už včera po návratu, ale byla jsem moc vykodrcaná a nenaladěná.... A jak se musela cítit dcera s náhle bolavým "plynovým" kolenem...Děkuji, holčičko moje, žes mě konečně někam vyvezla, hihihi.😁/Pro neznalé tj.citát/parafráze z filmu Slavnosti sněženek...../
O cestě TAM jsem psala minule, v Ústí jsem nečekaně vstoupila i do toxikologické sleziny důchodek, kam jsme s Uršulou chodily taky, že. Naneštěstí se sešly jen tři laborantky a jeden lékař, tak nás na hodinu byl plný stůl, tzn. s mou rodinkou.
https://pivovarskasenkovna.cz
Mělo to své výhody, jako dobrá, velmi dobrá, cena, poloha a dostupnost. Kousek od toho všeho, co jsme my chtěli navštívit a v tomhle směru *****. Bydleli jsme v modrém apartánu, bylo teplo, soukromí a relativní klid. Tím relativním myslím vlakovou trať pro nás za domem. Ale já to skoro nevnímala, jsem zvyklá slyšet tramvaj i vzdálený hukot výpadovky na Brno tady v Olomouci. Jediným záporem našich nocí byl komár, který poštípal děti, mladé masíčko chutnalo víc než moje a dceřino, hihihi.
Na straně našeho výhledu byla totiž nedaleká řeká Labe, pádící směrem k Německu. Tedy nejdříve do Děčína, samozřejmě. Z jednoho okna byl vidět i nový most ve městě, ale na fotce z mobilu moc nevyšel....
...ten zelený dům....
Na malém pozemečku okolo domu nejen pěkná posezení na teplé dny, ale i rybníček s japonskými kapry.
Měli jsme velikou smůlu na počasí, jen velmi málo času nám nepršelo.....
Ale myslím, že dcera vybrala ubytko velmi dobře, pro neznalé krajiny je nedaleko zámek Velké Březno, tam je i pivovar, za kopcem hrad Střekov, v centru města Větruše a lanovka na ní, Forum a dobré parkování, šikmý kostel hned vedle... No a do cca 35-40 km skály v Tisé, dečínský Sněžník, Vlčí jezírko... Na druhé starně za řekou ZOO atd.atd.
💚💛💜
Jeden den jsme věnovali Tisé, návštěvě hřbitova a pak mojí sestry. A jednoho synovce....hoši se u mámy co týden střídají, řekla by moje maninka.....
Celé dopoledne lilo, byla mlha, ani do skal se nedalo jít, výhled by byl minimální a na spoustě popadaného listí by to klouzalo. Hlavně tedy mně.
Ale my to tam přeci známe, tak zase někdy příště.
Obec opravuje horní zeď okolo hřbitova. Stařičká zeď z pískovcových kvádrů se provalila, takže bude nová, použité staré i nové kameny....
Když procházka skalami odpadla, projeli jsme se do Petrovic/hraniční obec s Německem. Tam před léty vlastnila rodina pana Há chalupu...Pořád vypadá tak, jak na ní roky "dřel" ještě svobodný pan Há. Potom byl ještě čas jít na oběd, tak jsme jeli na Vlčí jezírko. Naše každoroční "borůvková" návštěva už 3 roky nebyla, tak jednou podzimně dešťově....
...plno dukátů, co .....
A pak už byl čas oběda. Ten jsme si dali, tradičně, na
http://www.turistickachatatisa.cz. Odtud nemám žádné fotky na zveřejňování, i když jídlo každého z nás jsem si zadokumentovala, hihihi.
Zbytek odpoledne jsme pobyli v mém rodném domě. Pravda, já jediná z dcer se narodila v porodnici Děčín, obě sestry doma.Starší i mladší. Povídání, vzpomínání a hraní si dětí s novým psíkem a dvěma kočkami. A pak už cesta do Olšinek.
Jen pro Uršulu, ty ani já už nemáme květinu od tebe, jen moje maminka jí pěstovala úspěšně...a teď jí zdědila sestra....
A pak už tedy jen prudký sjezd z Tisé, cesta mnou známá a projetá tisíckrát....
Po příjezdu na ubytování byla za chvíli tma, měli jsme pěkný hlad a byli jsme i promrzlí. Teplo apartmánu mě za chvíli ukolébalo do spánku....
💚💛💜
V neděli ráno jsme zabalili, nacpali věci do auta a hurá směr Praha, Hradec Králové/už míjíme po novém kusu dálnice...Mohelnice, Olomouc. Tady na nás čekali naši chlapci. Tak to zase pro změnu říkám já.
Tak to byly naše podzimní prázdniny.
Klidný den všem.
💖💗💙💚💛💜
