Dneska jsem vstala s chutí, i když kašlající, ale plná elánu. Začala jsem čištěním plochy na PC, kde se mi pomnožily nápady na Vánoce a fotky od dcery s vnoučkem. Pečlivě jsem to roztřídila a uložila tam, kam to patří. Musím to dělat pravidelněji, protože, když je toho moc, tak už nemám trpělivost a dost mažu....
To chumelení není moc vidět, nejlíp na třetí fotce vpravo dole, hihihi....
Vyměnila jsem si ubrus na jídelním stole. Když jsem byla mladá, rozuměj tak okolo 30 a výš, měnila jsem dečky a ubrusy každý týden. Ten vánoční "atestační", co byl minule na stole, jsem háčkovala necelý měsíc, začala jsem na Mikuláše, po ukončení atestace a zkouškách v Brně. Na stole byl už na Štědrý den, velký kulatý 180 cm...Bože, to byla úleva, že už se nemusím učit....hihihi. A je to už pěkná řádka let, bohužel , říkám dneska.
Ten dnešní jsem dělala později, je maličko menší a trval mi podstatně déle. A na stole už nebyl pěkně dlouho, možná roky. Taky jsou vidět chybky, ale jednak jsem byla mladá a nezkušená... a druhak je vidět, že to nedělal robot či stroj. Teď, co šiji patchwork aj., dávám spíš ubrusy šité, a neměním je tak rychle, ale začnu.
Lidičky jdou od trolejbusu a pospíchají do tepla.
Když se otočím doprava, vidím ven, pořád sněží, silnice už je bílá, nahoře u nákupního centra jde štrůdl školkových dětí na procházku, asi do parku. Na studené topení jsem připravila krabici na vánoční ozdoby, ale ještě nebudu stromek odstrojovat. Máme živý, tak ještě chvíli může zůstat. Pohled na padající sníh má v sobě něco krásně uklidňujícího....Prostě krása. A jdou další děti. Možná na plavání do školy s bazénem Pod parkem, tam chodila dcera, než přešla na víceleté gymnázium Nad parkem.
Nedávám si radši moc předsevzetí do nového roku. Mnohdy se mi stane, že mám něco rozdělaného, najednou uvidím něco na netu, aktuálního, a musím to taky hned zkusit. A někdy se mi ty dodělávky nahromadí. Tak snad jen jedno přání...dodělat to a neodkládat ad akta....
Ze srdce mi mluví dneska Tereza ve svém prvním letošním povídání. Čtu jí ráda, podle ní jsem se naučila raglánový svetr shora....Díky Terezko.
Další radost mi udělala Rosa, přeji hodně zdraví. Lásku a štěstí má tolik, že přímo čiší z jejích slov a obrázků. Mám radost, jako by byla mou dcerou...je stejně mladá, jako ta moje....
Tak a jdu něco dělat.
Pletu ponožky, tentokrát odshora, patu německou, ale musím zkusit i jiné typy, uvidím. Našla jsem si pěknou nápovědu na Chytré pletení.
Otevřela jsem krabici s "odstřižky" a řežu si obdélníčky na šití deky ze zbytků...
Inspirace u Mirky, o té jsem se zmiňovala nedávno.
Vidíte ?
Teorie dobrá, tak jdu na praxi.
Hezké zasněžené zimní dny všem.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za návštěvu a brzy zase na viděnou...