Já si zabíjačku pamatuju ve svém životě jen jednou, u mé kamarádky Ziny, tedy u její maminky. Bylo to hektické, mastné, plné výparů a vůní, s pro mne tehdy neznámou lahůdkou k masu...křenem s červenou řepou. Jako hořčice, od té doby jsem to už nikdy nejedla. Paní Balitová dobře a cizokrajně vařila... Žila do roku 1960 v Rusku, tatínek Ziny a Olgy, Rus,válečný veterán, zemřel a ona s dcerami odjela zpět do Čech. Její rodina se vrátila hned po II.sv.válce, kupodivu Novákovi, Volyňští Češi. Jmenuji je, protože vím, že tu už nikdo z nich nezůstal....
Moje největší kamarádka na základce. Pak dětská sestra na dětské chirurgii. Když se vdala, odstěhovala se do Velimi u Kolína. A šel život dál a pouta kamarádství uvolnil..... Vídáme se na slezinách ze základky, jsme na stáří dost odlišné. Ona hlučná, temperamentní, všude je jí plno, malá, kulaťoučká, zjevně bez jakéhokoliv komplexu z obepnutého oblečení....Já proti ní spíš zakřiknutá, nemusím být v centru pozornosti a oblečení mám ráda volnější....hihihi.
Její maminka měla srdce na dlani a nikdy nebyla lakomá. Měla vždycky dost práce, byla sama s holkami, ale vždycky měla nějakého "dědušku", jak říkala. Zina je celá po ní, kdo by to byl do toho vyžlete, tenkrát, řekl. Její maminka už dlouho mezi námi není....
To jsem si tedy zavzpomínala.....
A stačila jedna čínská zabíjačka.
Klidný nedělní večer všem.
💗💙💚💛💜
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za návštěvu a brzy zase na viděnou...