......je středa,

den půlící pracovní týden na polovinu a nechvalně známý průpovídkou, je-li středa, je Ho tam třeba....
Tohle mě napadá vždycky, když je po setkání s kolegyněmi , holkami z toxikolky....nebo taky babami z jedové chýše....tak jsme si před lety říkaly, třeba na Pfkách a nebo na různých akcích.
Včera se zase sešlo tvrdé jádro, jen bez Hanky, která měla nějaké focení /????/. Jádro, ve kterém jsem nejmladší JÁ, hihihi.
A vzpomínáme, probíráme staré historky, lidi, co jsme důvěrně znaly, mnozí už TU nejsou....Zachechtáme se starým vzpomínkám, které jsou jen NAŠE. A že jich tedy je, těch vzpomínek.
A pak zase probíráme naše děti, vnoučata a v jednom případě už i pravnoučka Mirečka. To prababičkovství je  následkem toho, že se generace mých kolegyň vdávala a měla děti hodně brzy, na dnešní dobu...
To já měla dceru AŽ v 28ti letech a ona prvního Ondráška AŽ ve 31ti letech. Samozřejmě je na tom u ní vidět její životní posun...střední škola, vysoká škola, doktorandské studium... Ale to odpromovala už s malým synkem v náručí. Obdivuju její výdrž, jak všechno zvládala, jak jí náš zeť Zbyněk ve všem pomáhal / a pořád pomáhá, je prostě mladým moderním mužem, co nic nenechává jen na ženě...A nestydí se za to, i jeho obdivuju, nejsou všichni chlapi takoví..../ Dvě cesty na stáž do Ameriky, jedna půlroční, kam za ní Zbyněk zajel na "dovolenou" a projeli spolu kus země....To ještě za svobodna....

Mexický záliv.....
Moje oblíbená fotka, co mám v rámečku v obýváku, jak mladí říkají, "to jsme byli ještě mladí"....hihihi, nevědí, co říkají, že. I když náš Zbyněk od té doby hodně zmužněl, to je tedy fakt, a sluší mu to....Oběma to spolu mooooc sluší, tady i teď.

Vytěžené poklady z řeky, kam dceru vzali "místní Češi" z fakulty jeden víkend...Taková obyčejná americká rodinná zábava, to vidíte třeba i u Ginny, taky mají doma sbírku.....

Výlety do různých národních parků....

Protože Alabama má jen malou část mořského pobřeží, byli i na Floridě a kousek od dalších států, co souvisí s Mexickým zálivem.

Město Birmingham v Alabamě, kde byla na fakultě.

Ten půlrok byl pro mne nekonečný, ale uteklo to, kupodivu, jako voda, nakonec. Taky jsem ještě pracovala a to ten čas plyne jinak než seniorům, teď je čas hoooodně přemýšlet.

Trochu se tam zkrmila, návštěvami různých světových restaurací...ale pak to zase doma hned shodila....Hihihi.

Hlavně i proto, že chystali svatbu.

A po ní ještě jednou sama do USA Snad si to pamatuju dobře....Ona mi dcera možná dá co proto, že to sem dávám.....

Pak už jen konec studia a děti....To je jiná kapitolka, že.

K tomuto vzpomínání mě navedlo včerejší setkání s bývalými kolegyněmi. Tak sorry, moje dceruško milovaná......

A honem do současnosti.

Moc lituju, že jsem včera naší sešlost nevyfotila, bylo to moc pěkné a sem by se ta fotka dneska moc šikla....

Nebudu tu odbočovat k tomu, co jsem původně chtěla psát. Radši to dám do jiného příspěvku.

Tak zatím.

Hezký den všem.

😀