sobota 23. prosince 2017

....skutečně

letos nejsou bílé Vánoce. Alespoň u nás v podkrušnohoří. Na vzdálenějších kopcích je sice bílo, ale tady je hnědo, černo, šedivo a fouká.
Jsem tak trochu bez vánoční nálady, v Olomouci stoná Ondrášek, v Tisé švagr a mojí mamince ....té se vždycky přitíží strachem o ostatní. Jako mně. Jak stárnu vidím, co mi který z rodičů dal jako své dědictví, myslím geneticky...i vzhledově, samozřejmě.
Měla bych tedy honem přejít na optimističtější myšlenky, i když mi to moc nejde....

Mám i přes to všechno pocit vděčnosti za to, jak to v mém životě jde. Jsem vlastně celoživotní šťastlivec, i když byly okamžiky, kdy jsem si to nemyslela. Máme krásnou, inteligentní, vzdělanou / a zdravou / dceru, ta má hezkou rodinu i pěkný vztah se svým mužem. A my oba jsme tu, tady, doma, spolu....
Přála bych všem, co mne čtou, to samé.
 Bouřlivý, plnohodnotný, i když  mnohdy těžký život, do stáří jistotu "toho druhého", jistotu dobře vychovaných dětí, jejich viditelnou pohodu a spokojenost v jejich osobním i pracovním životě.
A tak by to mělo být. I přes ty strachy při virózách dětí, při ztíženém dýchání a úzkostech svých i všech svých milých.
To je život. Krásný, mnohdy těžký, rychle plynoucí, ale náš...každého z nás. Tohle bych chtěla popřát všem...zdraví, zdraví a ještě jednou zdraví. O to všechno ostatní se víceméně postaráme svým přístupem k životu každý sám. Každý vidíme  své štěstí v něčem jiném, ale víceméně se shodneme, klid, spokojenost a to tisíckrát opakované zdraví. Není to JEN slovo, je to základ toho ostatního. Tam, kde není, tam je život těžký...ale přesto i krásný....Můžu to potvrdit.....

Tak ještě pár obrázků z mého / našeho / domova....


Hezký předvánoční i vánoční čas všem.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za návštěvu a brzy zase na viděnou...