s dcerou v podvečer do Reduty divadla v Olomouci. Na jarní koncert sborů ZUČ https://www.campanella.cz, kam chodí zpívat Simonka. Tak se zase těším.
Mám ještě chvilku čas, tak zkusím něco napsat.
Dneska sice sluníčko, ale hodně fouká a pomalu se objevují mraky. Nesmím si zapomenout deštník, abych nepřišla zmoklá jako slepice, hihihi.
Ráno jsem odvíčkovala zasetá semínka salátu, na teple okna se jim daří, zatím.
Potom jsem se pokusila vyfotit přestavěný kousek předsíně, uličky k ložnici. Máme předsín, ze které se jde přímo rovně do obýváku s balkonem a doleva dveřmi bez dveří do uličky...Vpravo je kuchyň a ta je do té uličky otevřená, při rekonstrukci bytu bývalý majitel nechal jen kus zdi do výšky nad sporák, což se nám s Miladou/dcerou moc líbilo při výběru nového bytu. Je to takové pěkně světlé. A do té uličky já hned nastěhovala bílou skříňku na nádobí/plechové, do linky se mi nevešlo a nahoře stálo pár maličkostí. Jenže časem jsem přišla na to, že na pracovní ploše mi kávovar i varná konvice překáží...Tak jsem milou skříňku před několika málo dny přestěhovala do kuchyně do místa, kde ničemu nevadí a udělala z ní kávový koutek. A ulička se uvolnila, leč musela jsem tam dát stupínek a zůstala i váha. Pan Há se váží, aby neotékal a nemusel přidávat léky na odvodnění. Sakra, to jsem ale odbočila.
Když jsme koupili byt a mladí zařídili malování atd., na zdi té uličky byly/jsou nastřelené hřebíky na obrázky. Pan mistr se ptal, jestli to chceme zrušit, já že ne, že nechám na obrázky. Dobrá, obrázky visely do minulého týdne. A pak jsem tam rozvěsila mou sbírku kalendářů cca od doby 2013 ??? a na každém jsem nalistovala duben... Takhle to totiž dělala moje maminka, měla celou jednu zeď v kuchyni v domě posázenou kalendáři, které jsem pro ní už déle dělala. Byly v nich fotky i jejích sourozenců a příbuzných a všech našich/jejích vnoučat/pravnoučat odmala. A můj tatínek, a teta Bídařová atd.atd. Jak šel čas a téma, které jsem pro ten který rok vybrala. A ona měla rituál to každý začátek nového měsíce obracet. Jen jeden byl maličko bokem, ten aktuální. Já ho mám pod hodinami. S ptákem.
A protože ty nastřelené háčky byly podle přání bývalých majitelů, mám občas problém, JAK to pověsit. Občas i přes sebe.... Ale na přeskupování mám času dost.
Zatím takto....
Takže tak, zděděný nový zvyk....Tedy přejatý.....
Dneska pořád houkají sanitky, mě se chvílemi dopoledne motala hlava a pan Há výrazně víc pospává. Ty změný tlaků nás ničí.
Tak ještě něco nového exotického. Vaření v Koreji. Kolikrát jsem se pozastavovala nad tím, jak asijci jdou lesem, tu a tam něco uštípnou na keřích, seberou na zemi, ukopnou bambusový výhonek a zaštípnou mladé kapradí. No a dneska mi paní jasně ve videu ukázala jarní výdobytky lesa, byť koupené na trhu, říkala.
Výhonky arálie , které jednak naložila do nálevu jako my třeba okurky/ale jiný nálev...a část osmažila v těstíčku...
Krabi byli asi živí, když jim při vyndávání z chlaďáku ořezávala nohy a zadky, inu, jiný kraj, jiný mrav....
A na tom druhém videu, z Číny, si rodina pochutnává na čerstvých výhoncích kapradí.
Včetně jeho předchozího sběru v lese....V jejím minulém videu zase byla nakopat výhonky bambusu a vařila z nich dvě teplá jídla...
Tak, čase letí, jdu udělat věci potřebné k životu pana Há, chvíli beze mne.
Klidný den všem.
💖💗❤💙💚💛💜
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za návštěvu a brzy zase na viděnou...