nás se to netýká....Naši mladí mi před chvílí psali, že jsou v ostravské ZOO....mají ještě týden dovolenou.
A já naposledy napíšu něco o té naší týdenní cestě na sever....severozápad spíš.
Bydleli jsme v apartmán Angel , podle internetu mají častou návštěvnost z Německa, i vybavení je laděno spíše tímto směrem.....My jsme byli spokojení, jen pan Há měl problém se schody, které od vstupních dveří vedou. To je ale náš problém....
Takto vypadá vilka z venku, parkuje se na ulici vedle vstupních vrátek. V patře s balkonem. Víc info v jejich nabídce....
Pohled z balkonu "do vnitrozemí" jak já říkám, odjakživa, že. Směr Buková hora s TV vysílačem. Uprostřed horizontu tři vrcholky stromů pospolu, tam za nimi bydlí naše prababička Tonička/moje maminka s mou sestrou.....
Moje škola, základní, mé oblíbené místo na fotkách.... A potom hned vedle, mezi hlavní silnicí na Petrovice a hranice s Německem a cestou do osady Rájec jsou tři lípy. Ty jsem pomáhala sázet v roce 1968, jako žákyně deváté třídy....
Mezi nimi stojí socha sochaře Michaela Bílka, který tvořil v Petrovicích a jeho sochy jsou po celém Ústí nad Labem a severu všeobecně....Ještě si pamatuju jeho zahradu plnou kvádrů, jeho atelier. Rodiče pana Há měli v Petrovicích chalupu.....skokem 4 km z Tisé.
Škola se topí v zeleni stromů, koneckonců jako všechno, celá ves je zaplavená náletovými stromy, procházkou moc rozhledu nezískáš, to musíš do skal a nahoru na ně. Potom je výhled a co je kde...
A ještě poslední momentka z mých samostatných procházek vesnicí/rodnou....
I když jsem se rozhodla napsat víc, už v Tisé, když jsem se procházela.....
Pomníček mojí sestřenky kousek od staré hasičské zbrojnice nad školou směr Petrovice. Byla dcerou nejstarší maminčiny sestry Marie.
Lidušku porazilo vojenské auto v mírně nepřehledné zatáčce.
Teta neměla život jednoduchý. Přišla do Tisé v roce 1945 s mužem a malou dcerkou. A mou 15ti letou maminkou. V roce 1946 měla ještě jednoho syna, bratrance Láďu. A pak přišla velmi brzy o muže, při dopravní nehodě s valníkem plným dřeva pod vsí na Libouchec, pod prudkou zatáčkou se zrcadlem. Stejně tragicky zahynul Láďa mladší, ve stejném věku jako jeho táta, 28 let, poslední noc spal na svobodárně v Tachově, která se sesunula a pohřbila skoro všechny spící....Už si uklízel v novém bytě, ale neměl tam postel.... https://cs.wikipedia.org/wiki/Výbuch_ubytovny_v_Tachově.
Teta po smrti svého muže nebyla dlouho sama, žila s vdovcem, bezdětným, ten děti nesnášel, její...Měla s ním další tři děti, je snášel. Když ty pak odešly z domova, partner jí doslova vyhodil z domu a sám se znovu oženil. A skončil za pár let v domově pro nemohoucí a zemřel. Ale to už nežila ani moje teta....Prostě takový je život.
Teta Marie jako děvče, i té jsem podobná, ne jen mé mamince....
Svatba se strejdou Láďou, moje maminka nad ženichem v bílé blůze...
Jejich děti Láďa mladší a Liduška.
Kamarádky, dcery pana učitele Mádra, a Liduška.
Jedna z posledních fotek bratrance , jako Rumcajs.....Dělal v Plastimatu v Jílovém/Modré, měl za sebou kratičké, ne příliš šťastné manželství. Nabídli mu práci v Tachově v pobočce firmy, měl nový vztah, dostal byt....Takový je taky život.....
Trochu jsem dneska odbočila, ale i k takovým vzpomínkám mě přiměla cesta do rodné vsi. A procházky po ní. A taky jsem sem chtěla dát tyhle fotky a napsat ve zkratce jejich příběh. Na některé zesnulé už nikdo nevzpomíná...Ale já jo... Možná je to věkem, spíš ale povahou....
RIP moji a naši milí.....
Končím s obrázky z cesty za maminkou 😍 a pro dnešek i se vzpomínkami....😃
A....
Krásný den, zdraví, štěstí, pohodu a klid všem.
💗💙💚💛💜💖
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za návštěvu a brzy zase na viděnou...