartovat spolupráci levicové Demokratické strany a Hnutí pěti hvězd (M5S), jež se konala za zprostředkování předsedy Poslanecké sněmovny Roberta Fica, byla neúspěšná (pokud sledujete italskou politiku, jistě víte, že v případě Fica nejde o slovenskou výpomoc, nýbrž o člena M5S a někdejšího pracovníka firmy zabývající se dovozem látek z Maroka – myšleno textilních, samozřejmě). Prezident Sergio Mattarella následně pověřil sestavením vlády bývalého guvernéra Evropské centrální banky Maria Draghiho a Itálie směřuje k udržení krásného průměru jeden premiér na dva roky.
Už od konce ledna mají novou premiérku v Estonsku. Třiačtyřicetiletá Kaja Kallasová vyšoupla z vlády krajně pravicovou Konzervativní lidovou stranu Estonska (EKRE), jejíž představitelé na sebe upozorňovali neustálými skandály. Její někdejší předseda Mart Helme, který v listopadu skončil ve funkci ministra vnitra kvůli tvrzení, že americké prezidentské volby byly zfalšovány, například říkal, že gayové by měli odejít do Švédska, a jako prevenci proti covidu doporučoval mazání hrudi husím sádlem.
Jeho syn Martin Helme, jenž nyní EKRE vede, je ovšem přesvědčen, že strana v opozici nezůstane dlouho. „Existuje pocit, že tam budeme roky a roky. Haha (Helme je veselý člověk, pozn. red.), nebudeme,“ prohlašuje.
A na závěr se podívejme z Evropy do Afriky. Zatímco Helme senior vybízí homosexuály k přestěhování do Švédska, odmítačům očkování proti covidu by někdo jiný mohl doporučit vycestování do Tanzanie. Tamní ministryně zdravotnictví Dorothy Gwajimaová řekla, že země nemá v úmyslu jakoukoli distribuci vakcín.
Učinila tak krátce poté, co prezident John Magufuli označil očkování za nebezpečné. Už loni v červnu oznámil, že Tanzanie se koronaviru zbavila modlitbami, a pro jistotu nejsou vedeny žádné covidové statistiky. Nyní Magufuli radí lidem, aby věřili v boha, který je ochrání, a tradiční přípravky. Do východní Afriky zřejmě nepronikla zpráva o tom, že covidem onemocněla ministryně zdravotnictví Srí Lanky Pavitra Vannijáráččiová, jež proti nemoci užívala kouzelný lektvar.
Další noční dvanáctihodinovka, která trvala 14 hodin. A ráno jsem se ještě stavil za tou paní, co jí v pátek zemřel tatínek a dnes asi zemře maminka, byl jsem jí kondolovat a vyslovit lítost, že jsme nemohli udělat víc.
A cestou domů procházím kolem našeho testovacího místa, dal jsem tam do řeči s pánem, který se zrovna v hloučku ptal, jestli se po pozitivním antigenní testu dělá PCR.......atd., více v odkazu výše......
z Instagramu...pro změnu. protože změna je život.... A aby to nevypadalo, že sleduji pohyby a život jen v Asii, hihihi.
U dianakobzanka trochu toho moralizování. O Dianě je známo, že si nikde nebere servítky. A tak je to i v případě dodržování omezení pohybu a karantény. Píše, jak je to u nich v Kanadě...A není sama, ve velmi četných komentářích jsou vidět kladné i záporné reakce na její slova. Shrnula to pak ve včerejších nočních storiečkách..."máme jen to, co sami chceme....jen brbláme a kde nic tu nic...." Souhlasím a tleskám...👋
Mám ráda skoro všechno, co Honza Mendel napíše.....👌
A protože miluju stromy odkudkoli, sleduji i Tree Magic....👍
Ráda bych po uplynutí této strašné doby objevovala okolí, a proto milujeme Moravu 👌
A se skrz.cz putuji pro změnu po Čechách. V tomto příspěvku jsou Vaňovské vodopády u Ústí/L...👍
A abych byla taky trochu komerční...Tuhle lampu mám už delší dobu v merku, ale nebyla v nabídce přes výdejní okénko....JYSK.cz Tak uvidím jednou ??? Hodila by se mi na stolek v ložnici...👌
A tady bych si ráda objednala kousek pratelného papíru, na vyzkoušení...A mají i moc pěkné kostičky papíru s průchodkami....pratelný papír a spol. 👋
A takhle bych mohla pokračovat dál a dál...Vždyť to znáte.....
Ale někdy mi to moc nejde. Nepochopení se navzájem ze všech možných stran a úhlů rozděluje lidi, je to skoro apokalyptické. Jako nějaký americký film z doby "PO", kdy se perou mezi sebou skupiny přeživších lidí, které "PŘED" tím byly spolu . Když už ne přátelsky, ale aspoň si nepřekážely a nedělaly st tolik naschválů....
Špatně spím, k tomu ta poklice mlha a nemožnost, z mé strany dobrovolná, roztáhnout ruce a rozletět se. Mezi lidi, za dětmi a vnoučaty, za mou mámou, za přáteli, jako to bývalo.....
Takový byl dneska můj pohled v noci z balkonu. Nahoře tma, ve středu mlha a jen kousky všeho osvětlené lampou... Skoro by se dalo říct, světlo na konci tunelu....Ale, bohužel, to tak není. Snad jen zatím...
No nic.
Včerejší den byl plný, přeplněný, na náš, můj, současný čas. Ráno já k zubaři. 3/4 hodiny s otevřenou pusou s umrtvením si vybralo daň s bolestí krční páteře. Pomohl Saridon, můj přítel do nepohody.
Mluvila jsem s maminkou, ale zlobil mobil, nevím jestli můj nebo její nebo to bylo ve vzduchu.... Takže jen chvíli a nechala jsem sestru, aby jí mobil restartovala. Zítra zavolám zase a uvidíme....
Vařila jsem oběd, přišel mi balíček, trochu jsem pletla. Na přeskáčku Sonrae a Anker´s cardigan My size.
Večer jsem strávila s Vlněnými sestrami nad začátkem pletení společného KALu, toho druhého svetru uvedeného o řádek výše. Všechno v návodu jsem pochopila dobře, takže uvidím, jak to půjde dál, už dělám tělo. Nesmím zapomínat na dělání dírek a jinak je to OK.
Trochu jsem si četla a koukala na seriál na Netflixu.
Dneska vařím korejskou kuchyni, spotřebovávám zeleninu z lednice, zítra mi zase přijde čerstvá s nákupem od Rohlik.cz
Mimochodem, jsem nadšená nákupem, během týdne si píšu to, co mi dochází, jídlo, drogerie, papírové potřeby v domácnosti...a pak to jeden den objednám. Zaplatím kartou a v přesný čas, který si vyberu, mi nákup přivezou. Kurýr mi donese celý nákup v papírových taškách až do výtahu. Kdybych chtěla, až do bytu.
Ale tam na mne čeká s pomocnou rukou pan Há, takže já chci jen do výtahu.
Moje sestra u nás na severozápadě může objednávat na iTesco /Děčín Bynov ??/. Ti mají novou službu, že zavážejí i na vesnici, nejen ve městě. Takže i moje děvčata tam kdesi v dáli mají o jídlo postaráno....
Já jsem zaregistrovaná i u iTesco, ale pro mne je lepší Rohlik, nějak mám k němu blíž...Nevím proč.
V Rohliku mají stejný sortiment. Zaváží v papírových taškách oproti Tescu, tam to bylo v plastových taškách. Asi ale jak kde....
Zítra tedy budu mít nákup čerstvé zeleniny, pečiva, sýry, maso..... Pokusím se to vyfotit, než to budu vybalovat, vždycky zapomenu. Tak trochu jsem to začala brát jako přirozenou věc našeho života. Tyhle služby.
1. venku je mlha jako mléko, teď po obědě je slabší, ale slunce nikde.... To je asi v jiných, lepších krajích.
2. koronavirus si vybírá svou daň, včera bylo přes 15 000 tisíc nakažených, já sama potkala několik lidí zcela bez....i v tramvaji..... Takže copak bude dál, přežijeme, nepřežijeme ?? Myslím nás dva....
3. po léčbě u pana doktora mám ještě pořád ztuhlou spodní čelist, ale brzy bude líp....
Jedinou radostí, která toto všechno převáží, jsou fotky vnučky z karnevalu ve školce....
svítící pomeranč stoupá od východu.... I když na fotkách to tak není vidět....
z mobilu
z foťáku
krkavci pár metrů ode mne
Nový šátek.
Close to you od Justyny Lorkowské. Ikonický šátek známý od Vlněných sester. Pletla jsem jich už několik. Včera se tu cestou pro náhradní díl a do myčky s osoleným autem zastavil Zbyněk se Simonkou. Přivezli mi v sobotu zapomenuté houby shitaké. A Simi měla okolo krku růžovou verzi ode mne....Jen pár minutek mezi dveřmi....
Já si šátek upletla z jednoho klubka příze od EMITERI yarns pro Vlněné sestry k písničce Into my arms od Nicka Cavea.
Původně jsem ho chtěla nafotit, ten šátek, na kabátě, ke kterému barevně jde. Ale pan Há ještě spí a nechce se mi tam otevírat skříň...
Tak a pro dnešek hotovo. Venku maličko přituhlo, snad to do odpoledne povolí. Jedeme s panem Há k zubaři, tentokrát doopravdy on.
A jinak takové obyčejné pondělí....
Jen vsuvka pro mě znalé. Dneska je to 70 let, co se narodil Jan Dostál, bylo mu 26 let. R.I.P.
Včera dopoledne tu u nás byla naše dcera, přivezla nějaký nákup z Globusu. Něco jsem potřebovala a pak i něco, "co jí o klobouk zavadilo".
Po obědě jsem luxovala, pletla, chystala šití, četla si a koukala na film Jako v bavlnce. Zvláštní film, ve mně budil silné emoce, pocity bezmoci... Konec mě zklamal, podle mne by měla být hlavní hrdinka potrestána jiným způsobem. Konec tedy americký... Četla jsem si komentáře pod upoutávkou čsfd / v odkazu výše /, nejvíc se mi líbil komentář Enšpígla....humorný a trefný.
Taky jsem v podvečer shlédla nové, 20. povídání s Vlněnými sestrami.....
Pěkně jsem se pobavila, dopletla u toho šátek, o tom ale jindy....
Při sledování medailonku pletařek jsem dostala komplexy méněcennosti, protože je faktem, že jako Eva nejsem. Nejsem ani z desetiny tak výkonná....hihihi. Ale chtěla bych......
A je pravdou, že mě Helča s Katkou vždycky znovu nabijí elánem....
💗
Venku se včera odpoledne rozvinula hustá mlha, až jsem se divila, že jinde bylo jaro na krátký rukáv a deku na zemi... Je únor, proč to tlačit tak daleko. Viz někteří na Instagramu. Ale co bych od nás, Čechů, chtěla.... A JE TO I TYPICKÉ PRO LIDI JAKO TAKOVÉ, POŘÁD SE NĚKAM ŽENEME, UŽ ABY BYLO TO ČI ONO.... Kam ten spěch, vychutnávat si současnost je přeci tak krásné.💗
Dneska je to u nás už lepší. Ale stejně nic moc, jaro ani omylem.
Moje tiché ráno, pan Há ještě spal.
Voda, svíčka, klid.
Dečka na stole byla první před těmi polštářky z minulých příspěvků...... Mám jí na stolku často, celý pokoj mi připadá od ní rozsvícený.
Dneska dopoledne budu utírat prach, prát patchworkovou deku z obýváku, vařit pstruhy z Globusu...
A taky si užívat neděli. Přesto, že my senioři máme neděli pořád.
Jdu.
Pan Há vstal, pije svou ranní kávu, za hodinu a něco bude mít v TV finále AustraliaOpen v tenise, budu koukat s ním a plést.....
PRAHA Útlak dokážeme najít ve všem, stačí, když jej dost urputně hledáme. Tato věta by mohla být na transparentu, s kterým začnou pokrokáři všech zemí pochodovat po ulicích velkoměst, zatímco z tribuny jim budou tleskat Marx a Lenin.
Progresivisté, kteří ve všem hledají nějakou formu diskriminace, aby pak mohli vše, co se jim nelíbí, zakázat, našli novou oběť. Kravatu. Nesmějte se! Jsou to věci, které se nám na začátku jeví jako velká legrace, jenže na konci už nám do smíchu není.
Konečně jsme se dozvěděli, že kravata představuje nejen zastaralý a dodnes trvající symbol odporného mužského šovinismu, který ponižuje a uráží ženy, ale i nadřazenost bílé rasy a koloniální útlak. Klobouk dolů před kravatou za to, čeho všeho je tak malý kus oblečení schopen. O tomto objevu informovala mediální bašta neomarxismu a liberalismu – britský deník The Guardian. Autorem textu, který můžeme označit i za progresivistický pamflet, není nikdo jiný než vicekancléřka Koleje kreativních umění na novozélandské Masseyově univerzitě Claire Robinsonová.
Příběh začíná na Novém Zélandu, kde předseda parlamentu Trevor Mallard z jednání vykázal Rawiriho Waititiho, lídra Maorské strany, reprezentující původní obyvatele země, jen proto, že neměl kravatu. Podle jednacího řádu totiž poslanci mužského pohlaví mohou položit otázku, jen když mají kravatu. Poslanec na toto napomenutí reagoval slovy, že kravata je koloniální oprátka, symbolem potlačení domorodé kultury a identity.
Robinsonová s tímto názorem souhlasila a hned dodala, že kravata je jednou z politicky nejnabitějších částí oblečení, falickým bělošským nástrojem, protože pohled žen zákeřným způsobem usměrňuje k rozkroku muže. Navíc prý se jedná o 500 let starý symbol, který měl za cíl zdůraznit velikost penisu evropských šlechticů.
„Pokud by někdy existoval rok na změnu anachronistického dress-codu v novozélandským parlamentu, měl by to být právě rok 2021, kdy je složení zákonodárného sboru nejrozmanitější a nejinkluzivnější v historii, protože v něm zasedá 48 procent žen, 11 procent příslušníků LGBTQ, 21 procent Maorů, přes osm procent poslanců z tichomořských ostrovů a sedm procent lidí asijského původu. Zástupci bílých mužů, tedy demografická skupina, která s největší pravděpodobností nosí kravatu, jsou nyní v menšině. Formy oblečení a zdobení těla umožňují lidem vyjádřit, jak vidí sebe a své místo ve světě. V roce 2021 by měla naše demokracie umožňovat, a nikoliv bránit poslancům s jinými světovými názory, pohlavím či hodnotami, aby dali najevo svou úctu, své politické ideály a hodnoty prostřednictvím jiných, nezápadních či nemužských forem oděvů či módních doplňků. Pokud se v novozélandském parlamentu mají nosit kravaty, mělo by to být dobrovolné,“ navrhuje profesorka Robinsonová.
Než všichni bílí muži otevřou svůj šatník a s těžkým srdcem kravaty vyhodí do koše, bylo by užitečné se zamyslet nad některými otázkami, které nás po přečtení fantastického rozboru profesorky Robinsonové mohou napadnout. Co mají dělat například muži, kteří nosí motýlka? Ani nechci domýšlet, co podle Claire Robinsonové může ve skutečnosti znamenat nošení motýlka, pokud je pravda, že kravata symbolizuje velikost penisu. Co si máme myslet o ženách, které rády nosily či nosí kravatu? Nemám na mysli jen sufražetky a letušky některých aerolinek, kravaty nosily i slavné symboly ženské krásy jako například herečka Marlene Dietrichová či zpěvačka Madonna. Začneme ode dneška kravaty z jejich fotografií retušovat, jak se to už nějakou dobu dělá s cigaretou, kterou držel mezi prsty Humphrey Bogart ve filmu Casablanca? Otázek může být ještě mnoho.
Jaké je z této kauzy poučení? Od této chvíle si musíme dát velký pozor na to, co si oblékneme, protože v každém okamžiku se může objevit nějaký pokrokový aktivista s neubrzditelným mozkem, aby nám vysvětlil, co ta či ona část našeho oblečení symbolizuje, a pokáral nás za to, koho tím automaticky urážíme či ponižujeme. Chudák kravata! Nepředpokládali jsme to, ale progresivní šílenství liberálů doběhlo i ji. Proto bychom jí měli vyjádřit co nejhlubší solidaritu a říct: Je suis kravata!
