...prostě mi to nedá....

...prostě mi to nedá a píšu ještě pár řádek. Večer dostanu sklenici vína, tak u pc moc nepobudu. Dnešek byl pro mě dost náročný. Jednak jsem řídila !!!! cestou na venkov... 14 km. Potom jsem tvrdě pracovala na odplevelení a shrabání přední zahrádky, a to bylo pořád nahoru, dolu, otočit, sebrat, položit...Moje baculaté tělo něco takového dlouho nezažilo a o dechu ani nemluvím. Pak zase cesta domů...těch 14 km, že... No, tak jsem za odměnu, že mi při chybkách u řízení nevynadal..., pana Há ostříhala, tedy vlasy...Slibuju mu to už týden, jednou šiju, podruhé párám, potřetí jsem unavená, pak se mi nechce a teď to tedy bylo za odměnu, hihihi.
I na chladném severu kvetou jarní kytičky, ze země lezou první špičky narcisek, tulipánů, ptáčci zpívaj...Bojím se, aby to nebylo jako vloni, kdy nám pomrzla celá úroda = květy= ořechů, celý zbytek jara jsem pak sbírala opadávající suché mladé výhonky z každé větve.Letos ale nějak spí...asi ví své.

Aby to nebylo tak jednotvárné, ještě obrázek plamenů v našich nových kamnech. Já to ještě neviděla.