neděle 30. října 2011

Tak jsem tady...

Dobrý den, poledne, odpoledne, večer. Konečně jsem našla odvahu zapojit se do psaní na blogu. Čtu si skoro každý den spousty příspěvků na jiných stránkách, lačně chytám inspiraci, občas i další chuť do života. Na jednom blogu jsem pochytila moc pěknou charakteristiku, která se mi líbí a přijala jsem jí do svého myšlenkového repertoáru...Ano, jsem ve věku čekatelství na roli babičky, ve věku, kdy každá z nás musí začít s něčím novým, aby obohatila svůj život. Okolo mě to jasně vidím, jedna má přítelkyně má nádhernou zahradu, další se věnuje keramice, jiné malují, pletou košíky, dělají mozaiky na zeď své letní  chaty. Já už v životě dělala ve volném čase ledacos, pletla, háčkovala, malovala obrázky, šila na dceru i sebe v době, kdy Burda a její střihy byly tím jediným pojítkem s kapitalistickou módou. V současnosti, kdy není nouze o různé dílny,ve kterých si můžete vyzkoušet různé rukodělné techniky,se veseleji "stárne".I já vyzkoušela pletení košů z pedigu, malování na plátno, různé techniky korálkování, malování na sklo, základy mozaiky, paličkování. Přestože bylo všechno zajímavé, já sama jsem si při toulkách na internetu našla stránky se základy patchworku a začala jsem. Nejdříve jsem vytáhla ze skříně léta nepoužívany šicí stroj, pak koupila první látky a po několika drobných nezdarech a párání...jsem se přihlásila do kurzu...Ten jsem zakončila ušitím jedné deky a dál hledám na netu nápady, fígle a inspiraci.A jak to pokračuje? Mám spoustu krásných látek, nový šicí stroj předurčený na šití patchworku a chuť do života...
Tak, popsala jsem začátky a konce...ne konce,pokračování...mého nového koně. Píšu asi i proto, že před několika hodinami odjela moje jediná dcera s manželem domů, bydlí přes 300 km daleko, na globu zeměkoule malá vzdálenost, na to, abych jí mohla nečekaně vidět někde na ulici nebo v kavárně, když je mi ouvej a nebo se mi jen stýská,je to daleko. Ještě, že je doba mobilů, Skype a ICQ.
A dost fňukání. Nahrává tomu i počasí, je mlhavo, vlhko, brzy bude tma. Navíc na dnešek opět posunuli čas o hodinu, tak se zase budeme několik dní motat v kruhu - kolik že je to vlastně hodin ????
Zítra snad budu optimističtější...Dobrý den,poledne,odpoledne,večer. Milky

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za návštěvu a brzy zase na viděnou...

...dneska jen

 letmo. Přijedou mladí s vnoučaty a ty mi tu pak nechají. A pak pojedu já k nim. A oni k nám....A bude po Vánocích.... obr.půjčený z Pintere...