neopouští, přesně tak jako vždycky. Ale čich a chuť mám pořád....hihihi. Jen ta moje "nemoc" se mi víc připomenula/Sjogren. Je mi to nepříjemné, bere mi to dech i radost k žití, ale musím to překonat, vždyť už to znám.....skoro 30 let.
Venku už nefouká, ale podzim je znát. Před domem řádí sekací parta, naposledy v tomto roce.....
Včera jsem nebyla moc k použití, tak byly na pořadu dne jen věci rodinné. Trocha toho vaření, úklid dovezeného nákupu, posedávání a intenzivní léčba kašle.
Odpoledne jsme byly na chvíli ve styku s kolegyněmi důchodkami, které měly v Ústí/L slezinu v hospůdce. Ty klady komunikační techniky jsou dobré.....
Z "tvrdého jádra" je jedinou pracující Alena, k důchodu má ještě nějaký ten rok. Je to takový spojovací článek mezi námi.....technicky i lidsky.
Náš sekundář byl vždycky provokativní. Byl uhlově černovlasý, jednou se nechal odbarvit na blond, našeho tehdejšího primáře mohla ranit mrtvice.....S blížící se sedmdesátkou a šedivým vlasem....se z něj stal pro změnu vandrák ? bezdomovec ? rádoby hipster ????? hihihihi.
Evu, naši dlouholetou vrchní laborantku, jsem už na živo dva roky neviděla, jsem ráda, že se skoro osmi křížky vypadá tak dobře....
💗
Když už jsem byla na tom balkonu, blejskla jsem ještě něco úrody......
Za chvíli mi přivezou balíček, nevím jaký, mám objednané tři....Ne, podle kurýra vím jaký....
Tak ještě rychle něco na ruční práce.
Když jsem otevřela YT, vykoukla na mne čapka houmeleska pro dámu, zase trochu jinak ušitou..
Od www.prosikulky.cz , jeden čas jsem s ní hodně šila, dokonce i dospělácké šaty.
A rychle ještě jednu čepici, tentokrát háčkovanou.....
Taky pro velkou holku.....
Hezký podzimní den všem.
💗💙💚💛💜
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za návštěvu a brzy zase na viděnou...