...úterý

bylo odjakživa dnem nejvíce práce, když jsem ještě chodila do zaměstnání...Spousta odběrů z odpoledních ordinací, na odděleních fůra nových pacientů z víkendu. Ale, co bylo, bylo a teď je jinak....
Přemýšlím, čím je typické moje seniorské úterý. Asi ničím. Každý den vaření, občas prádlo, žehlení, no a moje šití a jiné ruční práce. Takže můžu říct, že  moje dny jsou každý originálem, jedno, jaký den je. Nic se neopakuje stejně a příliš pravidelně.
Dneska jel pan Há na domek, zkontrolovat všechno, vyndat sud na vodu, zalít kytky, projít a trochu vyvětrat i prohřát dům.
Já dneska jen maličko šila, oběd si nějaký udělám /.../ a odpoledne jedu za maminkou.

Tričko došito, nastřiženy a částečně ušity i tepláčky, ale už jsem to dneska skončila....Chvíli nebudu dělat vůbec NIC, kouknu na TV a pak si budu číst. Musím ještě stáhnout do tabletu další fotky na prohlížení s maminkou....Musím vymýšlet "program", co budeme spolu odpoledne "dělat". Včera jsme stříhaly nehty na rukou, pily kafíčko a prohlížely fotky, některé ani neznala, tvrdila to...

Můj dědeček  /narozený 1899 /, její tatínek, jako osmnáctiletý, rukoval v roce 1917 na italskou frontu I.světové války.

.......my grandfather goes to the Italian front in 1917......

A tuhle fotku prý maminka ani nezná, myslím si, že je z krabice fotek její sestry Lidušky, co po ní mám domek. Musím se po ní podívat...

.....my grandfather ...

Já jako batole....

I like a toddler ....

Můj dvacetiletý tatínek s mou o rok mladší  maminkou a sestrou Liduškou. Tady je ještě zdravá, to je jediná fotka před nemocí, dostala dětskou obrnu a ta jí poznamenala na celý život....Bohužel, nejen tělesně, ale dost i psychicky.......

Ještě, že je u nás očkování, otevřením světa, nejen ven ale i k nám, se sem zase můžou tyhle strašné nemoci dostat....

.....my young parents and sister, then ill with polio.....

Tak jsem si nakonec zavzpomínala i já.....

My mom is in the hospital, with pictures together recall ....

Jdu si udělat oběd.

Přeji hezký den všem.