Včera jsem se smála a plánovala práci, ale bylo hůř....
Bylo to hrozné, průdušky jsou prevít...Kašlala jsem jako psík, v hlavě mě bolelo, jen mi tam něco prasknout. Takže jsem ležela, ležela a chtělo se mi brečet, tolik "promarněného" času..Ale opravdu jsem se o sebe bála....
Dneska je mi líp, ale zatím žádné vyskakování...Venku napadl sníh a svítí sluníčko.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
...to bude na
dlouhé lokte, ta moje léčba zlomených žeber. Vysadila jsem léky proti bolesti, no, zatím nic moc, ale žiju. Pořád spím v polosedě a nesmím ...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za návštěvu a brzy zase na viděnou...