Mám na to dneska náladu. Melancholickou....
Loni, kdy republika slavila 100, aj. významná data s osmičkou na konci letopočtu, měla moje maminka 88 roků....
A můj muž měl 75 /....pan Há..../
dvacetiletý....
36.....to jsem si ho brala za muže....
Letos jsou další významná data naší rodinné minulosti. Letopočet s devítkou na konci....
Před 105 let, v květnu, se narodil otec pana Há....
Před 100 lety, v září, se narodila maminka pana Há....
A před 90ti lety se v září narodil můj tatínek, bohužel už dlouho není s námi....
A v roce 1899 se narodil můj děda i babička, rodiče mojí maminky.
A nakonec jen poznámka. Dneska má 70 let moje sestra Ludmila, já budu mít 65 za pár dní...To se nám to sešlo....
Venku je mlha a hustě prší.
Tak zase někdy se starými fotkami.....
Pa.
Melanchóliu neznášam, pri takomto spomínaní mi to bez sĺz nejde :-(
OdpovědětVymazatPrajem všetko najlepšie k blížiacim sa narodeninám!
Ja si na 65 počkám do novembra :-)
Páááá
Dobrý večer, sem na blog jsem asi nepsala, ale tento článek mě zaujal. Já za sebe říkám, že vzpomínat by se mělo a dělám to hlavně ústně. Já už rodiče dávno nemám, prarodiče - ani nemluvím. Všem jsem při jejich výročí dala vzpomínku do novin, rodičům opakovaně, pokud jsem odhadla, že jsou ještě lidé, kteří si na ně pamatují. Také vždy s fotkou, teď už to bude asi jen moje maminka. Pokud je někdo, kdo vzpomíná, ti zemřelí stále "žijí". Vám přeji k narozeninám hlavně zdraví a pohodu. Jana :-))
OdpovědětVymazat