Metelice na Hromnice cesty umetá a píci podmetá.
O Hromnicích déšť – na jaře sníh
o Hromnicích sníh – na jaře déšť.
Zelené Hromnice – bílé velikonoce.
Leze-li jezevec o Hromnicích z díry, za čtyři neděle zpátky zas pílí.
Budu asi mít letos blog pranostik, včera se mi to téma docela zalíbilo....Shrnu to, je zataženo,mrzne maličko, nesněží, slunce nesvítí, ve městě vykukuje zelená tráva zpod posledních zbytků sněhu, a jezevce jsem taky nikde neviděla....To tedy nevím, jaký bude rok, necháme se překvapit.
Jsem celá můj tatínek. Miluju všechno o přírodě, cestování, knížky a vůbec. Jsem podobná mamince, celá ona....,ale "vnitřek" mám po něm.
Dneska dopoledne jsem například při háčkování pustila TV a na programu Prima ZOOM, na který se ráda dívám....dávali francouzský film o speleologech, ukazovali nádherné záběry z podmořských jeskyní plných vody, u dna mořské a nad ní sladké, prostě krása....Jen mě by tam nikdo nedostal, jsem silný klaustrofobik. Ale v TV se mi to líbí. Když jim tedy nehrozí nějaké nebezpečí.....To zavírám oči.
A potom byli v jeskyních v Pyrenejích.
A tam jsem cosi zahlédla, nedalo mi to a s pomocí strýčko Googla jsem se dala do pátrání, hihihi.
Tak tady jsou ty slavné Pyreneje.
A tady se nalézají podzemní jeskyně nazvané podle významného francouzského objevitele.
A už se pomalu dostávám k tomu, co mě zaujalo. Dva muži, jeden, co to tam znal jako své boty...a druhý, který byl ten návštěvník....diskutovali u této destičky nad smrtí objevitele této jeskyně. Ty jsou totiž asi tak 400 m pod zemí a než tito návštěvníci došli k této jeskyni, museli ujít 10 km pod zemí !!!!!! Kdyby fotograf uhnul s objektivem tak metr doleva, byla by vidět černá destička se jménem Jiří Kubálek....Kamera ve filmu se okolo toho jen lehce mihla, ale já mám u TV svůj bloček a tužku a hned jsem si to jméno zapsala..A když to skončilo a pan Há přepnul na cosi na lyžích.... ve volných chvilkách hledám, hledám, hledám....
Moc jsem toho nenašla, ale i tak jsem byla, byť jen částečně, uspokojená.
úryvek z článku:
Svatomartinskou propast objevili v r.1950 speleologové Georges Lépineux a Giuseppe Occhialini. První sestup do propasti se uskutečnil v srpnu 1951. Speleologové se spustili do propasti 320 m hlubokou šachtou na ocelovém lanku (prům.5 mm) pomocí vrátku. Výzkum propasti pokračoval následujícího roku, kdy po uvolnění svorky na lanku došlo při výstupu šachtou k zřícení Marcela Loubense a k jeho úmrtí. V roce 1953 pronikli jeskynáři po proudu řeky do Lavernského dómu (270x230x180 m).
Výzkum pokračoval v dalších letech, speleologové se domnívali, že podzemní řeka, protékající systémem, by mohla být použita k získání el.energie. Proto v letech 1956-57 Francouzská elektrifikační společnost (EDF) razila tunel do Lavernského dómu. Při ražbě však narazila na propast Arphidii. Teprve po pořízení přesné mapy jeskyně a změně směru ražby se v prosinci 1960 podařilo proniknout do Lavernského dómu. K využívání vodního toku však nikdy nedošlo.
V r.1961 se podařilo třem španělským speleologům objevit pokračování systému - ve stěně Lavernského dómu objevili tzv. galerii Aranzadi, odkud vede cesta k nejhlubšímu bodu systému. Nyní má celý systém několik vchodů, hloubku -1 342 m a délku 53 800 m.
Literatura:
H.Tazieff - Drama svatomartinské propasti, St.nakl.dětské knihy, Praha 1966.
Vzpomeňte si s námi na kamaráda Jirku Kubálka, který zahynul v propasti Sv. Martin, v šachtě Besson, dne 27. srpna 1985.
Tímto jsem si podala sama sobě vysvětlení, co je to za jméno, kdo to asi byl a kdy se to stalo.
Otcovo dědictví ve mně, zvědavost, byla uspokojena.....
Toto jsem moc nepochopila, podobné "díry" jsou tam na několika místech, jsou to asi propadliny, když voda zeslabila vápenec a ten se propadl do volného prostoru = jeskyně= a vytvořilo to takovouto kulatou děsivou díru do země.
A pro dnešek dost, jdu něco dělat.
Dobrý den, večer i noc všem.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za návštěvu a brzy zase na viděnou...