byly nakonec skoro 3 týdny....Ale až na drobnosti je hotovo. Tedy firma. Já teprve začínám....
Dopoledne jsme sem ke mně domů jeli všichni, já s kufrem, mladí s věcmi na chatu. Pomohli mi s nejhorším, objednali jsme si čínu k obědu a potom jeli....Ale nejdříve se osprchovali/rodiče, aby vyzkoušeli.
Tři týdny za námi, dneska je poslední srpnový den a zítra poslední den prázdnin, byť je už 1.září. Aktovky připraveny, pomůcky plus mínus nakoupeny a uvidím se s dětmi dopoledne 2.9, budu hlídat, než přijedou z práce.
A jen letmá všehochuť dnů ve smečce, hihihi.
...rosnatka si pochutnávala na jablečných muškách....zbytek letňáků.....
...dopletené tričko......
...bronzová z turnaje.....
...štrůdl z posledních letňáků.....
...taky švestkové knedlíky....
...ověšená primabalerína....
...trocha té TV....
...první listopadka na stole....
...a moje pohoda, když zrovna nebyli doma.....
Chvíli teď něco poklízím a urovnávám, pak piju vodu a funím, sednu si k ventilátoru u PC, něco přečtu, zkouknu a píšu tento blog... Až vychladnu, tak zase půjdu na něco...
Mám nasysleno několik videí od mých oblíbenců, u mladých jsem na počítači moc nebyla a na tabletu je to pro mě malé... Takže dneska jen na ochlazení výlet s Japonci do Nagana, k Hakuba a jezeru Happo.
V minutě 2,18 krásné záběry hor, potom nějajá reklama, sluchátka, pak vaření a cesta lanovkami nahoru do 2000 m/mořem.
Letní aktivity v Nagano, mladí měli docela pod mrakem, tak si výhledů neužili.
Včera jsme se byly podívat v bytě,nějak se mi nechce věřit,že to do pátku bude.....
Dneska je snad první chladné ráno těchto dnů. Skutečně konec srpna ?
Vzdušnou čarou cca za jeden km je za stromy Klášterní Hradisko. Sice okolo domy, ale škola za parkem za domem naproti, klid a ticho....Dcera by řekla,až na blízké zvonění zvonů od sv.Vaclava...Dómu. Ten je za rohem.
❤
A i ty děti jsou zababušené..... ještě jsem nezaklapla svoje spaní v pokoji....
Odpoledne jdu jedu k Uršule, děti budou chvíli samy. Pro mne pak mladí přijedou. Dcera má v práci dlouhou, tak to spojí se mnou. Tu cestu domů.
Tak jdu dělat snídani, ustlat u dětí, připravit jablka letňáky na štrůdl atd.
alespoň pro mne. Mladí si přijeli pro Simonku a jeli za druhou babi na chatu. Přijedou zítra na oběd, potom něco málo vystěhujeme před rekonstrukcí. A příštích 14 dní budu u nich. Tedy, uvidíme, jak to pánovi K. půjde od ruky.
Ano, já dost času trávím "na sítích". Dokud byl se mnou pan Há, byl to pro mne můj čas, kdy on taky dělal to své, četl si, koukal na sport, pospával... A já objevovala svět a exotické vaření, četla o filmech, knihách atd. atd. Teď, když jsem tu sama, tak to maličko mění náplň mých dní. Už se nemusím o nikoho starat, co si udělám a kdy si to udělám, je jen na mně. Bohužel....Musím si zvykat. A na sítích jsem maličko víc. Výdycky, když se mi udělá těžko....jdu něco číst nebo se dívat.
Takže budu, podle svého zdraví, víc času věnovat i vnoučatům ??? Nějakým výletům s nimi všemi ??? Jednou za čas s nimi na víkend na chatu ??? Jak říká Uršula, není to lehké období, ale "ty to zvládneš"....
Tak například mám předsevzetí, že už nikdy nebudu dělat zavařeniny. Pan Há miloval chleba s džemem, nejvíc meruňkovým, ach ne Milado, nech toho...Ale tím jsem chtěla říct, že pokud něco nebude chtít dělat dcera, tak už se mi ta práce s tím nevyplatí. Tu sklenku dětem na palačinky nebo lívance vždycky koupím...Něco jiného je ale zpracovávání své úrody. To je potom něco jiného.
Proto sem dám video, až to druhé !!! z Japonska, kde mladí koupili dům v Naganu, mají zahradu, ale protože cestují i s obytným autem/druhý blog https://www.youtube.com/@LeavesDiary88 po krásách Japonska/, se zahradou to nehrotí.
Dneska jsem se dočetla ve zprávách, že bylo v Japonsku zemětřesení přes 7 stupňů...doufám, že jsou OK. Protože dneska taky dali na YT nové video z minulého víkendu. Zase byli na cestách a strašně jim tam pršelo a bouřilo.
Pozor, tentokrát je video opravdu dlouhé.
💕💖💏
Ale vrátím se zpět k myšlence výroby džemu, kterou jsem měla, když jsem viděla jejich "domácí" video.
Cestování a reklama je asi hodně živí, protože se před rokem přestěhovali a určitě pracují /muž pracuje ??? jinde než dříve.
A navíc taky prvně v jejich společném životě bydlí v domě s pozemkem. Něco na záhonku tady, něco tam. A strom jim nadělil úrodu švestek, jak říká ona. Já bych řekla zelené mirabelky. V tom si nejsem jistá, tak kouknu sem https://www.zcstrakovo.cz/kategorie-produktu/rostliny/ovocne-stromy/blumy/. My měli na domku v Tisé dožívající německé, jak jsem říkala já sudetské....stromy zelené ryngle. Dozrávaly až do žluté barvy, masité. A na starých stromech bylo jen 10-20 kusů, bylo nám líto je pokácet. Mladí po nás je určitě vykáceli. Nás k tomu nekácení vedl hlavně můj sentiment, vzpomínky na mé dětství u tety a strejdy....
No a o zpracování těch plodů je toto další video.
Umytí ovoce, usušení, odstopkování a potom udělala jednu sklenici, cca 1 litr možná menší, na bílé"víno", nějaký čirý alkohol a cukr. Jednu stejnou sklenici s brandy a cukrem na hnědé "víno", oboje naložené na 6 měsíců. Jednu sklenici švestek jen zasypaných cukrem na sladký sirup, 3 měsíce naložení, žádná tekutina, tzn. co pustí ovoce.
Potom z několika narušených a skvrnitých uvařila džem, 1 sklenici. Tam mě překvapila tím, že švestky několik málo minut spařila v horké vodě/jako rajčata, když je chceme oloupat/. Potom měkké části použila po odvážení s cukrem na vaření na džem. A pecky se zbytky švestkové hmoty zalila sojovou omáčkou do sklenice na "švestkovou sojovku". Taky asi nějaký čas louhovat. Ve videu říká, že užití je různé, třeba na tofu, rýži....Prostě zužitkování beze zbytku a minimum odpadu.💙💚💜
A zbytek švestek ještě poslala v krabičce svým rodičům poštou, ať si úrody taky užijí.
V japonsku se dá NORMÁLNĚ poslat mražené věci, zeleninu aj. poštou, tedy kurýrem.
Tam jsou v tom prostě dál....
✌
U nás jsou problémy s českou poštou a balíkovnou, ani o tom radši nemluvím...
A pohled z výletu pro babičku tak jde 14 dní....
Ale to jsem se dostala jinam než jsem chtěla.
Dneska nic moc dělat už nebudu.
Venku je teplo, dusno a honí se mraky, některé pěkně temné. Ale dvě pračky prádla už mi stačily uschnout a je to i uklizeno.
Takže uvidím.
Olympiáda pokračuje, číst mám taky co ...tak všem :
A vyfotily jsme se s houfem třapatek zářivých....cestou ze Smetanových sadů domů.
Babi, já tě taky s nima vyfotím.....já, v ruce sáček s kytkou....
Odpoledne bylo odpudivě dusné, zavřela jsem všechna okna, žaluzie a pustila větrák. Pomaloučku polehoučku se k nám blížily temné mraky.
A zakrátko se spustil takový déšť, který jsem tady v Olomouci ještě nezažila. No, možná jednou... Doslova divočina. Bouřka taky, ale ta nic moc hlučná.
Vichr dul a hnal clony deště jako v zimě při severáku fouká sníh a dělá závěje. Ve vlnách.
To není rozmazané, to se tak valila voda. Chudáci ti pod kopcem, museli mít plné sklepy.
Psaly jsme si při bouřce s Uršulou a taky ona psala, že mezi paneláky je pěkná divočina ... Ona koupila/mladí...moc pěkný byt a nádherně jí ho zrekonstruovali. Má moc chytrého, ale i šikovného zetě, se spoustou známých. Během její rekonvalescence po operaci kyčle to stihli "jako prd"..Bylo to přesně rok po tom, co jsme se s panem Há do Olomouce přestěhovaly my. Byla koncem května/začátek června na operaci, už tady v Olmiku, a na podzim se od mladých z domečku stěhovala do "nového" Moc pěkně udělané a vymyšlené, v jejich bloku mají i uzavřené balkony/lodžie. Poslala mi video bouře....
Takhle si píšeme během dní nejen my dvě sobě navzájem v Olomouci, ale i s bývalými kolegyněmi v Ústí nad Labem. Ta doba je hektická, ale technika nám napomáhá "být spolu". Mojí mamince už i mobil a to, že nás sice dělilo 350 km, ale mohly jsme spolu mluvit kdykoliv, připadalo jako zázrak.
Prošvihla jsem dát na otevřený balkon nádobu, potřebuju dešťovou vodu, pro rosnatku...a pršelo a foukalo přesně v tom sbíracím směru. I truhlík z parapetu mi to shodilo.
Naštěstí jen trocha hlíny a listí.
Dneska žádná videa, jen několik článků, které za okamžik spadnou do propadliště dějin ve virtuálním světě...
Třeba článek o kultovním filmu Světáci. O hláškách, které se staly součástí našich životů....
A co teprve otázka týkající se hrdobce. Další klasika, kterou zná snad každý Čech.
Něco nostalgické, něco úsměvné, něco k zamyšlení a něco jako nadsázka. Přestože to poslední, v hlouby mozku/duše/srdce, je pro mnohé z nás závažnou věcí vlastní existence....adopce, dědictví, láska....
Dopoledne jsme se Simi šly do batanické zahrady. Jako před rokem, bylo to pěkné.
Nehybný kajman i sumec albín....
Spousta kaktusů......
Palmy, citrusy a jiné stromy.....
Květy, plody....
Barevné listy....krotony...
A nakonec ještě barevné rybky, klaun a sasanky, modrá rybka, a nesmím zapomenout na viktorii královskou, lekníny.....
Na jedno dopoledne toho bylo dost.
Cestou domů jsme byly v knihovně, přihlásit se a půjčit si něco....
Cestou domů už bylo pěkně horko, po obědě odpočíváme. Já se pomalu a jistě prokousávám návodem odkoukaným z videa a napsaný škrabopisem....A budeme/hlavně já, si užívat chládek pokoje, pletení, čtení, hry na tabletu a olympiádu.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
