pondělí 8. června 2020

..vrátily jsme se

s dcerou z víkendu.  Byl hektický...
Nejdříve do Ústí, tam nastěhovat balíčky s knihami do auta. Naštěstií zeť vyndal z auta zadní sedačky, tak se to všechno vešlo. Moje dvě velké kytky, nějaké malé, zbytky věcí ze stolu a poslední prohlídka bytu před předáním klíčů.....
Na severu bylo slunečno a pálilo to jako blázen, naštěstí pofukoval větřík.
S nacpaným autem do Tisé k mojí mamince a sestře.
Večer šla dcera na první díl sešlosti spolužáku z gymnázia, já seděla s "holkama", tj maminkou a sestrou, a povídaly jsme.
V sobotu dopoledne jsme jely sestřiným autem zase do města, byly jsme v Tamdě na nákupu nějakých asijských specialit apod. Dcera měla od kolegyní z ústavu "objednávku" na japonské plněné koláčky z lepkavé rýže. Třeba.

Já domů jsem si koupila jen tyhle dvoje, co mi minule nejvíc chutnaly...


A nějaké taštičky gyoza , pro změnu z Koreje, s různými náplněmi.
V sobotu jsme si při večerní "holčičí" jízdě udělaly různé, plněné masem, kimči, jedny z rýžového těsta plněné krevetou a rybím masem. Ty mi chutnají nejvíc, ale nevyfotila jsem to....Mají i krásný tvar, jsou balené po jedné vedle sebe v takové krabici, aby se nepomačkaly.

A málem bych zapomněla napsat, že dělají z toho lepkavého rýžového těsta i kuličky plněné zmrzlinou, my měly po obědě s kokosovou příchutí a i obalené v kokosu. Mají i z manga, citrusů atd.atd. Bylo to mňam....


Taky těstíčková kolečka na plnění, která mi u nás v obchodech chybí. Myslím ve větších obchodech. Plněné taštičky mívají i v Globusu.


Dost o nákupu a jídle.
Po večeři šla dcera na ještě jedno setkání se spolužáky, přijeli i jiní.
Já šla procházkou na hřbitov.


Obec nechala za těch posledních pár týdnů, co jsem tu pořádně nebyla, udělat ještě jedno odstavné parkoviště, pod stávajícím P u kostela, překvapilo mě to, najednou, hihihi.


Jeden pohled na zamlžené vnitrozemí....


Poslední strom, červený hloh, které dříve lemovaly strmou cestu na hřbitov po obou jejích stranách...
Už má svoje taky skoro za sebou.....


A pak už, v neděli dopoledne, cesta zpět do Olomouce. V dešti.


Ta vykukující špička hory, tak to je Milešovka. Foceno na benzínové pumpě u Chlumce, pak už jen na dálnici.


Cesta byla OK, pršelo až k Hradci Králové, pak bylo nebe plné rychle plujících mraků.

V Olomouci nás čekal nejen pan Há, děti a Zbyněk, ale hlavně vystěhování kufru auta.


Po odjezdu mladých jsem rozbalovala balíky knih, třídila je a za pomoci pana Há je uklidila. Měla jsem toho parádně plné zuby. Dneska už mě čekají jen maličkosti, ale právě proto na ně moc nespěchám. Čekám dopravce s poslední skříní, tou na látky, a už budeme zabydlení na 100%.

Večer tu začaly děsné bouřky, jedna střídala druhou, třetí, čtvrtou, kolem dokola města.......

A dneska v TV mluvili o záplavách, zvednutých hladinách řek a potoků v docela blízkém okolí, dokonce nezvěstná jedna paní a jedna zemřela. A já seděla v suchu šestého patra a zírala na točení bouřek. A někde hrůza a neštěstí.....

Jdu zase něco maličko dělat.

Klidný a bezpečný den všem.
💗💙💚💛💜


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za návštěvu a brzy zase na viděnou...

...včerejší

 celodenní mlha byla pro mne duševní past.... Nechtělo se mi ven, nechtělo se mi nic moc dělat, nechtělo se mi být na internetu, číst si a v...