o udržení si zdravého rozumu a zdraví povšechně.
Pan Há pořád v nemocnici, stav se nelepší, po psychické stránce je na dně. Jediná jeho utkvělá myšlenka je cesta domů. Ale to ještě nejde. Takže trpíme oba....
Mluvila jsem i s jeho diabetoložkou, to je jediný lékař v této nemocnici, o kterém bych mohla říct, že se známe maličko víc. Byla moc hodná, ale moc optimismu do mne nevlila....
Včera mi taky večer volala i Uršula, to je povaha, která si nebere "servítky" a měla se mnou delší řeč. O panu Há, kterého zná stejně dlouho jako já, o mně a mém "ochranitelském a pečovatelském" vztahu k němu. O tom, že je to vše dobré věnovat se někomu na 100 %, ale musím prý taky myslet na sebe. Má pravdu, ale je to strašně těžké, ta bezmoc, když nemůžete pomoct....a chtěli by jste....
Tak jsem se po dnešním hovoru s paní doktorkou/diabetoložkou rozhodla na dopoledne jít z bytu pryč. Našeho pěkného, vymydleného a momentálně napůl prázdného.
Jela jsem do města, do Katedrály sv. Václava. Nejsem věřící, nemodlila jsem se, ale jen v mysli nasávala z ticha a velebnosti místa sílu do dalších dní. Oči mi klouzali po všech těch symbolech víry, ale vím moc dobře, že nic člověku nepomůže, jen věřit v sama sebe a své bližní.Je to pro mne těžká doba, přeju si, aby dneska odpoledne, až otevřu dveře pokoje, bylo líp.....
Kostel Sv. Anny.
To lepší ještě bude,opravdu.
OdpovědětVymazat