čtvrtek 25. února 2016

..polepším se

a nebudu už na svém blogu fňukat o svém zdraví...
Včera jsem dostala mail od mé nejstarší=délkou přítelkyně z Plzně. Tak nějak vyčetla z mého písání, že si své nemoci moc beru, přestože ještě nejsem tak stará....hihihi. Ona je o pár měsíců mladší než já, ještě pracuje, učí na prvním stupni ZŠ a má toho ještě i okolo dost. Jsem ráda, že se cítí dobře, že jí práce pořád baví a všechno stíhá ...
 Ne, nejsem stará, jen dost opotřebovaná prací a životem ...myslím si já. Moje práce byla jinak náročná než její, hodiny a hodiny na nepřetržitých službách po celých více než 40ti letech ve zdravotnictví. Mimo dvou let, co jsem byla doma s dcerou na mateřské...Práce laborantky na toxikologii byla pěkná, ale občas náročná na samostatné rozhodování při pohotovostech u akutních otrav léky atd. atd. K tomu ještě služby na biochemii, studium při zaměstnání a rodina, pan Há, se kterým občas jeho nemoc cloumá...i přes jeho disciplínu, kterou, mimochodem, velmi obdivuji. Největší mou radostí je naše dcera, která vystudovala vysokou školu, dokončila i doktorandské studium, má rodinu a vede si velmi dobře ...Takže moje zdravotní problémy jsou proti tomu prkotina,  musím na to občas=často myslet.. A zkusím si to vzít k srdci....
V neděli dopoledne se u nás zastavila přítelkyně synovce Jirky Maruška. Je to moc milá žena, v jejím případě spíš děvče, působí na mě velmi mladistvě a optimisticky. Věděla, že nás sklátila chřipka z Moravy, tak nám přivezla sušené bylinky ze zahrádky, mně ještě něco dárečků a květinu. Pak jela ještě k babičce Toničce a i tam rozdávala poklid a zájem....A to je Jirka ještě v Krkonoších na brigádě a teprve od dubna má slíbenou práci zase u nich doma u Loun, takže byla sama a to je mi moc sympatické, že na babičku Toničku nezapomíná...

Tak vařím čajíky a jsem poslušná a veselá....a budu....


Venku je slunečno a mrazivo, zima se jen tak nevzdá, jaro je ještě daleko....
Hezký den a dobré zdraví všem.

1 komentář:

  1. Milky, ak ti tvoja bloger priateľka vyčíta hundranie nad tvojim zdravím a prirovná ťa k sebe a svojej aktivite, nerob si z toho nič. Ona sa ešte zbadá, ja mám názor na to taký, že na každého raz príde, na jedného skôr a na druhého čosi neskôr. Ja mám 61, robím síce ešte na 66% úväzku, ale chodím tak unavená, že sa bojím, aby sa mi neprilepila nejaká vážnejšia choroba. Pritom poznám svoje rovesníčky, ktoré chodia na vysokohorskú turistiku, lyžujú.....a ja nič :-))))
    Bolia ma kríže (záda), nohy, som slabá, zadýcham sa rýchlo, ale lekár mi na to povie, že niet sa čo čudovať, keď som obézna. To viem aj ja a nepotrebujem to počuť od neho, nie som tak blbá, aby som tomu nerozumela a tiež by som chcela vyzerať ako modelka :-)
    Takže: nech si hovorí kto chce, čo chce, my si hovorme svoje!
    Pááá

    OdpovědětVymazat

Děkuji za návštěvu a brzy zase na viděnou...