13/365

A je zase další den u konce, no, ještě ne, ale tma už je. Opět hektický den, navíc se k práci přidalo i sledování konference Emergency MN na naší nemocniční síti. Samozřejmě, ne všechno jsme viděly, ale každá něco a pak jsme si o tom povídaly. Mě nejvíc zasáhla kazuistika případu, kde otec, sám školený v první pomoci, našel svého malého syna v bazénu...Ten byla oplocený, ale copak je to nějaká překážka pro právě začínajícího školáka...Začal oživovat, žena volala záchranku a pak pomocí hands free, podle pokynů záchranářky, pokračoval a syna na světě udržel...Ale sám přiznal, že v prvním okamžiku bylo všechno naučené a profesionálně používané PRYČ, v hlavě měl temno. Ale pomocí telefonu se vzchopil a poslouchal rady a povely lékařky. Přednášející lékař nám pak i na videu ukázal chlapce, kráčejícího po několika dnech s rodiči z nemocnice domů...Je spousta věcí, které člověk zapomene, které po něm "stečou" jako voda...Ale tohle je jeden z příběhů, který si uloží do paměti a dlouho ho vidí... Odpoledne jsme s panem Há. byli u mé kolegyně na návštěvě, nechali si udělat nějaké změny v bytě, tak jsme je byli zkouknout. Šli jsme celou cestu pěšky mezi vilkami, kde už jsme nešli léta, snad s dcerou v kočárku. A já zírala, kolik domků je opravených a kolik jich přibylo. Nakonec jsem si vyfotila na mobil Všebořický, taky opravený, kostel.

Po příchodu domů mě čekala Marina na únor a balíček s několika látkami, které jsem našla na netu,když moje dvorní dodavatelka látek neměla jednu hnědou...Tak jsem jí našla jinde a budu mít čtyři odstíny...hurá....A dvorní dodavatelka poslala mail, že ty ostatní mám připravené. Tolik radosti v jednom dnu.