...včera jsem měla

 lenivý den. Celé dopoledne jsem si četla, pak jsem po obědě jela k Uršule na setkání toxiholek v Olomouci. Kruci, já zapomněla poslat selfíčko do Ústí holkám na naší společnou skupinu...

Počasí bylo včera proměnlivé, ale vzduch vyfoukaný a příjemný. Bylo to, jako vždycky, moc fajn. Probraly jsme všechno možné, popily vínko a snědly něco pohoštění. Vždycky říkám nevař, nepeč, ale neposlouchá mě, hihihi.

Včera jsem fotila mraky fotoaparátem, ale nic moc rozdíl od mobilu. Nejsem prostě talentovaný fotograf.

Dneska jen drobnosti, kytky, sebrat a uklidit prádlo, uvařit si něco k jídlu=dneska ohřát. Na odpoledne jsem objednala Rohlik.cz. Potřebuju všechno do myčky a vejce a pár jiných věcí....měli ještě volno na dnešní odpoledne. To jsem nevěděla, jak dopadne dcera s vnučkou u lékařky. Simonka měla ráno pocity na zvracení a bolest bříška. Teď už vím, že jsou doma a odpadají tak domluvené věci do konce ??? týdne. Uvidíme, jak dopadnou stěry z krku.....No, dcera moc doma s dětma nebývala, to spíš Zbyněk byl na home office. Ale tentokrát jí taky pobolívá v krku, tak ho nechává odpočívat.....a bude se léčit i ona.

Koukala jsem, že i ve fakultce tady v Olomouci omezují návštěvy kvůli "respiračním onemocněním".

Já tam jdu ve čtvrtek ráno na očkování proti kovidu, mám to docela blízko a hned za horní vstupní branou.

Tak ještě něco z virtuálního světa.

HeyGreenday se vrátila po dvou měsících v Koreji zpět domů,USA, potýkala se s úklidem po používání kuchyně dětmi, trocha toho vaření....Zaujala mě stěrka při mytí velkých kuchyňských ploch.

💖💙

DrunkardLee pekla s dětmi dort tátovi k narozeninám.....

💗💚

Heymayday hlavně vaření, fascinuje mě to vaření krabů=množství zvířat a už jsem si zapsala i návod na kimči z ředkve, + dvě zálivky na saláty.....

💛💜

A to by dneska asi stačilo, že.

říjnové novinky u evule kotule

krásný patchwork u Mirky

posiegetscozy

A nakonec, ten poslední odkaz, ještě něco od Posie..... Vrací se ve svém profesním životě zpět ke kořenům, dcerka jim roste jako z vody....Překlad si sem dávám pro sebe.

Nnebyla strašnou dobu na svém blogu, tady to vysvětluje....

Ach jo, chlapi. Ahoj! Jak se máte? Omlouvám se, že jsem byl tak dlouho pryč! Byl jsem tak zaneprázdněn a život se mění! Naše miminko roste a jak se osamostatňuje, začínám se měnit i já. Velmi jsem se soustředil na to, abych svou kariéru přeorientoval na tvorbu knih více než na výrobu řemesel. Nejsem si úplně jistý, jak k tomu došlo, ale myslím si, že zatím je to pro mě velmi dobrá změna. Posledních několik měsíců však spotřebovává vše. Když zrovna nenavrhuji knihy, dívám se na videa o tom, jak navrhovat knihy, nebo čtu o tom, jak navrhovat knihy, nebo čtu nástěnky Reddit nezávislých pracovníků, kteří navrhují knihy pro jiné lidi. Stále pracuji na své kuchařce (a moc děkuji každému z vás, kdo se dobrovolně přihlásil k testování receptů pro mě – více o tom níže), ale někdy kolem srpna jsem si uvědomil: Hm, sakra, opravdu potřebuji vydělat nějaké peníze. Takže jsem přepracoval svůj profil Upwork, aby odrážel své nové schopnosti navrhování knih (v roce 2022 jsem tam začal trochu upravovat kopie a korektury na volné noze, takže už jsem profil Upwork měl), a hned jsem dostal novou práci. A prostřednictvím Upwork jsem dělal trochu editace, trochu korektury, trochu knižního designu, trochu opravoval design knih jiných lidí (wow – existuje spousta divokých knih, které se publikováno na Amazon KDP, s ještě divočejšími [čti: příšerně formátovanými] designy knih), malým rozvržením obálky pro knihy jiných lidí, spoustou učení InDesignu (wow, jaký úžasný program – vážně ho miluji) a trochu práce na vlastní knize. Nulová tvorba. Nulová výroba mýdla, nulové kroucení náušnic, nulové šití, stále odesílání Posie objednávek párkrát týdně, nulové vyšívání, nulová výroba quiltů, nulové zdobení domácnosti, téměř nulové pletení, dokonce téměř nulové vaření. Jen – knihy. Záhlaví a zápatí, styly nadpisů, iniciály, text zarovnaný k mřížce, styly písem, styly odstavců, nastavení exportu, okraje a spadávky. Se spoustou chicagského manuálu stylu (nové 18. vydání vydané 19. září! Redaktoři představují, co!). já vím. Ty se nudíš. Nemůžu si pomoct. měním se. Nevím, čím budu. Ale jsem nadšená a tolik se toho učím, vytvářím pěkné knihy a pomáhám pár příjemným lidem, a díky tomu se cítím opravdu dobře. Takže si dávám šanci růst (a platit účty!). Teď. V červnu! Červen! Před sto tisíci lety! Jeli jsme do Seattlu. Je pro mě nemožné nemyslet na svůj život, jaký byl, když jsem poprvé jel do Seattlu navštívit svou kamarádku z vysoké školy Pam, která bydlela na Dexter Ave. a měla ve druhém patře zadní verandu, kde jsme seděli a pili pivo a podívat se na jezero Union a pak znovu o několik let později, poté, co jsem se přestěhoval do Portlandu, když jsem pracoval pro Alaska Northwest Books a naše hlavní kancelář byla v Seattlu a já jsem jezdil z Portlandu do Seattlu za prací vlakem . Dodnes si pamatuji, jaké to bylo, jak jsem se tehdy cítil. To bylo před mojí nehodou, když jsem byl čerstvě ženatý a právě jsem se přestěhoval do Portlandu z Montany. Moje šéfová byla hlavní redaktorka a vzala si mě pod svá křídla. Žila v nádherném A-rámu na vodě na poloostrově Kitsap. Když jsem jel do Seattlu pracovat s ní v kanceláři v Seattlu, někdy jsem zůstával v jejím domě. Ráno jsme jeli malým autem, které měla z jejího domu, na trajekt Kitsap. Pak bychom se brzy ráno vydali trajektem se všemi ostatními dojíždějícími do Seattlu. V přístavišti trajektů v Seattlu měla další malé, staré autíčko. Pak bychom se tam dostali a vzali to do kanceláře. Bylo to tak zábavné. Seattle jsem tolik milovala a cítila jsem se jako velká, dospělá dívka, která chodí do práce na trajekt. Přívoz! Jeli jsme s Amélií vlakem poprvé pár týdnů poté, co škola skončila. Jeli jsme jen na pár dní, ale byl to tak zábavný výlet. Bydleli jsme v Inn at the Market, což je takový pěkný, pěkný hotel s neuvěřitelnými výhledy, doslova přes uličku od Pike Place Market. Toto je hotel, ve kterém jsme s Andym vždy bydleli, když jsme spolu za posledních pětadvacet let navštívili Seattle. Je to pro nás marnotratnost; na tak vychytaných místech přímo u vody se většinou nezdržujeme. Ale stálo to za to, i kdybychom měli přístup na jejich krásnou střešní terasu. Strávili jsme tam spoustu času sledováním východu a západu slunce a sledováním lodí, jak jezdí tam a zpět (a letadla se blíží k Sea-Tac – to bylo opravdu skvělé). První den jsme se dostali do Seattlu kolem poledne a šli přímo do Inn a brzy jsme se ubytovali. Pak jsme šli dolů na trh a dali si oběd u Lowell's. Měl jsem fish and chips a nemůžu si vzpomenout, co měli Andy a Amelia. Pak jsme dlouho chodili po trhu a bylo tam šíleně plno – mnohem víc, než jsem čekal. Ale byla to zábava a Amelia ráda chodí do obchodů, takže bylo zábavné vidět ji, jak si tam všechno užívá. Nakonec jsme se vrátili do hotelu a strávili pozdní odpoledne-večer

Klidný den všem.

💖💗❤💙💚💛💜