...odpoledne v Koreji....

 JJ, tak jsem sledovala nějaké ty filmy na Netflixu a mezi moje oblíbené / v jejich očích.../ v mém seznamu patří i seriál Láska padá z nebe.

Už jsem se tu o něm asi zmiňovala, ale chci dneska z úplně jiného pohledu. Víte, že před třemi desítkami let jsme patřili do stejné kategorie zemí, které byly plně uzavřené okolnímu světu ? Jako je Severní Korea ? V našem případě nám sice zůstaly státy Waršavské smlouvy a jejich moře...A když jste se dobře chovali, tak ještě Jugoslávie. Ale jinak nic. A taky za jakou cenu, myslím morální...

Když někdo emigroval do jiné, "západní" země, jeho styky s rodinou byly vskutku minimální, o přátelích nemluvě. Prostě to bylo skoro jako kdyby člověk zemřel....Žádný internet, mobily, dopisy maximálně za  týden dodané. Na co ale dopisy, když máme Skype aj., že....Prostě moc věcí bylo skoro tak, jak melodramaticky prožívají mladí vojáci v seriálu, když mohli ochutnat na pár dní život v Jižní Koreji. A pak se vrátili domů....

Prostě teď žijeme jiný, volný život, přes momentální pandemii, která skončí a bude líp...

A myslím si, že si toho stejně nevážíme a vymýšlíme si....

A tak tohle byl pohled do jihokorejské domácnosti. Nově mnou sledované. člověk se občas přiučí... Třeba na rohlíčky neválet placku a pak krájet na trojúhelníky, ale kulaté buchtičky vyválet do homolky rukou a pak válečkem na placičku, smotat.

A na tomto dalším videu kouknout na úklid, když mamka poslala taťku s dítětem ven na procházku. A k obědu ??? pečené brambory a jinak nic....na víc asi nebyl čas. A jiné věci, samozřejmě.

Po těch dnech, co tu byly děti je tu nezvykle moc ticho.

Klidný večer všem.

💗