Bylo pondělí, tak jsem vyzvedávala Simonku ve školce, tentokrát později. Minule mě sprdla, že si nestačí "vyhrát" s kamarádkami. A protože jsme jely jen k nim domů a nikam časově nepospíchaly, bylo to v pohodě. Já se ještě předtím zastavila ve vietnamském obchodě se spoustou jejich, japonských a korejských potravin. nejen večerka s českým sortimentem... Koupila jsem například dva kousky japonské buchty ****, kterou už mám dlouho v merku, že jí zkusím. Simonka jeden posvačila hned jak jsme přišly k nim domů, moc si jí pochvalovala, tu buchtu....Jak je jemná, nadýchaná a vanilková. No a potom jsem ještě nakoupila něco na veření domů, sezamový olej, nějaké koření a mlsky pro děti....
Potom přišla dcera z práce, zeť šel pro Ondráška na fotbalový trénink a já na autobus domů.
Přes mostek nad Mlýnským potokem, s výhledem na Dóm...
Vody v řekách je dost, ještě pořád na horách sněží a pak taje.
Cestou busem jsem přemýšlela nad tím, že v Olomouci je pořád co fotografovat a sledovat památky dávné minulosti...To v Ústí tak moc nebylo. Jednak jsme byli všichni potomci "náplavy" po vysídlení Němců v roce 1945 a z toho vyplývá i osobní neusazenost v dějinách města a kraje...A taky, jak s oblibou často připomínám, komunisti všechny památky vytloukli. Než by je opravovali... Kostelík na Nakléřově, svědka Napoleonských válek a možná i samotného Napoleona....Kapli na Mariánské skále a spoustu křížů na křižovatkách ....židovský hřbitov v centru města....atd.atd. A nebyl nikdo, kdo by TO chránil. Lidem TO bylo vpodstatě jedno. Staří osídlenci v duchu ctili své rodné kraje a nás, své potomky, de fakto lásce k nově nabytému rodnému kraji nevedli....
Jak taky často píšu, tady si TO ubránili, i když často za cenu krve, slz a potu....I vystěhování celých statkářských rodin právě do pohraničí Čech se tu nevyhnulo lidí a jejich osudů. Známé jsou životní cesty některých, třeba na Šumavě....
Otočím hlavu doleva na svou knihovnu a čtu....Kniha o celkovém obkroužení republiky Němci před a v době války a místech, kde se pak vše měnilo během pár let i desetiletí....
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za návštěvu a brzy zase na viděnou...