pondělí 19. listopadu 2018

.../135/

Sobota byla výživnější.
Pan Há a Zbyněk jeli do Tisé, načepovali vodu pro maminku i sestru do milionu lahví, pak vypustili vodu z bojleru a okruhu, aby nám to nazamrzlo....už bylo -7.
My s dcerou a dětmi na nákup pro maminku, já navíc do lékárny pro cucací pastilky, začalo mě pobolívat v krku....
Sjeli jsme se u maminky. Byli doma i oba synovci. Snaží se své mámě pomáhat, ta voda je hrozná věc. Sestra měla "pomocníky", snažili se prohloubit studnu.... A kluci uklízejí nepotřebné věci.....Zazimovávají zahradu a kytky, na to, že se o to vše staral jen jejich táta, toho mají nezvykle dost na starost.Vzali si oba na pomoc mámě dovolenou, střídají se po týdnu....Takový je život. Někdy tedy parádně  krutý. Čeká je, moje holky, první zima samy v domě....

Po obědě jsem já jela s malou na okružní procházku, aby v kočárku spala. Foceno mobilem, foťák jsem nechala ve městě.


Příroda od zelené přešla do hnědé, listí spadalo, jen na některých stromech zůstala jablíčka, červené jeřabiny a na keřích šípky a hlohy.

Ve stejnou dobu šli mladí s Ondráškem do skal. Byli jen v Malých stěnách, jednu chvíli jsem viděla na rozhledně ostře růžovou bundu mojí dcery.....


Pohled na Děčínský Sněžník.
V dáli....


Počasí na fotografování moc nebylo, ale konečně se mohlo do skal, tak byla plná všechna parkoviště a lidí spousta, říkala dcera.....
Možná poslední "výletový" víkend před plískanicemi, mlhami celý den  a zimou.
Odpoledne domů do města, hraní, dcera pomalu balila....

Večer OK, všichni jsme byli unavení.....


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za návštěvu a brzy zase na viděnou...

...to bude na

 dlouhé lokte, ta moje léčba zlomených žeber. Vysadila jsem léky proti bolesti, no, zatím nic moc, ale žiju. Pořád spím v polosedě a nesmím ...