Tady je zataženo, mlha, prší. Ještě jsem ráno stihla jít do luk na houby, na ostružiny k jogurtu na snídani..Pěkně jsem promokla, teď se zahřívám dobrou kávičkou...
Toto je kuchařka po mojí tetě, dostala jsem jí společně s domkem, vydání v roce 1957, čerpám z ní nejvíc ze všech kuchařek, co mám. Je plná papírků s předpisy, psané nejen mnou rukou, ale i tetinou, nebo mého tatínka, přepisoval mi zase pro změnu recepty od maminky...
No a tohle je studium jídla našeho vnoučka, foto mi posla zeť včera večer, děkuju...
Na dětech je nejvíc vidět let času, každý den něco nového, a všechno je tak nezachytitelné na na delší dobu...mžik a je to pryč a čas letí dál...Konec melancholie, šup, něco dělej, Milado, a nevzdychej...
Hezký den.
.jpeg)
Staré kuchařky jsou přece jen nejlepší. Koukám že malému chutná:-)))
OdpovědětVymazat....jo jo chutná, vždyť taky spolutchýně....vykládá, že je do naší rodiny....a moje sestra se tomu smála, lepší jedlík a veselá kopa než kňoural a chcípárek.
OdpovědětVymazat