úterý 9. června 2020

...takový skoro

obyčejný den, bylo to pondělí. Po bouřlivé noci plné blesků, hromů, padající vody a krup, někde nedaleko i tragických záplav...
Odpoledne do školky s dcerou pro vnoučata, pak cesta přes město do Zásilkovny a zase další cestou k dceři domů. Pěšky, samozřejmě.
Během cesty upozorňování dcery na pamětihodnosti a i "známosti". například LongStoryShort Long Story Short, na které odkazoval i Lukáš Hejlík v Gastromapě.
A věčně hladové děti, které snědly babičkou donesené sušenky, uznávám, jen maličké balení. Ale s jídlem roste chuť a naříkající stádečko muselo dostat rohlík, aby na chvíli zmlklo....


Chvilku jsem u nich poseděla, pak honem na autobus a šupito presto za panem Há.

💗💙💚💛💜
Dneska nákup, úklid kartonů a plastů z poslední skříně, co došla včera dopoledne....Ze sklepa donést poslední nevybalenou krabici a tiskárnu se skenerem, budu pracovat na přehlášení elektřiny a plynu v bytě v Ústí.... Zítra. A ještě mě zítra čekají nějaké telefony k lékařům.... Prostě toho je moc a musím pomalu a pečlivě, abych na něco nezapomněla. A neopoměla.

Venku je proměnlivo, ale i trochu dusno. Pofukuje vítr a honí se mraky. Čekáme zetě a spolutchána, přijdou se podívat na pračku a myčku. Byly sice v inventáři bytu, ale obě už něco pamatují... Tak je možná vyměníme za ty naše spotřebiče, co se sem trmácely s námi....A čekají, co s nimi bude dál.

Pan Há začal montovat poslední novou skříň, tu na látky, nebráním mu v seberealizaci. 😀

                                                                                Jdu....

                                                   Klidný zbytek dne i večer všem.💗💙💚💛💜


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za návštěvu a brzy zase na viděnou...

...včerejší

 celodenní mlha byla pro mne duševní past.... Nechtělo se mi ven, nechtělo se mi nic moc dělat, nechtělo se mi být na internetu, číst si a v...