byl hrozný, psychicky...loučení se spolutchánem Evženem, + rodinná sešlost dvou klanů, skoro jako Romeo a Julie.....A tak i tělesně na hraně, bylo 32,33 stupňů, zničení byli nejen staří, ale i mladí. Jen ti nejmladší to zvládli. Simonka si sice odřela nohu od pásku nových sandálků s kytičkami. Ale mlčela, nic neřekla, až večer.
Podvečer všichni u nás, naši, pak mladí jeli domů a děti tu zůstaly. Večer fotbal, holky, Ondra kritizoval a fandil, prohrály...Simonka zpracovávala krabici na tablet, vše krásně vymalovala, klávesnici, obrazovku, přilepila myš ze zbytků krabice, má fantazii a nevadí jí si takhle hrát.
Dneska líné ráno, spala jsem dokonce o hodinu dýl...A šli jsme skrz stavbu silnice, po už hotovém chodníku, pro pečivo. Domů zkratkou přes areál gymnázia, pod stromy.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za návštěvu a brzy zase na viděnou...