Lem jsem přišila pomocí destičky, co mi též přivezla dcera v sadě patek z USA. Už je to před nějakým čase, to je hrůza, jak to letí.7 let....To tu moc nebylo, ale už je to mnohem lepší, spoustu věcí lze koupit např. na http://mp-patchwork.blogspot.cz, kde je i její e-shop.....
Ale, ruku na srdce, příště použiji zase jen kráčející patku...
Složeno, finito.....
Venku svítí sluníčko, ale je chladno, tak uvidím. Dneska jede za maminkou sestra s mužem. Včera jsem jí volala, že jsem maminku donutila něco málo sníst a kousek čokolády, tak jsem zvědavá, co mi pak řekne ona. Včera jsem mamku rozebrala, koukala sice trochu mimo, moc mě asi neposlouchala....Chce domů, koukat na zelenou trávu / ještě v Tisé není, že / a na nic jiného asi nemyslí. Ale taky by pro to měla něco dělat, s některými věcmi nikdo nepomůže, to musí člověk chtít SÁM...A nejen chtít, ale především se snažit něco udělat. Ale těžko jí něco vymlouvat, v jejím věku, já se to snažím pochopit a chlácholit její lítost a slzy. Nakonec vždycky odcházím rozrušená já, bolí mě, že jsem tak bezmocná...
A dost o tom.
Jdu vařit, uklidit šití, popovídat s panem Há....a vůbec, žít.
Pomalu se dostávám do věku, kdy si občas říkám....díky za každé nové ráno.....
Hezký poslední den Velikonoc všem.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za návštěvu a brzy zase na viděnou...