pondělí 23. června 2014

...na chvíli

jsme doma, vykoupat, zalít kytky, zítra dopoledne jdu k paní zubařce, pak jdeme do banky a přišel mi do Zásilkovny balíček s látkami.....

Kvetoucí muškáty na domku...


Nařezané větvičky, které se pokusím zakořenit....bezinkové květy na sušení.


Pivoňky, aby se neválely v záhonu...To jediné mi na nich vadí, že když tu fouká vítr, těžký květ nestojí, ale lehne směrem k zemi...


Upekla jsem první dietní jahodový koláč.


Plaménky ve větru.


Jediná růže, kterou mám...


Byla jsem dneska 2x na hřbitově, potřebovalo to údržbu, uklidit, zalít, zasadit nové kytky za ty, co v parnu minulých dní živořily až poschly...


Cestou k mojí mamince, kvetoucí ostružiny na loukách.


Kvetoucí bezinky, ano, teprve...


Cípek zahrádky mojí 84leté maminky....trávu seká švagr Vláďa.


Jahody a dozrávající rybíz, malá svačinka...


Muškáty a kytky ve váze...


A dneska večer ,doma ve městě, kvetoucí angínovník čínský... Jeden zůstal doma, druhý jsem odvezla nahoru...


A to je asi tak vše....

úterý 17. června 2014

...už se to trochu

uklidňuje, to počasí i naše zdraví....
Dneska byla pan Há na domku, ale už zase sedí spokojeně u sportu a já přemýšlím, co ještě potřebuju na 10 dní na domku..Co ještě zabalit.
Dva dny z toho pojedu ráno busem do práce a příští týden mám dovolenou. Jen v úterý zubaře, ale to alespoň zalijeme doma kytky a nakoupíme....
Ve čtvrtek jsem pozvaná na posezení na zahradě, tak jsem udělala maličkost pro hostitelku.

 Někdy si myslím, že už na velké kusy, tj.deky a přehozy, nemám. Ale je to spíš tím, že jsem unavená,
a snad se od podzimu zase srovnám....a bude mi to šít jedna báseň...

Velké květy pivoněk začaly opadávat, pan Há je odstříhl a tohle jsou ta malá poupata, co byla pod nimi...

Jdu.
Hezký den a večer.
Spíš jsem to měla napsat obráceně, hihihi.

sobota 14. června 2014

....ani kapka,

ale mraky od rána slibují.....
Nad kopci je chvílemi vidět, že prší, ale tady u nás "dole" nespadla ještě ani kapka.
Na téhle fotce kopce ani vidět nejsou.


Mám za sebou namáhavý den, pracovní doba končí v 15,00 hod a začíná pohotovost. Včera bylo 13tého, ale tak bláznivý den už jsem dlouho nezažila .....Sotva jsem dodělala jeden případ, 15ti letou Romku na dětském...přišel další. Ten byl, pro změnu, z Děčína a jednalo se o skutečně zdravotní potíže mladé ženy trpící epilepsií, než o nějaké úmyslné pokusy.....No a sotva jsem se chystala uklízet tu krásnou bělostnou digestoř, tak mi volali s emergency, že pro mě něco mají a divili se, že jsem v práci a ne doma...
Na panu Há bylo připravit mi pohodu na příchod domů, bylo to pozdě večer...Teplo, ticho, tišící prostředky. Tak to mám ráda. Jen spaní mi moc po tak hektickém dni nejde. Tělo je vyburcované k činnosti...a nechce a nechce spočinout v klidu...

Ještě, že jsem ve čtvrtek stačila splnit své penzum v šití...Mohla jsem kolegyni donést běhounek na stůl. Kdesi viděla na nějaké fotce od nás z domova ubrus v kuchyni a látka se jí líbila.


A abych měla po dni, kdy jsem viděla z bytu hlavně postel, trochu radosti i dneska, pivoňky ještě pořád drží. I když křupavé mládí to není, je na nich vidět "jetost", ale taková jsem i já, hihihi...
I pták se jejich výdrži diví...


Pan Há jel kupovat jakousi součástku, když je doma, snaží se i on udržovat chod a kvalitu našeho bydlení ve městě, nejen na vsi. Máme toho oba někdy dost.....
Jdu odpočívat, snad to nezakřiknu...
Hezký den.


18,27 hod., na teploměru 15 st. a POPRVÉ sprchlo, trochu...
hihihi

středa 11. června 2014

....horko, hic, parno, vedro, horúčava, pařák

nějak si na další slova, vystihující stav posledních dní v počasí, nedovedu rychle vzpomenout...
Na dnešek vyhrožovali bouřkami, kroupami, ochlazením. Noo, nic moc se zatím neděje. Možná až v noci, protože bouřka ví, že efektněji vypadají blesky ve tmě a hrom taky ví, že lidi vyděsí víc ze spánku než u práce...nebo zábavy.

Několik uplynulých dní jsme s panem Há byli na domku, vedro tam bylo "příjemnější". Kamenný domek z konce 19.století je v létě chladný a v zimě ještě chladnější....hihihi.....


Pohled na  kvetoucí kosatce, příští týden už je budu uschlé odstříhávat.



Maličko rozmazaná denivka, jedna z několika, těm dalším se moc kvést nechce.


Jediný květ tmavě červené pivoňky, ty mám nejradši.


Džungle alpské chrpy ???, kopretin, to červené nevím, jak se jmenuje, ve spodních partiích levandule,
druhý vrh....


Mini bohyška, nehrne se v růstu, ale zůstává s námi...


Zatím první květ plaménku.


Poupata bílé a růžové pivoňky v neděli večer. Skoro stejně vypadaly v úterý, když jsem odjížděli domů.
A já 4 ustřihla.


Zatoulaný česnek.



A jiná  bohyška pod útiskem vrbiny a barvínku...


Naše královna, jediná veliká, věrná po několik let.


A to jsou ta poupata pozdě večer v teplíčku paneláku a s čerstvou vodičkou...Ta jim venku dost chyběla.


No a tady jsou bílé dneska odpoledne, růžová je, bohužel, už na rozsypání....a ty bílé začnou padat zítra. Vždyť to znáte. Ale chtěla jsem si je trochu užít, protože až do pondělního rána mám pohotovost a nikam se moc nedostanu...


Venku fučí vítr, je zataženo, teplota klesla tak o 3 stupně, jinak nic moc.
Jdu za panem Há.
Jestli se ochladí, mám zítra odpoledne šicí práci, slíbila jsem pokrátit dvoje kalhoty pro známou, kolegyni v práci ušít běhounek na stůl a sobě tři krátké záclonky na domek do kuchyně. Mám v syslírně 100x150 cm jemný bílý len, ten na tři kousky rozřežu, mám malá okýnky...

Moc se mi líbí u Lenky včelky ty na chalupu, ale já mám látku jen na vršek. 



Dobrou noc...

pátek 6. června 2014

...někdy je všechno jinak,

než si člověk představuje. Ale to je jiná kapitola mého života, moje zamrzlé jezero...

Včera ráno jsem měla nápad, fotit den v práci. Takhle vypadá nebe na východě,když jdu do práce...


Loni byly louky u paneláku plné pampelišek, letos vládne bílý jetelíček.


Dům, kde se o předzahrádku stará Čenda, známá postava naší nemocnice. Jako mladý byl v koncentráku, já ho znám 41 let a pořád vypadá stejně, má tuhý kořínek. Dlouho pracoval, ale už je v důchodu, je mu spousta let...ale je pořád čilý, denně jezdí na svou chatku a zahradu mimo město a pořád se stará o předzahrádku...


To bílé, špatně vyfotografované, je moje "německá růže".


Můj miláček strom vedle budovy ředitelství..


Křižovatka se super bezpečným přechodem u nemocnice, kde je pomalu nejvíc poražených chodců ve městě...


..a už jsem přešla, tohle je "moje" budova, laboratoře.


Ještě pohled na miláčka..


...cvaknout si příchod...


Kancelář, kde jsem tento týden "ordinovala"...


kolegyně = část= po ránu...


a tohle je hlavní laboratoř a je už podvečer a já pracuju...


nový stůl s novým minidřezem...


nová digestoř s pěkně hlučným chodem...


má odpad i spršku na mytí....


nově přestěhovaná laborka s přístrojem na stanovení drog...


a pak už nebylo sil na focení cesty domů....hihihi....
Byl večer a byla jsem ráda, že jsem ráda.

Dneska jsem čekala na pana Há., byl na domku, koukala z okna a kdesi v dáli jsem uviděla balón...




A to moje trápení ? Panu Há se cestou od autobusu udělalo nevolno, měl nízkou glykemii=cukr, hodní lidé mu hned zavolali záchranku !!! Ta ho odvezla do nemocnice. Mezi tím já už ho sháněla, byla doba, kdy měl být doma...takže pobíhání, přejíždění, úsměvy a pot na čele...a už je zase doma...
Jeden z důvodů, proč odcházím do důchodu, potřebuje větší dohled...
Kdyby věděl, že to sem píšu, zlobil by se...Ale znáte to, sdělená starost, poloviční starost. Tak jsem to na vás hodila....
Dobrý večer a hlavně zdraví.....