...9 dní....

Ano ano, letí to.


Venku je pošmourno, když z pod mraků vykoukne sluníčko, je hned tepleji. Ale rosničkáři nás v TV straší na zítra a pozítří sněhem, to tedy nevím. Kdyby teď týden pršelo, vůbec by mi to nevadilo....

Ještě nějaké ty Krušné hory....a zeleň okolo nás.

U TV  večer pletu Linho, trošku se peru s materiálem, ale baví mě to. Potřebuji TV jako zvukovou kulisu. Včera jsem se například dívala na můj oblíbený film  Slasti Otce vlasti, pěkně se mi u toho pletlo.... A večer jsem si vybrala první díl Stmívání....Já vím, film nic moc, ale na Želary musím mít klid, bez pletení,  a navíc jsem je v poslední době už viděla. A jinak nikde nic moc...proto ten unylý film.

Původně jsem nové látky na šití naskládala do košů na prádlo, ale bylo to moc těžké, takové neuchopitelné. Tak jsem to přendala do "leteckých" kufrů, které přivezla dcera. Je to lepší, líp manipulovatelné, i když pořád pěkně těžké....

Začíná to tady být pěkně nacpané zabalenými věcmi 👎.

První oběd v novém bytě, rychlovka, čínská / korejská ? / polévka. To dcera se zetěm, připravují byt na malíře, kontrolují elektřinu, zásuvky apod. Taky myli okna, malíř říkal, ať to udělají před malováním, pak to oni oblepí, vymalují a strhnou. Prý abychom to nechali pořádně zaschnout a hned  jsme tam nešmrdlali mokrým hadrem....hihihi....

Další novinkou u dcery byl nákup v domě. Jak psala na Instagramu, kdo má to štěstí jít nakupovat výtahem do přízemí....

https://www.instagram.com/p/B_14hDOnx9F/

https://www.scuk.cz/olomouc

Tak.

Vnoučata jsou u babi a dědy na chatě, už od včerejška, do zítřka. První samostatné spaní Simonky bez mámy. Přípravné spaní na příští týden, když se my budeme stěhovat s pomocí dcery a zetě, samozřejmě....Vše prý s dětmi OK, já to říkala. To s malým Ondrou to bylo horší. Je větší hysterka....

Dcera šla do práce, něco v laboratoři, byla i včera. Na pár hodin, asi do oběda. Pak půjde k nám do bytu, zeť už mi odtud volal...dře tam, hihihi. Ne. Sami to chtějí udělat a my jim v tom nebráníme. Jednak jsme daleko a ledasco už nemůžeme ani zvládnout / = pan Há...pst, ať to neslyší.../.

Já budu v Ústí vařit, prát jednu pračku, zase něco málo zabalím.

Budu koukat na TV, na čt24 je spousta "nových" starých záběrů z roku 1945, to mě zajímá. A plést u toho, když už záda nevydrží balení....

Hezký prostřední volný den všem.

A pohodu a klid.

A zdraví....

💗💙💚💛💜

...12 dní....

...Nám zbývá na přípravu stěhování, respektive 11, ten 12.den jedeme.
Venku se ochladilo, citelně studeně fouká a včera šla jedna přeháňková vlna za druhou. A dneska zase.
Včera jsme byli ještě v garáži, doklidit, odvézt poslední věci do odpadu....trochu zamést a ostatní necháváme na mladých nových majitelích.

Dneska mě čeká poslední uklízení ve sklepě.

Milešovka už není vidět za zelenými břízami. Zato je vidět hora Bořeň za Bílinou...Horizont hor maličko od středu fotky, takový šikmý kopec a vlevo má malinkou náhorní planinu....hlava s hrudníkem ležící postavy...uf.

Mimo balení mám ještě čas i na trochu pletení. Začala jsem plést letní svetřík Linho s Vlněnými sestrami. Ze 100% lnu, příze Lino od BC GARN.

Je to tedy úplně jiný pocit na jehlicích i v ruce, než je merino apod.

Zítra pojedeme do Tisé, potřebuji dodělat hřbitov, pak s nákupem za mou maminkou. Už jsem jí řekla datum, připravovala jsem jí na náš odjezd delší dobu, zatím to snáší dobře. Lítost je určitě na obou stranách, ale to pěkné mezi námi zůstává a bude jen "pár" km navíc. A Olomouc není Amerika, hihihi. A obden spolu mluvíme telefonem. Navíc vidím, když k ní přijedeme, že si toho sice řekneme dost, ale opakujeme to, co po telefonu. Zvlášť teď, co nejen ona je pořád doma, ale i já v bytě. Kde se toho tolik neděje, hihihi. A má tam mou mladší sestru a její syny, co jezdí často domů. Obě jsou v jednom domě....

Jdu něco chystat.....

Klidný den a zdraví všem....

💗💙💚💛💜

...děti naposledy v tomto bytě,

příště s nimi už jen za prababičkou.

Na hodinku v parku, nový vodní svět....

A už jsou zase v Olomouci, jeli až dneska ráno, odpoledne jdou pro klíče od bytu.....

Hezký den všem.

💗💙💚💛💜

...David s Michalem a ti další.....

mají, bohužel, pravdu.
Zajímáme se o cokoli v dáli, ale před vlastním prahem máme bordel....sorry za výraz.
Nechci paušalizovat, je mnoho míst, o které se lidi starají a uklízejí.....
A všechno je to, bohužel, ve výchově.
V rodině.....
Ve škole.....
Ve společnosti.....

Nehas, co tě nepálí....

                                                                       ☝ 🙈🙉🙊

...a nezapršelo,

včera spadlo jen pár kapek....
Vrátila jsem se z nákupu, za chvíli půjdu vařit oběd a trochu vydechnout. Venku je podmračeno, ale teplo a jarně. Ptáci cvrlikají už od čtyř hodin....

Cesta z nákupu, ani to nevypadá na frekventovanou silnici a sídliště....Zelená, zelená, zelená....mám jí ráda.

Pohled na zamlžené Krušky. Ze země, ne ze třetího patra.

Náš dům jednou z boku, bydlíme tady 40 let....Ještě pár dní.....

A ještě kousíček romantiky, nesmím se moc zaměřovat na okolí, krabice, krabice, kufry atpod.

Vykouklo sluníčko.

Hezký den i prodloužený víkend všem.

💗💙💚💛💜

...bude pršet ???

Potřebovali bychom to, tady ve městě je spousta prachu ze silnice i chodníků a spousta pylu ve vzduchu. Všechny stromy tu kvetou. To je pro alergika těžká doba.

Ale  na záhonech je veselo.

Hlína je světlá a když se přidá vítr, zvedá se i z ní prach......
Ráno jsem odvezla auto do servisu, čeká ho technická kontrola....My pak s panem Há pro léky , které minulý pátek v lékárně neměli, pak malý nákup a na svačinu už jsme byli doma.
Od autobusu okolo záhonků, co si udělaly dvě paní sousedky  z vedlejšího vchodu, z bývalého pískoviště.

Ani nevím, jestli jsem sem na blog dala poslední roušky, co jsem šila. Jsou v Olomouci pro děti.

A tady moje prokrastinace, svetr pro dceru. Tedy, je to páraná vlna z nového pleteného svetru. To je tak, když nemůžete přes km vzdálenosti zkoušet v době pletení. Hezký byl, ale absolutně neseděl. Tak jsem ho přes zimu vypárala a začala jiný...jenže, vždycky se našlo něco.....důležitějšího, lepšího, znáte to.....

Protože čekám na společné pletení s Vlněnými sestrami / zítra večer..../, tak jsem to vzala na milost.

A přibývá to.

Tohle bylo kousek pod oddělením rukávů a pletením těla. Teď už mám cca 20 cm.

Venku už není letní den jako byl včera nebo předevčírem, maličko se to kalí.

Jdu si přečíst oblíbené blogy, pak napíšu maily, které mám připravené a bude zase večer.

Psala jsem elektronicky výpověď elektřiny v garáži, respektive přepis na nového majitele. Poslali mi odkaz na cosi, leč tam..... to nereaguje pro koronavirovou karanténu či co...Tak nevím. Bože, ta byrokracie.

Jdu.

Klidný podvečer všem.

💗💙💚💛💜

...kdo se "nebojí"....

Pacienti popsali svojí zkušenost s nákazou koronavirem

MILAN ŠÍMA, RFE/RL

Svět bez obalu: Pacienti s těžkým průběhem nemoci covid-19 popisují svojí osobním zkušenost s koronavirem. Někteří z nich se i podělili, co bylo pro ně behem lečby nejtěžší. (Video: Milan Šíma)

9:00

Počet nakažených stále roste. Přesto přibývá pacientů, kteří se dokázali plně uzdravit. A to díky intenzivní a často i velmi bolestivé léčbě. Někteří z nich se proto rozhodli se svými zkušenostmi podělit.

Článek

Francouzský pacient Claud Gatti se svěřuje, čeho nejvíc obával: „Začal jsem myslet na to, že brzy zemřu. Co mě ale nejvíce vadilo, byl ten neurologický aspekt. Cítil jsem, že to je nejdůležitější část. Potíže s dýcháním mě mohly zabít, ale spíš mě děsilo to ostatní a sice, že to zasáhne můj mozek a vážně ho poškodí. Mohu znovu chodit a učím se teď všechno znova, jak psát, jak chodit, jak stát. Nemyslel jsem si, že to bude tak těžké.“

Zkušenost to byla pro něho velice silná. Jak Claud Gatti dodává: „Každé ráno se podívám na slunce a řeknu si Sol Invictus - neporazitelné slunce vychází. Je ráno, a já jsem už tady nemusel být a vidět to“.

Další z pacientů, který se podělil o svojí zkušenost je Američanka Janet Mendezová. Ta trpěla hypoxií a extrémním nedostatkem kyslíku v krvi vzhledem k tomu, že virus napadl její plíce.

„Lidé mi říkali, když jsem přišla k sobě, tak jsem byla modrá,“ popisuje průběh nemoci Janet. „Dobře si pamatuju, že když jsem se na sebe poprvé podívala v zrcadle, tak jsem si řekla, že vypadám jako šmoula. Vyděsilo mě to a oni na to reagovali: Dobře, tak my vás zase uspíme. Všechno šlo velmi rychle, bylo to tak rychlé. Měla jsem méně než 20 minut na to, abych všem řekla sbohem.“

Dlouhé čekání na příjem a fronty. Taková je situace v nemocnicích v Moskvě

22. 4. 11:00

Jiní pacienti, jako třeba David Hunt z Londýna, popisují, jaké to je být ve stejné místnosti s umírajícími pacienty.

„Viděl jsem hrozné věci … Na oddělení se mnou ležel muž - přímo proti mně. Viděl jsem jak dodýchal, … to na mě strašně zapůsobilo. A co mě opravdu ale znepokojuje, když vidím lidi venku a okolo sebe, jak to neberou dostatečně vážně. Dokud nevidíte, jak někdo před vámi zemře bez toho, aby s ním mohl být kamarád nebo rodina. Je to příšerné. Opravdu,“ svěřuje se David.

„Je to dlouhá, velmi dlouhá cesta. A já jsem vděčná bohu, že můžu říct, že opouštím tuto nemocnici. Jsem v pořádku a koronavirus si mě nevzal,“ říká na závěr Janet Mendezová.

Podívejte se další podrobnosti v úvodním videu. Reportáž je součástí pořadu Svět bez obalu, jehož archiv najdete zde.

...podmračená neděle

vyhovovala mému plánu.....Zase jednou pořádně uklidit v bytě. Ale přemíra krabic a věcí nás s panem Há pěkně vypekla. Pořád všechno přesouvat, stavět nové "komínky" a tak vůbec. Ale je to za námi. Možná už jen jednou větší úklid....
Venku je chladněji, ale občas vykoukne slunko, prostě jarní den. Jen to sucho...
Taky jsem se donutila vyfotit náš poslední dárek naší tříleťačce....Až přijedou....

Přišel balíček od Rosy Mitnik, krásné šatičky, na které jsem měla už delší dobu zálusk. Balíček byl bez poštovného a jako dárek pěkná rouška / ústenka, jak já říkám a pan Há slyší účtenka.... /.

V krásném balíčku, děkuji RM....

Před několika lety / bohužel už lety /, jsem se u ní inspirovala s šitím organizérů. Našila jsem jich určitě 40, ale sama nemám žádný. Dostala jsem od dcery batoh, je jen s velkou kapsou, tak jsem si chtěla ušít takový větší, A4 na výšku, ale zatím jsem se k tomu "nedokopala"...Prodej domku, garáže, bytu, příprava stěhování a virus a vše, co s ním souvisí..... I ten náš vyšší věk a strach.....

Tak snad v Olomouci, až bude hotovo....To už mám v plánu polštářky....do konce školního roku ????

No nevím. Tady na to nemám chuť a navíc už mám látky zabalené, sice halabala, ale musela bych všechno vyndávat...

Slyším pračku v konečné fázi, tak se loučím.

Klidné odpoledne všem.

A zdraví....

A děkuji za vaše návštěvy u mne.....

💗💙💚💛💜

...konečně jaro,

né léto.....

Zvláštní pohled na Krušné hory, trochu to splývá s mraky, ale pokusila jsem se přitáhnout to blíž. Tady stín, na kopce svítilo ráno slunce, v současnosti je ale pod mrakem.

Dva záběry z pošmourné Tisé. Byli jsme s panem Há  mojí mamince na nákupu, ve městě, pak jsme jí to odvezli, včetně léků, které jsem vyzvedla už v pondělí.

Jeli jsme okolo domku, mladí boří, bourají, pokáceli stromy...Prostě pracují. Jen náš letmý pohled....

Už jsme zase doma ve městě, pan Há sedí v pokoji a čte si, já chystám oběd a čtu si blogy....

Hezký klidný den a zdraví všem....

💗💙💚💛💜

...dočetla jsem

Krásu noci od Niny George a jsem nadšená....

Minule jsem psala o její knize Přístav naděje. Ta se mi taky líbila, ale jak jsou v textu nadpřirozené věci, druidové a trochu červenoknihovnové děje, zařazuji si je v hlavě do "romantik"...

Ale Krása noci je jiná. Víc o nitru ženy, o jejím neklidu, touze žít bez stereotypů, o vlastním rozhodování nad životním osudem....klidně po boku muže. Ale víc "rovnoprávně"...

Martina F. napsala do komentáře pod nabídkou knihy....a plně s ní souzním....

MartinaF

2 12. dubna

Nebylo to snadné čtení. Zpočátku jsem se knihou těžko prokousávala, nevěděla jsem, jak bude autorka příběh vést, kam směřuje hlavní hrdinka Claire. Po přečtení musím konstatovat, že to byl krásný příběh o hledání sebe sama, pochopení své podstaty bytí i nalezení životní rovnováhy. Ale jsem psychicky vyšťavená a potřebuji něco oddechového, klišoidně romantického a veselého. Tady se totiž ani jednoho nedočkáte. Pokud máte rádi náročnější literaturu, jděte do toho. Já si musím dát pauzu, než se pustím opět do něčeho podobného.

                                                      💗💙💚💛💜

...jak

vyrobit z chřestu / asparagus, špargl / maso.....
To je titulek tohoto japonského příspěvku na jaro.....

Opět s pomocí Přeřekladače Google :
Jak vyrobit maso z chřestu. ~ Jaro ♪ Připravte jídlo se spoustou jarní zeleniny! ~ [Pro obědové přílohy ♪] [Recept na vaření je Party Kitchen 🎉]


A ještě do Číny....mišpule, loquat....taky jsem to zasadila pod plot, a už to nikdy neuvidím....

                                                          💗💙💚💛💜