Tak už se nám to miminko už konečně narodilo, chlapeček baculáček..... Po dvou holčičkách je to radost, však se taky tatínek snaží, myslím v porodnici....💗
Střídá se slunce s temnými mraky, na horách na východě padá sníh, tady tu a tam nějaká kapka. Ale už na Svatém kopečku je to vidět, to sněžení.
Dopoledne se tu zastavila dcera, byla si v práci něco dodělat. A pak na skok k nám. Popovídali jsme, podrbaly... a bylo to fajn. Probraly jsme Netflix a knihy, děti, vaření, její práci....Vypily jedno kafe a jela vařit.
Dopletla jsem po obědě jednu ponožku, chtěla jsem jí jen kotníkovou, mám jí tak o 5 řad vyšší, ale to nevadí. Na domácí nošení a aby vyšla příze na obě. Zbytek ze syslírny.
Já tuhle éru prostě zbožňuju. Přestože by se mi moc líbilo chodit na plesy a celé dny jen vyšívat, malovat a učit se hrá na piano, tak si vždycky uvědomím, jak jsem ráda, že v té době nežiju, Ženy to měly obzvlášť těžké, ale stejně jako v životě se na někdy štěstí usmálo a někdy zase ne. Příběh se mi moc líbil. Já tyhle romantické zápletky mám moc ráda. Sledování jsem si užila i když od začátku víte, jak to dopadne.:) Kostýmy byly moc krásné, i když historicky absolutně neadekvátní a nepřesné, ale stejně mám sto chutí si nějaké takové šaty hned pořídit. Hudba skvěle doplňovala atmosféru a užila jsem si i kameru. A taky to má ode mě plusové body za to, že tam bylo víc nahých pánských hýždí než dámských ňader. Zkrátka jde vidět, že si tvůrci uvědomili, že jejich cílovka jsou hlavně ženy.;) Jako odpočinková zábava na dlouhý víkend ideální.:) Těším se na další sérii.:)
Musím zkonstatovat, že je to fantastická služba. Jen jsem mladému muži podržela dveře, ještě mi i zavolal výtah a dal nákup do něj. Chtěl mi to odvézt až nahoru, ale tam čekal pan Há.
Na minutu přesně jak psali sms, všechno čerstvé / zelenina / a s dlouhou zárukou / jogurty, šunka, sýry..../.
tak to tu dneska ráno vypadalo... I ti krákorající ptáci tu zase byli, ve velkém nasazení.
Sníh žádný, ale mrazivo.
Dneska přišla pošta se senzory pro pana Há, napodruhé....Česká pošta chce, aby se na ní občas zvedl hlas. Jeden den pošle sms, že od 13-19 hod. přijedou. Nepřijedou. Beze slova. Na sledování zásilky druhý den ráno : opakované doručení. Domluvila jsem se s řidičem, říkal přijedu po desáté hodině. Přijel v půl třetí....
Člověk sedí doma, chápu, já stejně sedím doma, ale nemám celý den sluchátka na uších, sleduji tedy s panem Há sport....I to přežiji. Ale připadá mi jejich organizace nějak pokulhávající.
Balík do ruky stejně jako normální....
Hlavně, že se na poště ptají, chcete ten dopis rychle nebo pomalu ??? I u doporučeného se mě ptala....
Tak jsem ve stejný čas zaskočila i cca 300 m do Zásilkovny pro balíček od Vlněných sester.
Koupila jsem si na Ravelry návod na svetr Dexter, který všichni chválí a je i v češtině. Panu Há jsem řekla, že je to místo kytky k svátku.....Stejně pro žádnou nepůjde.....
Čekám balíček do ruky se senzory pro pana Há a znáte českou poštu. Cinknou / necinknou a jedou. A pak hurá na poštu do davu....A nechci, aby se takové citlivé věci někde povalovaly....A někdo s nimi moc "pohazoval".
U RosaMitnik jsem se začetla do moc pěkně napsaného příspěvku. A hned jsem se vrhla do své knihovny, jestli pořád mám....mám.
jsem dodělala deku. Začistila nitky a vyžehlila. Hotovo, dárek.
Takže mám chuť na nějakou další šicí práci. Včera jsem se dívala na tři moje nejoblíbenější sady videí s patchworkem. Je jich spousta, ale já jsem "věrná" těmto třem. A inspirují mne.
Jordan z Jordan Fabrics má poslední video jako nápad před Valentýnem, i když na konci videa má z některých těchto bloků udělanou i dětskou deku. Nápad z pruhů látek Jelly Rolls, taky už jsem takhle šila dvě deky. Jen u nás není v obchodech / ani eshopech / takový výběr tohoto nařezaného materiálu. Řekla bych méně než před 5-8 lety. Ano, tenhle materiál je dražší, hodně se teď asi žije z našich a EU látek. Ty jsou lacinější, ale mají větší srážlivost a menší trvanlivost barev. Tu deku, co mám na sedačce, jsem šila z různě kvalitních látek a je to dost znát. Některé barevně svítí i po praní jako nové a některé už jsou vyšisované... Po třech vypráních.
A, protože Fat Quarter Shopje právě o takovém materiálu, předřezaném, učitelka šití používá fat quartery na jakékoliv bloky. Odřezává. Promyšleně.
A při ukázkách šití je tedy i přes 2 hodiny času na to, trochu si to vštípit. I postupy. Má spoustu pomůcek, mě fascinuje "dřevěné tlačítko" na čerstvě vyžehlené bločky...
A nakonec moje oblíbená Jenny z MSQC.... Je tady jako třetí, ale pro mne jednička. I když mnohé šičky tvrdí, že to "fláká", to šití....Ale vmáčkni ušití různě obtížných bloků do 15ti minut....
Jedno téma, tři deky.....tři ženy....
Asi pomalu předává žezlo.
Dneska je pod mrakem, fouká a je dost chladno. A tma.
Fotky jsou ze sedmé hodiny ráno, teď už je světlo, ale zase mlha a nízká oblačnost.
Včera mě napadlo vyfotit deku ze všech stran. Dneska při vaření oběda žehlím povlečení, tak to taky naposledy vyžehlím, pár zapošití nití a je hotovo.
Srdce jsou látky Kaffe Fassett, růžová plátno nevím odkud ze syslírny, zádíčka francouzská látka od mojelátky.cz a lem z Kaffe Fassett.
Už jsem mluvila s mou maminkou. V Tisé je spousta sněhu, sněží dál, dělá si starosti. Potřebují uhlí a to musí sestra Růža vyčistit kousek prostoru k vjetí auta a uhlí jí řidič pošle do sklepa po pásu. Takže maminka se strachuje. A to je sestra o 5 let mladší než já...Ale holt musí, už dva roky jsou samy v domě....😓
Jinak dneska je neděle, v domě klid, tedy tady je klid pořád.
První se odehrával v letech 1894 až 1921, tento pokračuje až do roku 1945.
Zatím jsem si knihu koupila a stáhla, na čtení se těším až dneska večer.
Dopoledne jsem uklízela, vařila oběd, jen tak lenoším....
Čtu si blogy, které by mohly zajímat i někoho jiného.
Třeba Soňa Malinová , keramička, galeristka a designérka. Taky mám od ní hrnky na kávičku, které často používám. V posledním článku skládá poklonu dvěma dalším spřáteleným keramičkám....💙
Hana z Baví mne to má nejen krásné fotografie z výletů a procházek, ale ráda plete, čte atd. atd. Přesně kamarádka pro mne....💚
Marta mdupka... zase šije krásný patchwork. Dělá všechno pečlivě a krásně, nejen šití.....💛
A abych si splnila svých pět duhových pátečních srdcí, ještě jedno z posledních videí mladé ženy v Čině, je doslova na rozsypání....Bude mít třetí dítě, odpočívá a čeká....a vaření se věnuje její muž a víc i babička.
Včera jsem měla den blbec. Až na ráno, to se tu zastavila na skok dcera.....
Celý den jsem byla mimo....nic jsem nedělala, asi jak se měnil tlak. Nebo nevím, musím se snažit ukočírovat své pocity, duševní....
Dneska jsem se snažila jít na to cestou "musím" a zatím je to lepší.
Koukala jsem po obědě na pc na film Králíček Jojo , zvláštní humor, ale nakonec to ušlo. Koukala jsem, že patří na špici úspěšných filmů roku 2020.
Co bych taky chtěla, od konce války už uplynulo let, jako jeden dlouhý lidský život. Takže přístupy se můžou různit, hlavně, že konečná myšlenka je stejná.....
Pana Há bolí koleno, čte si a pospává, já se snažím být potichu, nic hlučného nedělám,💗 a snad bude brzy líp.
připadlo trochu sněhu, vypadá to na skutečnou zimu.
Zimu, kdy pomrzne kůrovec a klíšťata taky, nebo aspoň jejich část, kdy si zem pod sněhovou peřinou oddechne. Tak, jak je to v našich podnebních podmínkách obvyklé.
A při tání sněhu zase trochu stoupnou nejen hladiny řek a potoků, ale i podzemní zásoby vody.
A to s tím kůrovcem a klíšťaty je jen procento toho, k čemu tady u nás ZIMU máme.
Dneska stromy bez krákoralů....Zatím.
Při včerejším pročítání blogů a příspěvků na Instagramu jsem si všimla diskuze o ptactvu. Kvůli prázdným krmítkům. Někde jsou ptáčci a někde ne. Myslím si, že to závisí i na přítomnosti právě těch krákorajících....Jako predátoři vyženou z kusu území naše malé ptáčky, sýkorky, vrabce atd. Tady jsem si zatím nevšimla malých ptáčků a proto z toho viním ty černé obludy s hlubokým hlasem. A někde je zase přemnoženo strakami, to jsou taky takové hlučné hašteřilky...V Tisé jich pod domkem v březí sídlilo dost.
Dneska mají přijít na revizi plynu, pro nás poprvé.
Jak tak putuji po světě očima a prstem na klávesnici, nesleduji jen vaření, ruční práce a křupavé mladíky...
Ani nevím jak, ale začala jsem sledovat mladou dvojici v USA, postavili si dům "svépomocí", mají velkou sledovanost a určitě je to živí, reklamy a jejich práce na domě a okolí.
V posledním videu přidávali solární panely na elektřinu ke stávajícím a dodělávali i jejich napojení. Koho to zajímá a umí ingliš, tak je to tady.....
Já jsem pro Šarlatána a Ivana Trojana. Nebo křupavého Josefa....hihihi.
Ale, jako obvykle, vyhraje někdo jiný. Myslí si, že vím kdo....
Já byla filmem Šarlatán nadšená....
Ne, že bych něco měla proti Nabarvenému ptáčeti z minulého roku, ale někdy si myslím, že hlasující se zbytečně násilím cpou do intelektuální polohy... Aby tedy někdo neřekl, že jsou frivolní a milovníci lehkého žánru, kdyby nechali zvítězit někoho "lehčího".... Proto vím.....
Knihu jsem četla, film neviděla, nechci křivdit.....
V současné době, pro mne rozjitřené samotou kvůli viru... , mě Šarlatán zaujal i proto, jak dává za pravdu panu Há. Komunisti, fašisti jeden pytel jsou. Zvláště zarážející by pro mladou generaci měl být právě ten pocit bezmoci, když se člověk dostal do soukolí mašinérie, která trestala hlava nehlava "jinakost". To není filmový příběh, takový byl život mnohých z nás.
To si generace lidí, kteří všechno v současnosti kritizují jako omezování práv člověka atd. atd., i když jde o životy staré generace například..., neumí ani představit.
Plná pusa těchto slov mě děsí skoro stejně jako činy komunistů, fašistů....Taky z nich čiší pocit neomylnosti a jediné pravdy. I demokracie a práva člověka mají své hranice a limity, kam až.....
Zvláště silné pro mne byly ve filmu okamžiky, kdy pevná ruka vládnoucí moci tyká člověku, který by mohl být jejich otcem, dědem, učitelem....Chování a zjevné pohrdání těmi "jinými" než jsou oni sami, je děsivé. Tam je vidět i ta falešná nadřazenost a slepá víra v to, že ONI můžou všechno. Jsou neomylní, slepě věřící zadanému příkazu. Chybí jim ale dobré vychování, úcta, respekt a všechno to, o čem je TO právo člověka na osobní svobodu, volbu jak a pro co budu žít....
Tak a pro dnešek s úvahami končím.
Čeká mě lemování deky, vaření oběda, prostě práce pro náš domov.
I mně byla v noci zima, což je co říct, pořád spím odkopaná.
-12,5 na našem meteoteploměru.
I silnice jsou zmrzlé, ne mokré.....
Já ráno za klidu v bytě udělala v pokoji místo a sešpendlila sendvič deky, pohled na začátek práce. Teď už to čeká v pokojíku na další krok, prošití... Ale v klidu a pohodě. A ještě nevím, jestli srdce ručně a dokola na stroji. Na pruhu barevné látky mám vysypané zavírací špendlíky, ne, to není vsadka v dece, hihihi.
Tohle je jediné větší místo, aby mohla být deka volně rozložená, možná i v kuchyni bez stolu, ale kam bych ho posunula nevím. A židle... Navíc tam dneska mám sušák. Ten sice za chvíli uklidím, ale...Tohle je jednodušší.
Jediná nevýhoda pokoje je koberec, hůř se mi špendlíkuje.
Dostala jsem několik fotek, tahle je z neděle na svahu v Lošově .
A tahle je ze soboty z chaty.
A teď mi dcera poslala Simončin počin z nástěnky ve školce...
Myslím na děti teď, když vím, jaká je venku zima a oni ťapkaly do školy a do školky.... Nejen ty naše...
Spala jsem sice déle, ale zato s bláznivými nepříjemnými sny a probuzení bylo vysvobození.....
Venku je mrazivo, pan Há po snídani v 6 hodin / inzulín / ještě každý den chvíli spí, tak mám v bytě ticho bez klapání a šourání...A chvíli čtu blogy a odvádím svou pozornost do virtuálního světa....
Ruka mě dneska zase bolela i v noci, takže jí dám den klidu v ortéze a uvidím....😀 Vlastně nikam s ručními pracemi nespěchám, v klidu a pečlivě pomalu.....hm.
Ne, snažím se nefňukat, ale bojím se nárazu panické ataky, kterou právě tohle "stýskání" u mě může vyvolat. A uklidňující léky si nechci brát, to je pak člověk jako ve snu...A to nechci. Dříve jsem měla šanci vyběhnout ven, na domku třeba do březí na houby, k mamince na kus řeči..., doma ve městě jen tak okolo domu. Ale v současnosti nechci tady nikde courat. Oba patříme do rizikové skupiny a já nechci panu Há "něco zanést" domů.. A koneckonců ani sobě. Žiju ráda a skoro pořád i s velkou chutí. Mám pro co.... 😀
Tak jsem si pofňukala a zanaříkala a měla bych se uklidnit, hihi....
Tak kde dnes začnu ? Ve světě.
Asi ve zlé Anglii, která nás opustila z EU....A mířím za Lucy z Attic 24. Začnu její "Luční loukou", dekou tohoto období, kterou navrhla a zájemkyním kromě návodu na blogu může prodat i barevnici přízí. Líbí se mi, že používá barvy z momentální přírody v různých časech. Ona dlouho skládá barevnici než začne realizovat. Já podle jejího návodu háčkovala dvě deky, jednu 2x. Z přízí dostupných v ČR. Takže tři. Jednu mám já, druhou dcera a třetí moje maminka. Její návody jsou pečlivě přesné, nikdy to ale není nic složitého. U ní jde hlavně o barvy a pocity z nich. Jarní louka v Anglii. Třeba. Koukněte na její minulé příspěvky, kdy barevnici tvoří.
Foto Lucy "Meadow Blanket" Attic 24 : z jejího blogu
A o tom, že si nevymýšlím s cestováním ani propojeností ve virtuálním světě, svědčí blog Teresy Kasner z Oregonu. v USA. Ta deku v současnosti háčkuje.....
Foto Teresa z Oregonu :
Prostě svět ztratil hranice.....
Teresa miluje ruční práce, cestování, renovace starého a svou rodinu. Na jejích stránkách je vidět, že ctí tradice své země, ale i země svých dávných předků.
A tak to má asi každý v Americe. Aspoň já mám ten pocit z blogů, které sleduji. Tak to je asi mimo potomků původních obyvatel, každý odněkud je....jeho předci.😀
Třeba všeobecně známá Martha Stewart nikdy nepopřela své polské předky, naopak....A polské předky má několik dalších žen, které sleduji.
U Jenny z http://www.elefantz.com z Austrálie jsem nad jejím původem nepřemýšlela, tam vždycky koukám na tvoření. A pečení... Mám uložený návod na jednu malou deku s jejími návody na vyšívání, ale asi jí nikdy dělat nebudu. Na vyšívání mi totiž oči už nějak neslouží...Ale uložená je a ráda koukám na její další nápady....
Obrázek Jenny z Pinterestu : blok měsíce.....
Celý její blog stojí za shlédnutí. Koneckonců jako všechny mnou uváděné.😀
Jsem ráda, že jsem na Instagramu narazila na Geninne D Zlatkis. Autorku a grafičku. Žila v Mexiku ?? Teď je možná v Novém Mexiku ??? Musím se podívat, jaký je v tom rozdíl....
Rekonstruují dům uprostřed pustiny nebo na okraji civilizace. Její blog jsem sledovala dlouhé období, miluju její obrázky a několik z nich mám i uložených v archivu... Je teď víc na Instagramu než na blogu, ale vždycky mne její obrázky zahřejí na duši....
Jeden rok každý měsíc dávala list kalendáře na vytisknutí, taky jsem ho tiskla....
To byl jen malý kousek mých zájmů jako důkaz, jak je ten virtuální svět propojený. I pro nás seniory.😀
Pan Há už mi vstal, pije svou první kávu, tureckou, ale překapávanou. Odpoledne pije konvici Kara s mlékem nebo čaj. Snaží se o přísun tekutin, protože obyčejná voda pro něj není to pravé ořechové. Prostě chlap....💋
Já vyndala z mrazáku poslední rohlíky, tak se poohlížím, co bych upekla na svačiny. Nic sladkého, pan Há má ještě pár kousků vánočního cukroví.
Tak zase na net....
Třeba.......úplně nejnovější, včerejší, nehnětený toustový chleba od Apron....
Ale ty časy kynutí mne trochu odrazují, jsem od přírody netrpělivá a chci mít všechno teď hned....většinou.
Ale je to po dlouhé době jejich nové video, tak jsem ráda, že neskončili....😀
Pan Há si čte, já půjdu uklidit barevné prádlo a dám prát bílé. Kousek po kousku, co se mi vejde na sušák.
Pak uklidím nádobí z myčky, ještě, že ty stroje mám...
Dneska zase vařím "čínu", se soba nudlemi, takže spíš Koreu, Japonsko ????? Hihihi. prostě Asii.
s mladíky na pláž.... Někdo spěchá na hory a sníh, já v teple domova a hlavně před nákazou v bezpečí....na pláž....
To by koukali, chlapci, jaká babka sleduje na YT jejich život v LA, hihihi. Tak takhle já jezdím na výlety, tam, kam se nikdy v životě nepodívám.😀
To je vysvětlení proč sleduji tolik rozličných blogů a i příspěvků na Instagramu z celého světa. Můj tatínek by řekl "prstem po mapě", já zase říkám očima a ušima na virtuální mapě světa. No, virtuální pro mne z křesla, že. Pro mladé skutečný svět.
Dneska tedy Oxnard CA USA s Michalem Šoporem a jeho kamarády.....
Nesleduji každý příspěvek, spousta věcí je už mimo mou mísu, ale výlety mám ráda....😃
A křupaví mladíci mi nikdy nevadili...no babo, co to píšeš, že se ve svém věku trochu nestydíš...
Ne, nestydím....😀
Dneska jsem si po dlouhé době přispala. Asi k tomu přispěla i sklenice mléka ve tři hodiny ráno. Svítí tady sluníčko, ale nefotím z okna, abych svými fotkami nebyla tak monotématická. I když i to zase přijde. Je bílo, pocukrováno, žádné závěje, hihihi.
Podle denního plánu na sobotu budu za chvíli volat mojí mamince na severozápad. A potom prádlo, vaření oběda. Po obědě chci zkompletovat deku. Zadní stranu, výplň i přední stranu, sešpendlit a vymyslet, jak prošiju.
-7 stupňů, poletuje sníh, ale zatím žádná sláva. Co by do množství olomouckého sněhu....Ale nikdy neříkej nikdy.😀
Můj koutek v pokoji, svetr a šátek.... A výplň do deky, potřebuje odstřihnout na letošní první deku, množství je na dvě.....Musí mi pomoct pan Há.
A kromě pletení a šití čtu a koukám na filmy.
Co momentálně čtu ?
Po kvantu detektivek a romantik jsem si vybrala knihu Pekařova dcera od Sarah McCoy. Zatím pěkné, čtivé, hned několik nitek, které se táhnou a proplétají dějem knihy. Minulost, konkrétně TA německá a nacistická, současnost s hispánskou migrací a vztahy tehdy i nyní.... Nakonec i moc pěkný popis života pekařek a dál uvidím, jsem v polovině.😐
Dalším kulturním počinem, když pominu ruční práce, je film Šarlatán.
Vsuvka: všimla jsem si na YT, že je tu možnost vidět celý film zadarmo....
Chystám se na něj dneska večer.
Jan Mikolášek je skutečná postava našich moderních "dějin".
Já sama, jako mladá laborantka na toxikologii, jsem zažila "hon" na jednoho takového muže na litoměřicku působícího. Byl taky léčitel, chodila k němu spousta lidí, léčil čaji, vlastnoručně vyráběnými pastilkami a čípky, léčil koupelemi .... A vysloužil si zájem orgánů v trestním řízení, byl silně zesměšňován a nakonec ani nevím, jak to dopadlo, protože to zastínilo moje těhotenství a v práci zase výbuch v jediném podzemním dole na severu.... Určitě byl obžalován a potrestán....Ach jo.
Jak se něco vymykalo přikázanému životu a názoru vládců, bylo zle....
A navíc určitě k jeho "objevení" pomohla lidská závist / peníze / a lidem, bohužel, i vrozená nenávist k těm jiným a úspěšnějším... Jak já říkám: náchylnost českého národa k bonzáctví a vychcanosti. Sorry.
Takže nejen "zlaté české ručičky".
Ne, nejsem tvrdá, jen připomenu třeba film Musíme si pomáhat, kde je to vidět velmi jasně, bez utajování a napřímo. Vždyť i název filmu je citát z úst kolaboranta / Dušek / k hlavnímu hrdinovi....
Ale, to jsem dost odbočila.......
Takže kulturní večer nás s panem Há teprve čeká.....Ale on bude koukat na TV na snooker a já na pc se sluchátky, vidím to jasně.....💗
A teď ještě něco před víkendem. Něco co se hodí k zapálené svíčce, sklenici vína a uklidňuje. Všechny ruční práce uklidňují....
U Bandorky moc pěkná lehká háčkovaná šálka. Jednoduchá, nejen s návodem po řadách, ale i nákres, ten já mám radši....Vhodná i pro úplného začátečníka. 💙 Já jednu podobnou dělala kdysi dávno, v noci o službách na biochemii, když jsem čekala na výsledky z přístrojů.....Dcera jí pak někde nechala v šatně....asi.💚
A nejen dečky a šálky jsou uklidňující činnost, i pletení.
Třeba Danielka nejen vyšívá, ale šije a napletla papučky pro hodovníky.....💛
A co teprve prohlížení krásných obrázků a čtení milých slov.
Slovo průrva mi nic neříkalo, ani to, že by mohly být úmyslné. Zase jsem se poučila. To byl její minulý příspěvek, ten poslední je plný ptáků, tedy ptáčků, tedy ptactva......💜
Tímto jsem vypotřebovala svých pět duhových srdcí a končím s nápady na dobré prožití dnů a večerů.
Dnešní konec těch mých náplní života seniorky a nejen mých, je tady.
Pohled z okna jako včera, poprašek sněhu, silnice mokré, aut spousta, krkavci krákají....
Včera přišly oba balíčky s látkami. V jednom softshell od https://www.unuodesign.cz Simonce na jarní kalhoty do nepohody, ve druhém látky na deku tj. na zádíčka, výplň do deky a ještě něco navíc... Pro změnu od https://www.mojelatky.cz. Tam v poslední době nakupuji nejvíc, mají široké spektrum zboží i galanterie. K tomu nitě od obou obchodů v příslušných barvách, gumky a další komponenty. I když si myslím, že do pasu kalhot dám gumu vcelku, ne na zatahování. Ale na pořadu dne je deka.
Fotky budou až s příslušnou prací.
Jinak jsem včera stihla všechno, co jsem měla naplánované. Dneska napařím látky, ustřihnu výplň a zítra bych mohla kompletovat deku. A přemýšlím, čím jí olemuju, jestli mám rozřezat zbytky z Kaffe Fassetta nebo něco jiného. Lem by odpovídal barevně srdci na líci deky. Navíc, já nerada kombinuji víc látek na jedné dece, nemám ráda žádnou "divočinu". Takže rozřežu ty fat quartery, stejně by na ně zase nedošlo k vyšití a navíc jsou už stejně poloviční...a bude to barevně sladěné. Musím spočítat, kolik metrů dokola potřebuju a uvidím. Tím sešíváním 50ti cm kusů je to zase práce navíc, ale, co nadělám, že.
Včera jsem zase víc četla a sledovala videa na YT.
Videa jsou, samozřejmě, i v celém příspěvku od Jamala, ale takhle je spíš najdu, kdybych něco potřebovala....
A ještě něco málo k dalšímu mému koníčku, pletení. U Rhondy je návod na pletení mycích žínek z bavlny, návod na YT, i když by se určitě našel lepší.... Odkazy pod jejím článkem, jako vždycky, i o pátečním čtení... Já k ní na blog i na Instagram už několik let ráda chodím chodím.
Na Instagramu naposledy psala, že jsou jednou z mála zemí /v Austrálii jsou členěni na státy s vlastní "vládou" /, která nemá coronavirus. Všechny státy tam uzavřely hranice s okolím a chrání své obyvatelstvo.
Tak a jdu něco dělat. Před chvilkou mi volala dcera, cestou do práce....Takže tak.
-4 a poprašek. Včera docela hezky sněžilo, jen ta tma při zcela zatažené obloze je únavná. A pro mne i depresivní... a určitě nejen pro mne.
Na první fotce je zase moje oblíbená vila před domem, v současnosti pobočka knihovny. Nejkrásnější je v mlze a tmě, to pak působí dost romanticky a bude tady asi často....
Když píšu slovo knihovna, tak mi na mysl připadne všechno, co se okolo knih točí....
Od dětství knihy miluju. Neumím si bez čtení svůj život představit.
Jako školačka jsem chodila do knihovny pravidelně. "Do vsi" jsme to měli z domova pěkný kousek, ale to mi nevadilo.
Knihovna byla v budově, kde bývalo kino a národní výbor. Místo kina i všeho, co v domě bylo, jsou byty. Léta letoucí je už ale Obecní úřad, kultura všeobecně, v opraveném Kulturním domě vedle školy.
Už cestou zpět domů s novými knihami jsem měla dvě místa, kde jsem se zastavila a začetla. První bylo pod břízami vedle kanceláří továrny. Ty už nestojí. Ty břízy. Před několika málo lety je některý z nájemců penzionu, co je tam po kancelářích, nechal porazit. Byly zdravé, rostly pod nimi houby a doteď nechápu proč, zasadil tam smrky..... Ty zase "probral" další nájemce, asi na vánoční stromky ??? a zůstaly pařízky.... A zvláštní nepravidelnost, tedy mezery.
To jsem odbočila.
Druhým zastavením cestou domů z knihovny byla hráz rybníku "pod našima". A pak teprve domů. To už byl čas na večeři, skoro. Jako stará vidím, že jsem neměla doma moc povinností. Ve škole mi to šlo, učit doma jsem se nemusela, spíš to tenkrát ale nebylo zvykem, doma se učit..... Buď ti to ve škole šlo a nebo ne.....A navíc vidím zcela jasně, že nás maminka nikdy k ničemu nepustila, chtěla si vše udělat sama a po svém....A když toho pak měla moc, třeba na Štědrý den...tak byl doma křik, že nepomáháme...Ach jo, ty vzpomínky.....
Jako dospělá jsem knihy už jen kupovala, vystála fronty u knihkupectví, kupovala knihy na Slovensku v předprodejích. Tam vycházely jiné, "čerstvější", než v Čechách. Překlady, cizí detektivky třeba.... A do knihovny jsem začala zase chodit, když byla dcera malá, s ní a pak i sama....A nakupovala, co začalo vycházet jako houby po dešti. Bez front .
A tak jsem měla na stará kolena problémy s knihami při stěhování. Co rozdat, vyhodit, přestěhovat s námi. Ale povedlo se.... Polovinu knih jsem rozdala, to novější. To starší, co nikdo nechtěl, šlo do sběru. Bohužel. Stará klasika netáhla... A zbytku bylo plný Roomster bez zadních sedaček, který jsme přivezly s dcerou 14 dní po hlavním stěhování a předávání bytu novému majiteli....A část knih, po domluvě s dalším novým majitelem, zůstala i na domku. Na jejich probrání a úvaze.....
Čtu teď hlavně knihy elektronické a, když zatoužím po listování, můžu se přihlásit do knihovny, mám jí před sebou.....Pod sebou, hihihi.
K dnešní úvaze mne inspirovala Petka z Dědečkova zahrada, stala se novou knihovnicí u nich v městečku.....
začalo pěkně mrznout, na teploměru -7..... Krkavcovití ptáci stačí svým krákáním přehlušit hluk silničního provozu. Kdyby ten byl slabší, krákání by působilo až děsivě. Hororově.
Suchomráz....
Včera jsem konečně nakrouhala půl hlávky červeného zelí a nechávám proběhnout mléčné kvašení...Zelí mi koupila dcera, k tomu ještě i hotové kysané. To jsme spotřebovali ke králíkovi, a najednou ta půlka zelí byla mimo mé "vařící" plány......
Já postupovala podle tohoto receptu na rychlé kvašení , zatím jsem ve fázi, kdy jsem skleničkou v hrdle zeleninu stlačila, ta vytvořila tekutinu. Skleničku jsem dala pryč a volně přiklopila víčko. A teď budu čekat na bublinky kvašení.
Zelí jsem po 6ti hodinách, kdy bylo promíchané v míse se solí, nacpala, doslova, do sklenice, tekutina byla jen po silném zatlačení. A po zatížení skleničkou přes noc je plná láhev.
Kdo má kvasnou nádobu, jede podle návodu na její použití.
Tak mě napadlo, jestli jsme přestěhovali veliký kvasný soudek, kameninový, na zelí. Až půjdu do sklepa, musím se podívat...
A ještě rychlý pohled do pokojíku, podle potřeby moje šicí pracovna, dětský pokoj, sušárna prádla, herna pro děti atd. atd.
Momentálně šicí dílna.
Takže plán dne jednoduchý, došít třetinu srdce, potom ty třetiny sešít dohromady a změřit, velikostně doplnit bordurou a pak teprve budu objednávat látku na zádíčka....spodní stranu deky. A výztuhu. Ta, co ještě kousek mám, je malá. Na menší deku.
Pořád se ještě nemůžu rozhodnout, jestli spodek deky hodně vzorovaný nebo jen růžový se vzorem barva v barvě. To, co se mi líbilo, byl popelín a navíc malá šíře, takže musím hledat dál.....
Mám několik látek velkých kusů v syslírně, ale barevně nevhodné. Ty jsem počítala na deku podle knihy Farmers Wife, kterou jsem dostala od kolegyň k 60tinám. Bločky už čekají v krabici, ale dokončení v nedohlednu. Takže hnědé odstíny látek čekají.....
Na připomenutí, i pro mne.... aby mě to vyhecovalo, hihi.
Mám toho dneska hodně, potřebuji vyčistit troubu. Když jsem pekla v sobotu zemlebábu, tak mi trochu přetekla a včera jsem při pečení kuřete s kapustičkami musela mastnou skvrnu asanovat třemi lžícemi soli. Ty jsem nasypala na skvrnu a přestalo to pálit máslo....Takže musím sůl vymést a troubu vyčistit, mám toho dost, hihihi.
