...bylo to

krásné a nikdy toho nebude dost.....
Před dvěma hodinami jsme se vrátili z Olomouce, vlakem, pěkný návazný spoj, dveře u bytu jsme otevírali přesně 4 hodiny od okamžiku, kdy jsme vyjeli z nádraží....
Pan Há šel pro pečivo a zeleninu, já vybalila kufr, uklidila, douklidila před naším odjezdu neuklizené, zalila kytky. A sedla jsem si.
Ve čtvrtek večer mě začalo strašně pálit v krku, tak začal cucací a kapací boj s nachlazením. Jenže mně klesne kašel vždycky na průdušky a to je můj konec, nejsem schopná odkašlat, hlava bolí jako střep....
Tak mi bylo v pátek, v sobotu naštěstí přinesla samoléčba kapičkami úlevu. Přesto jsem v noci byla každou hodinu vzhůru a spala jsem pak ve stoje...Ale cestu jsem přežila a to hlavně kvůli lékaráně mé dcery, kde se vždycky něco najde...Stoptussin kapky, Strepsils a spoustu hrnků dětského čaje na kašel v dvojnásobné koncentraci...Děkuju, holčičko moje....Takže žiju a jen nepřežívám...Jen je mi líto těch dvou dnů, kdy jsem se nechtěla  muchlovat s dětmi...Příště.
Ani jsem moc nefotila, tohle je pečení perníčků podle receptu z minulého příspěvku....

My dozdobovaly, naši chlapci hráli obrázkové Člověče nezlob se !

V našem 2+1 jsme nacpaní, ale není to lepší ani v jejich 3+1...Všude všechno....

Právě jsem domlouvala se sestrou příjezd maminky na pár dní k nám, je to boj. Praskla jim v domě voda, tak švagr dělá celou novou včetně obou koupelen. A potřebuje položit nové dlaždice u maminky...a ona nezvládá tisíckrát chodit na záchod k nim do patra....Tak by měla pár dnů být u nás. Uvidíme, jak to zvládne vyjet z domova do "cizího", na tohle ona je strašná....

Jdu, jdu....

Jdu odpočívat....

Hezký večer všem...