něco dní, čas letí jako splašený.
Začal školní rok, okolo našeho domu proudí na tramvaj a z tramvaje spousta mladých, hned vedle nás je gymnázium a přes silnici/podchodem.... velká základní škola. Takže přesuny sem tam. V Olomouci jsou tři gymnázia, pokud jsem si všimla dobře a nespočet dalších středních škol. A univerzita, samozřejmě. Takže mladých lidí spousta, z Olomouce a okolí, že.
Rána už jsou chladná, dokonce mlžnatá vlhkost nad poli a loukami, na které vidíme z okna. Ty změny teplot během dne jsou velké. Včera jsem vyzvedávala Simonku ve školce a vedla jí na zpívání do Campanelli, bylo doslova horko na bosé nohy a v podvečer bylo moc příjemně. A večer chladno a brzy, už, tma.
Zelená se z jarní křupavé a letní syté mění na podzimně brčálovou a za pár dní začnou listy žloutnout...Ach jo.
Za posledních několik dní jsem dělala jen to, co se v mém životě dokola opakuje. Domácnost, byt, pan Há a moje drobné práce a radosti. Hodně jsem si četla. Protože to pak mou mysl netrápí smutné myšlenky a ty u mě vedou jedině k depresi a smutku. Bojuji s tím.....
Tady malá ukázka mojí práce....mimo domácnost.
Druhá ponožka pomalu, ale jistě .
A začátek šátku podle Krampolínky.
A ještě jedna fotka s knihou, kterou jsem včera večer dočetla. A jak jsem se k ní dostala/kromě toho, že jsem si jí koupila na Alza knihách, hihihi.
Sleduji roky http://evule-kotule.blogspot.com a oni jsou s rodinou na roční cestě okolo světa. Ale to už jsem tady několikrát zmiňovala.
Když čekali v hotelu v kolumbijské Cartageně na své auto, které se plavilo lodí, tak mimo výlety na místě objevila večer i knihu a psala o ní. Knihu kolumbijské spisovatelky o místech, která taky navštívili. Takže jedno vedlo ke druhému a kniha jí zaujala. A psala o ní. A znáte mě, já jsem taková opice a tak jsem si jí vyhledala, koupila a přečetla. Líbila se mi. Taková pravdivá. Drsná a vůbec ne optimistická. Ale takový je život. Tam, ale i tady....
Při čtení jsem měla okamžiky, kdy jsem si uvědomila bezmoc, kterou jsem pocítila s hlavní postavou a pocit této nespravedlnosti mě nalomil. A zneklidnil. To právě cítit nechci, protože....to drtí mou psychiku. Ale takové věci se odehrávají všude, ne jen v Kolumbii.
Pocit moci a nadvlády nad druhými lidmi je, bohužel, v lidské povaze zakořeněný. I my okolo sebe známe lidi, kteří se vyšvihli, obohatili, záporně ovlivnili jiné lidi a pak zase v klidu stranou užívají své bohatství, bez svědomí a lítosti....
Tak a to je pro dnešek všechno.
Klidný den a zdraví všem.
💖💗💙💚💛💜
uz jsem vyhlizela clanek od vas,nezklamal, rada vas ctu,uz se tesim na dalsi prispevky
OdpovědětVymazat