No, každý měsíc i den jsou pro mne časem lásky. Manželské, sourozenecké, mateřské, přátelské. Někdy víc, někdy míň...
Dnešní den jsem byla s dcerou a vnoučaty v Litovelském pomoraví. Dvouhodinová procházka, několik listů česneku, už jde do květu. Na brambory k obědu....
A kvetou zase jiná kvítka než o pár dní dříve před rokem. A všude plno svízele přítuli a bršlice kozí nohy. To všechno pozná Simonka sama, protože miluje knížky o Jůlince. Konkretně Jůlinka z jedlé zahrádky ....
Tak jsem maličko fotila i já...
vikev polní/ a svízel....
pryskyřník, toho je letos spousta, velké kvítky, pevné stonky
svízel přítula
vraní oko čtyřlisté
ptačinec velkokvětý
hluchavka skvrnitá/ a všudepřítomná svízel....
a zase svízel....
kakost hnědočervený....
Potom rychle domů, dovařit oběd, popovídat a po odpolední svačince/kávičce odjeli domů.
Já trochu pletu, koukám s panem Há na finálový zápas MS ve snookeru a sváteční pondělí jde do své poslední třetiny.
Né, vím, ale letí to tak rychle, že se každý den divím, CO už je zase za den....
Včera jsem byla vyzvednout některé naše léky v lékárně kousek od bytu, jenže neměli dezinfekci, tak pro tu jsem se prošla do fakultky. Tam jsem zůstala s údivem stát, staré budovy rekonstruují ??? Jsou bez střechy a zcela "vykuchané". Nebo to budou bourat ??? Musím to někde zjistit.
Je to proti nové lékárně.
Z lékárny jsem šla domů zase pěšky, pohyb potřebuji. Několik zdravých kilometrů.
Odpoledne jsem, pro změnu, šla do Alza boxu pro knihy pro Ondru. Komiksy od KAZU KIBUISHIho. Pět dílů jsem mu dala k předminulým Vánocům, to ho to ještě moc nezaujalo, ale letos už ano. Takže mám pro něj další dva díly a osmý ještě nevyšel v češtině.... Zase procházka, spojená s malým nákupem.
Simonka nepřijde zkrátka, pro tu mám zase gelová diářová razitka, když už teď bude chodit do té školy a mohla by diáře milovat tak, jako si je pečlivě vedla její maminka...Tenkrát ještě bez lepiček a razítek.
Buď to budou dárky ke dni dětí nebo na konec roku...nebo jen tak, že to nevydržím, hihihi.
A doma větší úklid ložnice, došlo i na okno, převlečení postelí, luxování...A člověk by neřekl, jak chůzí a prací naplněný den uteče. Ale dobře jsem nespala...
Zase kousek jara, tentokrát při průchodu gymnáziem Čajkovského/ulice do lékárny. Naproti našemu domu.
A nejnovější/dnešní video od Nami z Japonska. Po přestěhování do nového bytu pořád dolaďuje bydlení, uklízí/jako všichni a vaří. A tentokrát byla i na dvou zajímavých místech v Tokyu...
💙💚💛
Já taky dneska dopoledne douklidila, pokojík/pracovnu. Umyla jsem poslední okno/a už mi na něj i sprchlo... Vyluxovala, utřela prach, porovnala a zalila kytky. To už je každotýdenní rituál, okno jen občas.
Trochu jsem odflákla oběd, švédské masové koule v rajské omáčce/z mrazáku a soba nudle. Ty zase potřebují uvařit a sníst. Ale pan Há si nestěžoval.
jako na houpačce. Myslím s počasím. Prudké slunce a teplo, temné mraky a rychlý déšť. Pak prudké ochlazení a v noci dokonce mrazíky. Takový je konec dubna.
Včera jsem ze zastávky tramvaje neviděla na náš dům, protože na stromech je už zase listí. A dopravní ruch se ztlumil, už nejsou slyšet ani tramvaje. Myslím tím v bytě, samozřejmě.
Člověk neví, co si má obléct ven, prvním příznakem této nerozhodnosti jsou silně kašlající děti v dopravních prostředcích, a nejen malí lidé...I ti dospělí. Můžeme potkat lidi v kraťasech, jarních šatech, ale i v teplé bundě a s čepicí....
Cestou od našich mladých, a pak kus ze zastávky autobusu, jsem se cestou domů potěšila alejí sakur.
Po nich přijdou na řadu lípy, to musím jít ale maličko jinudy.... Tak mě napadlo, že v Ústí tolik lip jako tady v Olomouci není, tam na severozápadě je spousta bříz, dubů a buků...Tady je břízek málo.....
Město je plné kvetoucích cibulovin, končí narcisky, všude jsou tulipány. Olomouc je pěkné město, co se týká květin a parků všeobecně. Minulý víkend byla jarní Flora Olomouc. Nebyla jsem tam, ještě se velkým davům vyhýbám... A samotné se mi taky moc nechtělo. Ale jaké to bylo vím, dostala jsem spoustu pěkných fotek od Uršuly, měla tu na pár dní svou plzeňskou mladší sestru....
Tak něco málo postřehů z víkendu od nich.....
A taky někdo vystavující od nás/z Děčína, ze střední školy, kterou studoval syn další kolegyně toxiholky....
A nakonec děvčata ve vláčku.....
Já půjdu na podzimní Floru, mám ráda podzimní kytky. Tedy i ty jarní, ale připadá mi, že jejich kvetení trvá velmi krátkou dobu.
A šup zase k mým fotkám....a včerejšímu dni.
Vedle sakur "stařešin" s pokroucenými kmeny i ty mladé stromky.
A veliký černý mrak, který byl nad městěm alespoň hodinu a pomalu se posouval, tak ten si svou vodu odnesl někam směrem na Přerov. A snad tam pršelo, vody je třeba.
Dneska úklid, prádlo, vaření. Čtení, možná pletení u MS ve snookeru.....Bohužel, můj favorit č.1 už dohrál, tak musím fandit mé dvojce.
Změna počasí s sebou nese i bolest kloubů, tak to musím rozhýbat, prací i zábavou, hihihi.
Pan Há vstává, jdu vařit kávičku a povídat si s ním přesně o těch věcech, o kterých jsem tady psala....
V pondělí jsem vyzvedávala Simonku ve školce, jely jsme busem ke Klášternímu hradisku. Pak pěšky přes Moravu, vody je pěkně od kraje ke kraji břehů.
pod mostem
nad mostem
už se to zelená, až se olistí stromy, KH vidět z mostu nebude
A včera, v úterý, byl v Redutě divadla jarní souborový koncert Campanella.
Bylo to moc pěkné, to jsou okamžiky příliš nezapomenutelné než by mi vadilo mít trochu rozmazané fotky...Z mobilu, v sále přeplněném rodiči a přáteli...
Paní učitelky Daniela Vrajová a Lena Pulchertová/klavír
obdivuju za práci s dětmi takto malými....
💖💗
naše Simonka vykukuje za pultíkem
Malí Broučci pro mne byli jedineční, ale na city mi zabrknkali zpívající muži/ a chlapci dospělého sboru. Jejich provedení námořní balady Wellerman bylo od nástupu až po odchod z jeviště dechberoucí.
i když někdy i dost pršelo....Ale to ostatní 1*****.
V pátek jsem byla u Uršuly na slezině toxiholek....kolegyně v Ústí jí budou mít tento pátek. Bylo to fajn, jako obvykle, pokecaly jsme, podrbaly, hihihihi, popily vínko. Cestou domů zase lilo, stejně jako cestou k ní. Ale ovíněné to tolik nevadilo....
V sobotu dopoledne jsme s dcerou jely do Brna do Ikea, mrholilo, v Brně lilo a byla dost nízká oblačnost.
V restauraci jsme si daly lososa a salát s lososem a pak hurá do skladu. Přijely jsme hlavně pro dvě knihovničky a já pro úložné krabice/ úklid vlny a látek podruhé.../. Neubránily jsme se nákupu několika "nezbytností", ale držely jsme se....Takže vrcholem byly švédské mražené kuličky, hořčičná omáčka s koprem a nějaké pečivo na svačinku. Bez toho nemůžeme odjet domů, i děti kuličky milují....
Pohled z okna ještě klidné restaurace...bohužel švédská vlajka vě větru nevlála, i přes moje čekání na záběr. Nějaká zamotaná ????
Cestou domů ještě pro dort medovník a nějaké pečivo a zeleninu...Odpoledne jsme totiž u nás slavili Zbyňkovy narozeniny a taky Simončiny, které ona má ve čtvrtek...
Všechno jsme snědli a vypili, hihihi. Bylo to fajn.
Oslavenci.....dětský šampus, my pili Hibernal. Ale nejdříve kafíčko a medovník.
V neděli dopoledne se mladí přesunuli domů, i když jsem myslela, že budou na oběd. Ale těšili se asi na svůj klid a montování skříněk....
Takže Zbyněk měl pracovní narozeniny, ale on už je takový, klid a nicnedělání mu moc nevyhovuje...
Táta a jeho pomocníci...
Nová ke stávajícímu.....Provizorní naplnění pro mne, abych mohla dát na blog. Sama vím, že člověk několikrát všechno mění, než je spokojený....
A ještě jedna knihovnička na kuchařky apod. vedle vchodu do kuchyně....
Co člověk nadělá...čtyři lidi v bytě, jiné nároky na prostory než třeba u nás, kde jsme jen dva na skoro stejnou plochu....A všeho přibývá, kuchařek, knih atd. atd.
A zatím, co táta doma luxoval, děti s mámou šly na dětské hřiště, provětrat se.
Jak vidno, bylo u nás v Olomouci rušno. A nepršelo tu.
Odpoledne jsem odpočívala, pročítala blogy a koukala na oblíbená videa na YT.
Tak, hlavně pro mne, dvě upoutávky.
Nejdříve z Japonska u Nami, nákup a vaření jídel pro nemocnou sestru.
Eva Kočí psala na blogu www.svetuvstric.cz , když byli v Japonsku, že tam je vše dokonalé ad absurdum pro nás. Něco, třeba zvuky, které si můžete na veřejných záchodcích spustit, aby v ostatních kabinkách nevěděli, CO ty děláš....a to mne zaujalo, mimo jiné, samozřejmě.
No a Nami navařila, dala zmrazit a poslala mražené jídlo dovážkou= dopravní službou ??? sestře, zcela určitě v jiném městě než je ona/Tokyo....
Dělala několik zálivek na teplé vaření, hned jsem jednu včera vyzkoušela a v týdnu udělám ještě tu s miso.
A aby toho na koukání nebylo málo, tak ještě video z Koreje. Mladí se nedávno přestěhovali do jiného domu, ale už několikáté video sleduji, že by rádi něco vlastního ?? někde jinde. Tentokrát na prohlídku letěli letadlem ???
A mimo to zase nějaké vaření a zavařování. No, zavařování není asi ten nejlepší výraz. Ona nakládala několik sklenic s různou sezonní zeleninou, bez konečného vaření v hrnci. Pak to brzy otevřou a spotřebují jako nezbytné přílohy k hlavnímu jídlu. Jestli se to tak dá stručně napsat. A to se mi líbí moc, protože při nakoupení zeleniny se občas všechno hned nesní a je dobré dopředu vědět, co všechno z té zeleniny udělám....Takže něco na způsob okurek močáci, naložit a brzy sníst.Ale tam se nedává ocet a ona ano, no tak nevím....A pokaždé může být jiná skladba zeleniny, podle toho, co zrovna je čerstvé.
A taky u nich hodně prší, hihihi. A dost.
Tak a končím, na dnešek je toho dost. Odpoledny vyzvedávám vnučku a vezu k nim domů, dcera dělá do pěti a Zbyněk jde s Ondrou na fotbal/trénink. Do večeře budu doma...
.jpeg)
.jpeg)
.jpeg)
.jpeg)
.jpeg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
