pátek 4. listopadu 2011

Konec týdne...všechno dobré....

Je pátek, můj oblíbený den. Do pondělního rána je daleko a není kam spěchat. Muž už nepracuje, tak spoustu domácích povinností dělá za mě, jsem mu dost vděčná, mám spoustu času na své koníčky a koně. Venku je mlhavo, podzimně, ještě musíme zajet na dům a dovézt zbytek muškátů, ostatní květinky jsme uklidili do sklepa.Dům je uklizený, zazimovaný, jak říká můj muž. Zase bude dlouhá zima, kdy z kamenných zdí stoletého / a as i víc..../  domku čiší chlad až siroba. Zatopit a vytopit znamená udělat to už ráno, aby člověk mohl vegetovat v klidu a nemusel po návratu domů navštívit urologa nebo začít intenzivní popíjení brusinkových nálevů.



Tato fotografie je pravděpodobně před rokem 1900 a náš kamenný domeček je přesně uprostřed kruhového medailonu.
Při pohledu na holé louky, pole, holé skály a takřka bezstromí v obci člověk musí povzdechnout. Za těch více než 100 let je vesnice zaplavená náletovými stromky. Z různých míst skal, ale i z částí vsi, není vidět vzdálenější domky a okolí. Každý na okraji vsi žije jakoby pro sebe. Vše je utopeno v zeleni, bohužel mnohdy neupravené a ponechané svému osudu. I když se obec snaží, tam, kde vyrostlo za poslední roky značné množství nových rodinných domků, je vše jak má být.
I na druhém obrázku je to vidět. Pokusím se najít pro srovnání nějakou fotografii z nedávné doby.






A přidávám ještě jeden pohled, tentokrát v zimě. Ano, je to tam krásné, ale musí být jasno, svítit slunce a  pak člověk rád kouká okolo sebe.Ten zimní pohled je skoro z oken našeho obýváku.

Nechci pořád jen naříkat na počasí, ani tady ve městě není líp. Je to jen 14,15? km ,ale je tu trochu méně mlhy a mokra. Už aby bylo zase jaro, abych mohla vyčistit své tři záhonky květin, jeden záhonek s bylinkami, jeden na zeleninu k přímé konzumaci. Letos jsem vyzkoušela řádek brambor, několik kedluben, fazolky, koření, okrasné i jedlé tykve.A musím se pro příští rok vyvarovat některých chyb, které jsem udělala. Jsem takový zahradník amatér, jako dítě jsem příliš = vůbec nepomáhala, ani moje maminka neměla zahrádku v oblibě.To teď, když je jí 81 let, ráda sedí na své maličké předzahrádce a hlídá sestřina malého psíka, se kterým si, mimochodem, velmi rozumí. A omládla vedle něj...
Mám pocit, že dneska skáču z jednoho tématu na druhý. Tak to asi skončím optimistickým slibem, že příště napíšu ještě něco o svých ručních pracích a budu se už jen usmívat.
Dobrý den,dopoledne, odpoledne,večer i noc...
Milky

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za návštěvu a brzy zase na viděnou...

...hezké Velikonoce všem....

*obr. z Pinterestu