Yarn Along 17/9

V pletení nic moc nového. Pokračuji po pár řádkách ve svetru Pavement a tu a tam uháčkuji několik sloupků dečky. Jak vidno z předchozích příspěvků, mimo to ještě šiju a taky se snažím věnovat víc času panu Há...
Kniha : Jón Kalman Stefánsson : Lidské srdce. Třetí pokračování o mladém chlapci  na Islandu.
Lyrické vyprávění o proměnách lidského života, děj plyne pomalu, na současnost nemá kniha "spád", ale čte se moc dobře. Je v ní spousta úvah o životě a smrti. Mě moc zaujalo toto....a ještě spousta dalších .....

Lidské potřeby jsou tak jednotvárné: milovat, radovat se a jíst. Pak člověk umře. Na světě se ale mluví víc než šesti tisíci jazyky. K čemu jich je tolik, když jimi potřebujeme vyjádřit tak jednoduché tužby? A proč se nám to přesto jen málokdy daří? Proč světlo ukryté ve slovech vybledne, jakmile je napíšeme? Pravda, jedním dotykem se toho dá říct víc než všemi slovy světa, ale dotyky s léty slábnou a my znovu potřebujeme slova, jsou to naše zbraně v boji s časem, smrtí, zapomněním a smutkem. Když člověk vyslovil první slovo, proměnil se v rozechvělé vlákno, napjaté mezi dobrem a zlem, rájem a peklem. Právě slova přesekla kořeny, které člověka poutaly k přírodě, slova se stala hadem a jablkem. Pozdvihla nás z krásné zvířecí prostoduchosti a vtáhla nás do světa, který dodnes nechápeme. Vypráví se, že kdysi dávno, nedlouho po počátku času, byl rozdíl mezi slovem a jeho významem sotva měřitelný, ale během cesty, kterou člověk podstupuje, se slova vychýlila a vzdálenost mezi nimi a jejich významy se prodloužila natolik, že ji zřejmě žádný život ani žádná smrt nepřeklene.

Slova jsou ovšem to jediné, co máme.

Hezké, že. Smutné a pravdivé....

Hezký den všem.