....zima....

 Je i u nás.

-4 a poprašek. Včera docela hezky sněžilo, jen ta tma při zcela zatažené obloze je únavná. A pro mne i depresivní... a určitě nejen pro mne.

Na první fotce je zase moje oblíbená vila před domem, v současnosti pobočka knihovny. Nejkrásnější je v mlze a tmě, to pak působí dost romanticky a bude tady asi často....

Když píšu slovo knihovna, tak mi na mysl připadne všechno, co se okolo knih točí....

Od dětství knihy miluju. Neumím si bez čtení svůj život představit.

Jako školačka jsem chodila do knihovny pravidelně. "Do vsi" jsme to měli z domova pěkný kousek, ale to mi nevadilo.

Knihovna byla v budově, kde bývalo kino a národní výbor. Místo kina i všeho, co v domě bylo, jsou byty. Léta letoucí je už ale Obecní úřad, kultura všeobecně, v opraveném Kulturním domě vedle školy.

 

Už cestou zpět domů s novými knihami jsem měla dvě místa, kde jsem se zastavila a začetla. První bylo pod břízami vedle kanceláří továrny. Ty už nestojí. Ty břízy. Před několika málo lety je některý z nájemců penzionu, co je tam po kancelářích, nechal porazit. Byly zdravé, rostly pod nimi houby a doteď nechápu proč, zasadil tam smrky..... Ty zase "probral" další nájemce, asi na vánoční stromky ??? a zůstaly pařízky.... A zvláštní nepravidelnost, tedy mezery.

To jsem odbočila.

Druhým zastavením cestou domů z knihovny byla hráz rybníku "pod našima". A pak teprve domů. To už byl čas na večeři, skoro. Jako stará vidím, že jsem neměla doma moc povinností. Ve škole mi to šlo, učit doma jsem se nemusela, spíš to tenkrát ale nebylo zvykem, doma se učit..... Buď ti to ve škole šlo a nebo ne.....A navíc vidím zcela jasně, že nás maminka nikdy k ničemu nepustila, chtěla si vše udělat sama a po svém....A když toho pak měla moc, třeba na Štědrý den...tak byl doma křik, že nepomáháme...Ach jo, ty vzpomínky.....

Jako dospělá jsem knihy už jen kupovala, vystála fronty u knihkupectví, kupovala knihy na Slovensku v předprodejích. Tam vycházely jiné, "čerstvější", než v Čechách. Překlady, cizí detektivky třeba.... A do knihovny jsem začala zase chodit, když byla dcera malá, s ní a pak i sama....A nakupovala, co začalo vycházet jako houby po dešti. Bez front .

A tak jsem měla na stará kolena problémy s knihami při stěhování. Co rozdat, vyhodit, přestěhovat s námi. Ale povedlo se.... Polovinu knih jsem rozdala, to novější. To starší, co nikdo nechtěl, šlo do sběru. Bohužel. Stará klasika netáhla... A zbytku bylo plný Roomster bez zadních sedaček, který jsme přivezly s dcerou 14 dní po hlavním stěhování a předávání bytu novému majiteli....A část knih, po domluvě s dalším novým majitelem, zůstala i na domku. Na jejich probrání a úvaze.....

Čtu teď hlavně knihy elektronické a, když zatoužím po listování, můžu se přihlásit do knihovny, mám jí před sebou.....Pod sebou, hihihi.

K dnešní úvaze mne inspirovala Petka z Dědečkova zahrada, stala se novou knihovnicí u nich v městečku.....

Klidný den všem.

I s knihou či čtečkou v ruce....

A zdraví.....

💗💙💚💛💜