...pondělí, polovina

měsíce června.
Čas tedy pádí jako zběsilý, i když se snažím o volné tempo života.
Sobota proměnlivá, neděle v klidu, v podvečer se tu zastavili mladí s dětmi. Jeli z chaty, opálení, odpočatí, děti  připravené do vany...Popovídali jsme, udělali večeři a zase jeli dál, domů.
Dnešní ráno je chladivé, oknem sem doléhá ruch ulice. Zvykáme si na nový pravidelný zvuk tramvaje. Občas i cinkne.
Jede tam kdesi za stromy. Skrývá se tam světelná křižovatka ulic Brněnská a Okružní. Za ty stromy jsem vděčná, protože nás od toho provozu pěkně izolují vizuálně, jen ten zvuk je někdy dost hlasitý. Zvláště včera večer, když se domů vraceli motorkáři a stavěli na křižovatce a pak se rozjížděli s parádním túrováním motorů ....

Kvete mi bromeliovitá...., asi jsem si nikdy nevšimla, že tohle je poupě a květy se musí teprve rozvinout...

Rozšiřuje se mi květinová výzdoba, tuhle aloe jsem včera dostala od dcery.

A ještě jedno kvítko, v obchodě trochu povadlá levandule. Snad se vzchopí a bude nám tu vonět celé léto.

Dneska dopoledne v poklidu uvařím, nemám v plánu nic extra. Odpoledne přijede zeť, slíbil nám ukotvit skříně v pokojíku. Pak budu moci vybalit a uložit látky a dětské knihy a hry. Což bude zítra, že. 

Pěkně pomalu a v klidu.

 Pomalu se snažíme uklidnit z hektických měsíců stěhování. nebylo to jednoduché, ale proběhlo to rychle a pokojně. Vzhledem ke kupcům domku, garáže i bytu. Jsem za to vděčná. Dceřin kamarád Martin, který nám prodával domek, byl sám překvapený, jak rychle to proběhlo. Minulý týden volal, ještě přepisoval vodu na domku na nového majitele. Potřeboval adresu na vyúčtování. To přišlo už ve středu, doplaceno a s domkem je nitka přetržená.... A on byl v šoku, že už jsme i přestěhovaní v Olomouci... S dcerou jsme pracovaly na dvou frontách. Já v Ústí a Tisé, ona současně v  Olomouci a v součtu to dopadlo na výbornou. Já jsem ráda, že už to máme všechno za sebou, hlavně kvůli panu Há , v jeho věku to není žádná legrace. Jediný rozdíl oproti stěhování mladých lidí vidím  to, že MY jsme měli spoustu maličkostí, které jsem nashromáždila během let. A musela jsem se rozhodnout, k čemu mám doopravdy citový vztah... A potom je tu ještě druhá, důležitá věc. Při stěhování "starců". Lékaři.....V dnešní době přehlásit osobu, dvě, k jakémukoliv lékaři není žádná psina. Zvlášť zubaři jsou "nedostatkové zboží"....

Ale snad zvládneme všechno k našemu prospěchu.

Pan Há ještě spí, zvykl si vstávat v půl osmé. Já jsem ranní ptáče, vstávám před šestou, i když si kolikrát říkám, že si přispím.

Jdu.

Klidný den všem.

💗💙💚💛💜

...kdo chce vidět, co

je ve druhé polovině videa, ať se přesune na 9,00 minutu a dále.....

                                                                              💗

...a další

poprvé, pekla jsem koláč, s jahodami. Takovou rychlou "buchtu", ale alespoň jsem vyzkoušela pro mne novou troubu.
Mezi 10-12 na hodinách peče méně, měla jsem to otočit. Příště pohlídám.

Chtěla jsem upéct francouzský koláč podle Jany, ale prostě jsem ten recept nenašla. Lépe řečeno, moje recepty ze starého pc jsem nenašla. Budu muset zapojit záložní paměť a najít to. Na to jsem ale byla líná. A navíc pan Há mi tu za zády pochrupával, tak jsem ho nechtěla budit klapáním a hledáním všeho potřebného. Tak jsem zaimprovizovala. Koláč je dobrý. Troubu vychytám.

Venku je dusno a chvílemi mraky.

My jsme doma, mladí jeli s dětmi do ZOO na Svatém kopečku a pak na chatu. Snad je to nevyplaví. Ale jsou na kopci, tak snad ne. A stromy okolo "sežral" kůrovec a nové mají pár cm.

Jdu si číst a asi chvíli plést.

Hezkou sobotu všem.

💗💙💚💛💜

...první,

slovo, které bych mohla používat dokolečka dokola....
Dneska po obědě první samostatná jízda tramvají do města....Samozřejmě, že jedna tramvaj vynechala, pekli jsme se na zastávce.... A když jsme přijeli PŘED zastávku Okresní soud a chvíli stáli, povídá pan řidič....nechci vás vyhazovat, ale před námi jsou čtyři tramvaje a první je rozbitá a čeká na odtah....Takže jsem vystoupila a šla jinudy, než jsem měla v plánu. Ale já se tu vyznám, tolik jsme toho s dcerou s kočárky prochodily....

Přes cíp Horního náměstí, opravy radnice skoro u konce.....na Dolní náměstí až dolů do Zásilkovny v Potravinách Katka.
Byla jsem si vyzvednout balíček od Vlněných sester, už začaly upozorňovat na dovolenou a prázdniny....Tak jsem objednala nějakou přízi a jehlice, které ještě nemám, abych mohla v klidu o prázdninách plést. Ponožky apod.

Venku je dusno, chvílemi pálí slunce, pak zase temný mrak...

Jsem pěkně upocená, jako myš. Myši se potí ? Kde jsem to vzala ?

Klidný den všem.

💗💙💚💛💜

...úplně mi vypadla

včerejší stará tramvaj, co jela na konečnou a pak zase zpátky. Z hlavy mi to vypadlo.
Uvědomila jsem si to dneska, když jsem šla do lékárny pro lék, který neměli a museli objednat.

Tady jsem už dneska, vzala jsem si na cestu nové botky od dcery....Nesmí se s nimi do vody, na sport, můžou pouštět barvu....jak já říkám "italky". To jsem v mládí měla překrásné střevíčky na podpatku, barevně úplně luxusní, jemná kůžička,  chodilo se v nich moc pěkně. Jen do prvního ústeckého deště cestou z práce. Hned se tam něco rozlepilo a když jsem je reklamovala, paní prodavačka řekla památnou větu...." co chcete, to jsou italky, ty se do deště nenosí"..... Reklamace nebyla. Botky jsem zalepila a nosila je jen v "Itálii".

 V Olomouci se letos neseká tráva, jen snad soukromníci. Město nechtělo žárem vypálená strniště, takže teď takto....všude. Ale líbí se mi to.

Dneska mě zlobí přidávání fotek, tak jen tyto maličké. Moc na nich stejně není.

Mraky se zase blíží, pomalu a zlověstně, je dusno, že by člověk padl.

Odpočívám.

Nic nedělám.

💗

Klidný zbytek dne všem.

💗💙💚💛💜

...ochladilo se,

dokonce tady celé odpoledne prší.....

Pohledy budou od teď s lodžie dolů, nová perspektiva spojená s ochlazením mé osoby na čerstvém vzduchu. Déšť vidět není, jen mokrá silnice a lidu a psu prázdno....

Zatím jediné kytky na parapetu, musím s tím pomalu, abych pak věděla co s nimi. Když se pomnoží.

Dopoledne v lékárně a procházkou přes Tesco domů. Žádný nákup, jen "cíl".

Zítra tam jdeme znovu, do lékárny, jeden lék neměli.

Ale procházek není nikdy dost.

Odpoledne malé vybalování, pospávání v temném bytě, venku jako v listopadu. Člověk by neřekl, že za pár dní začíná léto. Ale jen ať prší, je to třeba. Pamatuji roky, kdy se na koupaliště ani nešlo, jak bylo pršavo, a není to zase tak dlouho. Povídaly jsme si o tom s dcerou, jedouc  v neděli autem v hustém dešti. Každý rok jezdila na dětský tábor od nemocnice. Levín u Úštěka. A jen málokterý rok byli vícekrát na koupališti. A taky tu nebyl takový nešvar, ležet jen u vody, honit barvu. Chodili na borůvky, na bojovky do lesa, hráli hry a myslím si, že měli hezké dětství. To poslední roky jsou třicítky teploty i v Tisé, což je co říct....skoro 600mnm.

Ještě jedna nevybalená krabice a dva kufry látek. Ale nemůžu látky uklízet, ty skříňky potřebují ukotvit a zeť má čas až příští týden. To nevadí... oni kufry nepotřebují, jsou jejich a já si trochu odpočinu. Cítím, že to potřebuji, po hektických 4 měsících od rozjetí  akce stěhování. A pěti od vyřčení mé toužebné myšlenky....😂 A to nemluvím o panu Há, který je o 10 let starší než já a moc mu děkuji, že do toho se mnou šel. Taky důkaz lásky....

Tak budu odpočívat a plést, v Olomouci jsem upletla jen 4 řady a vždycky mě to uspalo, hihihi.

Příští středu je zase od 20,00 hod. živé vysílání pletení s Vlněnými sestrami...Už mám v kalendáři poznámku.

Hezký klidný večer všem.

💗💙💚💛💜

...pravda a "pravda"...

...nevím, co si o tom všem myslet.
https://www.michalsopor.com/los-angeles-nepokoje

Jak šel čas, poslední video je před několika minutami. Prostě nespokojení mladí, bohužel si myslím, že jejich hlas moc slyšet nebude. Už proto, že i oni mezi sebou se mnoha názory liší.....

Jako všude na světě.

Jako i u nás, že.....

Když je u moci zkostnatělá generace se "zkušenostmi".

A ta si nedá do ničeho mluvit, demokracie nedemokracie.....

A to vidím i já, ve svém věku /66/.

Klidný den nám všem.

☝✌❤👇👍👎

...takový skoro

obyčejný den, bylo to pondělí. Po bouřlivé noci plné blesků, hromů, padající vody a krup, někde nedaleko i tragických záplav...
Odpoledne do školky s dcerou pro vnoučata, pak cesta přes město do Zásilkovny a zase další cestou k dceři domů. Pěšky, samozřejmě.
Během cesty upozorňování dcery na pamětihodnosti a i "známosti". například LongStoryShort Long Story Short, na které odkazoval i Lukáš Hejlík v Gastromapě.
A věčně hladové děti, které snědly babičkou donesené sušenky, uznávám, jen maličké balení. Ale s jídlem roste chuť a naříkající stádečko muselo dostat rohlík, aby na chvíli zmlklo....

Chvilku jsem u nich poseděla, pak honem na autobus a šupito presto za panem Há.

💗💙💚💛💜
Dneska nákup, úklid kartonů a plastů z poslední skříně, co došla včera dopoledne....Ze sklepa donést poslední nevybalenou krabici a tiskárnu se skenerem, budu pracovat na přehlášení elektřiny a plynu v bytě v Ústí.... Zítra. A ještě mě zítra čekají nějaké telefony k lékařům.... Prostě toho je moc a musím pomalu a pečlivě, abych na něco nezapomněla. A neopoměla.

Venku je proměnlivo, ale i trochu dusno. Pofukuje vítr a honí se mraky. Čekáme zetě a spolutchána, přijdou se podívat na pračku a myčku. Byly sice v inventáři bytu, ale obě už něco pamatují... Tak je možná vyměníme za ty naše spotřebiče, co se sem trmácely s námi....A čekají, co s nimi bude dál.

Pan Há začal montovat poslední novou skříň, tu na látky, nebráním mu v seberealizaci. 😀

                                                                                Jdu....

                                                   Klidný zbytek dne i večer všem.💗💙💚💛💜

..vrátily jsme se

s dcerou z víkendu.  Byl hektický...
Nejdříve do Ústí, tam nastěhovat balíčky s knihami do auta. Naštěstií zeť vyndal z auta zadní sedačky, tak se to všechno vešlo. Moje dvě velké kytky, nějaké malé, zbytky věcí ze stolu a poslední prohlídka bytu před předáním klíčů.....
Na severu bylo slunečno a pálilo to jako blázen, naštěstí pofukoval větřík.
S nacpaným autem do Tisé k mojí mamince a sestře.
Večer šla dcera na první díl sešlosti spolužáku z gymnázia, já seděla s "holkama", tj maminkou a sestrou, a povídaly jsme.
V sobotu dopoledne jsme jely sestřiným autem zase do města, byly jsme v Tamdě na nákupu nějakých asijských specialit apod. Dcera měla od kolegyní z ústavu "objednávku" na japonské plněné koláčky z lepkavé rýže. Třeba.

Já domů jsem si koupila jen tyhle dvoje, co mi minule nejvíc chutnaly...

A nějaké taštičky gyoza , pro změnu z Koreje, s různými náplněmi.

V sobotu jsme si při večerní "holčičí" jízdě udělaly různé, plněné masem, kimči, jedny z rýžového těsta plněné krevetou a rybím masem. Ty mi chutnají nejvíc, ale nevyfotila jsem to....Mají i krásný tvar, jsou balené po jedné vedle sebe v takové krabici, aby se nepomačkaly.

A málem bych zapomněla napsat, že dělají z toho lepkavého rýžového těsta i kuličky plněné zmrzlinou, my měly po obědě s kokosovou příchutí a i obalené v kokosu. Mají i z manga, citrusů atd.atd. Bylo to mňam....

Taky těstíčková kolečka na plnění, která mi u nás v obchodech chybí. Myslím ve větších obchodech. Plněné taštičky mívají i v Globusu.

Dost o nákupu a jídle.

Po večeři šla dcera na ještě jedno setkání se spolužáky, přijeli i jiní.

Já šla procházkou na hřbitov.

Obec nechala za těch posledních pár týdnů, co jsem tu pořádně nebyla, udělat ještě jedno odstavné parkoviště, pod stávajícím P u kostela, překvapilo mě to, najednou, hihihi.

Jeden pohled na zamlžené vnitrozemí....

Poslední strom, červený hloh, které dříve lemovaly strmou cestu na hřbitov po obou jejích stranách...

Už má svoje taky skoro za sebou.....

A pak už, v neděli dopoledne, cesta zpět do Olomouce. V dešti.

Ta vykukující špička hory, tak to je Milešovka. Foceno na benzínové pumpě u Chlumce, pak už jen na dálnici.

Cesta byla OK, pršelo až k Hradci Králové, pak bylo nebe plné rychle plujících mraků.

V Olomouci nás čekal nejen pan Há, děti a Zbyněk, ale hlavně vystěhování kufru auta.

Po odjezdu mladých jsem rozbalovala balíky knih, třídila je a za pomoci pana Há je uklidila. Měla jsem toho parádně plné zuby. Dneska už mě čekají jen maličkosti, ale právě proto na ně moc nespěchám. Čekám dopravce s poslední skříní, tou na látky, a už budeme zabydlení na 100%.

Večer tu začaly děsné bouřky, jedna střídala druhou, třetí, čtvrtou, kolem dokola města.......

A dneska v TV mluvili o záplavách, zvednutých hladinách řek a potoků v docela blízkém okolí, dokonce nezvěstná jedna paní a jedna zemřela. A já seděla v suchu šestého patra a zírala na točení bouřek. A někde hrůza a neštěstí.....

Jdu zase něco maličko dělat.

Klidný a bezpečný den všem.

💗💙💚💛💜

...Yarn Along June 2020....

První focení mého pletení a čtení Yarn Along, červen 2020.... Po našem přestěhování se do Olomouce. Skoro na druhý konec naší malé země uprostřed Evropy. 350 km.

Halenka Linho společně s Vlněnými sestrami. Postupuju pomalu, zase začnu plést. Na pletenině je vidět, když pletu tu a tam jednu dvě řady. Ale zase začnu intenzivněji, když to nejakutnější ze stěhování bude brzy za námi. A knížka se zajímavým tématem i prostředím. Líbila se mi. Už jsem jí dočetla, ve chvílích nespavosti.
Tara Westover : Vzdělaná

The first yarn along June 2020 after our move to the other end of our small country in the middle of Europe.

Tara Westover : Educated

Have a nice day and good health everyone.💗💙💚💛💜

Dnešní brzké ráno, nad poli v dáli mlha, chladno....Ptáci už hodinku zpívají.

Klidný a spokojený den všem. 💗💙💚💛💜

...noční nespavost,

tentokrát způsobená poobědovým šlofíčkem. Musím to omezit, abych zase celou noc spala.

Včera jsem nikde nebyla, jen ve sklepě a potom nám kurýr dovezl nábytek, předposlední.
Ještě jednu policovou skříň musím objednat tak, aby nepřišla koncem tohoto týdne, ale až příští. V pátek s dcerou jedeme do Ústí, douklidit byt, předat ho novým majitelům. Naložit do auta knihy, pobýt s mou maminkou a zase se v neděli vrátit do Olomouce.

Tak to jsou ty balíky....zase plná předsíň a pořád se plní odpadové sáčky. Obaly z rozbalovaného zabaleného....hihihi + nějaké drobné nákupy/obaly z něj/ a komunální odpad našeho života. Prostě je hrůza vidět, KOLIK toho jedna rodina vyprodukuje. Samozřejmě, je toto situace, která vyžadovala balení skla, porcelánu apod. do samostatného obalového materiálu, ale stejně... Jo a zatím byla "úmrtnost" ze stěhování minimální, pouze jedna skleněná mísa, myslím si, že jsem jí málo zabalila, ty ostatní věci okolo ní v krabici byli OK.

Včera jsme s panem Há sestavili jednu policovou "knihovnu" do pokojíku. Bude hlavně na dětské knihy, hry a malování. Knihy jsou ještě ve sklepě v tašce, donesu, až bude druhá skříň a dostane vše definitivní místo. Zatím ještě váhám, jak to v pokoji rozmístit. Takže knihovnička je "naplněná" tím, co bylo v bytě. A na ní dvě krabice s pomůckami na šití apod. Takové krabice jsou ve sklepě ještě 4....

Vkládací drátěné poličky mám z Tchiba. Původně jsem je myslela dát do ložnicové skříně. Ale tam to nejde. Dcera říkala, že tahle skříň je uvnitř jiná než ikeácké skříně, ty mají mezeru mezi policí a dvířky. Tady by to naráželo. Takže jsem dala dvě dceři a dvě se hodí na tyhle otevřené police. Jen na dvě, ostatní police potřebují prostor na knihy.

Ale takhle to vypadá, že budu muset objednat ještě jednu tuto "knihovnu", všechny knihy se tam asi nevejdou, uvidím, až je přinesu ze sklepa. A ta policová skříň s dvířky bude na látky. Těch mám dva kufry...To bych neřekla, kolik se toho do našeho 2+1 vešlo......

Jsem absolutně probuzená, obvykle si v podobné situaci čtu, ale dneska se mi nechce.

Musím si udělat plánovací kalendáře na lednici. Jeden čas je dávala zadarmo LucieLiving na svém e-shopu. Ale co je nemocná, trochu to odsunula na druhou kolej, což zcela chápu...
https://lucieliving.blogspot.com
Obdivuji jí, tolik životních změn za poslední více než půlrok a tři děti, z toho dvě ještě moc malé....Moc jí držím palce, ať vše zvládne....💗💗💗💗💗💗💗

                                                                             Jdu.....

                                                     Klidný den všem....💗💙💚💛💜