Ještě v deset večer bouřky přicházely a odcházely. Zaujal mě svítící bílý, stříbrný mrak, mezi ním a těmi temnými vlevo to svítilo blesky, bouřilo...Takhle by si člověk mohl představovat peklo, hihihi.
Stála jsem na balkoně snad hodinu a sledovala, jak se ten bílý mrak zvolna rozplývá a zůstávají jen ty temné a pěkná bouřka. Ta nás trochu minula, ale bylo to krásné.
A dneska ráno ? To je bílé bílé bílé.....I v Olomouci jsou mlhy, jak překvapující.....
Ne, dělám si legraci.
Ta mlha je snadno vysvětlitelná, vysoké teploty, rozehřátá země a do toho včerejší přívaly deště....vody. To asi porostou houby.
Musím přiznat bez mučení, že i v Olomouci je po odjezdu dětí v bytě ticho a smutno....
Tak člověk hledá rozptýlení...
A je pravdou, že i včerejší výběr v TV byl zase slabý, samá opakování...
Tak jsem koukala na SeznamTV a na snímek Příběh stoleté velryby. V komentářích tam kdosi píše, že to není pohádka, že ani není pro nejmenší. Má pravdu. Spíše je to zamyšlení o životě, o tom, co v něm člověk znamená a jak je jeho vlastní příběh letmý a pomíjivý v letu času....Krásné animace, kupodivu čínské provenience, tudíž bych čekala větší "šití horkou jehlou"....
Já si vůbec v poslední době vybírám filmy " k zamyšlení".....
Naposledy jsem si pustila film Dej mi své jméno, který mě zasáhl až kdesi na dně mé duše. V poslední době jsem hodně myslela /a často myslím/ na jednoho mně blízkého člověka.💗💙💚💛💜 Ten se taky musel poprat se svou orientací, neměl a nemá to opravdu lehké. Když odmyslím všechen ten balast všedního život okolo nás, povinnosti a profesní a kariérní postupy .... je asi opravdu velmi těžké být sám sebou, nemít oporu v druhé osobě. Být obklopen většinovou jinak cítící společností a trpět nedostatkem blízkosti druhé osoby.....Protože každý z nás potřebuje někdy v tichosti položit někomu hlavu na rameno a jen tiše odpočívat. Odpočívat od spěchu a rychlého pohybu života, který, bohužel, okolo nás letí skoro vesmírnou rychlostí. I když se ho snažíme zpomalit.💗💙💚💛💜. Neúspěšně.
A rychle odbočím, protože by tyto myšlenky zcela rozhodily celý můj dnešní den....
Začala jsem číst detektivky Louise Pennyové, zkusila jsem tu první, Zátiší.
Moc se mi líbila, už jich vyšlo 11, takže před sebou mám i finančně náročný plán, přečíst si všechny. Kupodivu i elektronické knihy mají svou dost velkou cenu, tudíž mně, jako seniorce, nezbývá nic jiného, než "pomalu a pečlivě" získat jednu knihu po druhé. Ale mám vedle sebe pana Há, taky velkého čtenáře, takže se to vyplatí nakoupit. Takže cenu mohu v hlavě dělit dvěma, hihihi.
😂
Přemýšlím, jestli jsem někdy četla něco přímo kanadského, asi ano, jen jsem si to nezařadila do škatulky Kanada. Knížky L.P. jsou napsané velmi čtivým způsobem, přeloženy fantasticky. I na překladu záleží. Vždycky v sérii knih poznám, že jí překládal někdo jiný, intonace vět a "něco" jiného mě zarazí. Někdy, bohužel, to dost ovlivní i celkový pocit z přečtené knihy. Zvláště, když to překládal někdo asi honem honem, aby to už vyšlo a nedal si s tím tu práci knihu "vcítit".
L.P. píše o svém komisaři Gamache s láskou, ukazuje i na problémy franko-anglické společnosti Kanady, trochu mi to připomíná detektivky z TV, Vraždy v Midsomeru. Vzdáleně samozřejmě, hlavně tím místem děje, městečkem na kanadsko - amerických hranicích. Postavami a zvyky v kraji.
😀
Pan Há vstává, bude mi "trhat" myšlenky, už tak toho dneska bylo až až....film, knihy a můj chlapec v dáli.....💗💙💚💛💜
Psala mi dcera, nechali tu bundy a mikiny, nojo no, to byl ten fofr při odjezdu, aby nezmokli.
Hezkou sobotu všem.
💗💙💚💛💜
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za návštěvu a brzy zase na viděnou...