kulaté výročí konce války....
Zpráva, že odešel Jiří Bartoška hodně lidí rozesmutnila. I mne.
Moje mládí, začátky v zaměstnání a holčičí idoly v Činoherním studiu v Ústí....Někde tady mám i krabici, ve které jsou divadelní programy...Nechtělo se mi to hledat, protože nostalgie a smutek. Několikrát jsem viděla Jakuba fatalistu...nejen v malém divadélku na kraji chemičky, kousek od nemocnice. Ale i představení ve velkém divadle, kde Jakub pobíhal uličkou přes prkna na jeviště....
A nejen Jakub fatalista, ale další představení, třeba taky Páralova Profesionální žena, kde se jich sešlo spousta, tehdy mladých a obdivovaných, Bartoška, Heřmánek, Zedníček, Schmitzer....a další.....a další....
citace z článku
.......V roce 1973 odešli do ústeckého Činoherního studia. Oba byli mladí, pohlední, plní elánu. A lidé si je zpočátku pořád pletli.
Jejich snem bylo dělat herecké divadlo, v němž budou mít větší vliv na interpretaci rolí i podobu představení. Pod režijním vedením Evalda Schorma, který mohl po „obnovení pořádku“ pracovat akorát na oblastních scénách, se jim to poštěstilo. Hercům dával pocit významnosti, pobízel je, ať vycházejí z vlastních pocitů a vedou polemiku s autory textu.
Byl to Schorm, Heřmánek a relativně velká umělecká svoboda, díky nimž Bartoška vzpomínal na tři sezóny v Ústí jako na ty nejkrásnější roky strávené u divadla.
RIP
💖💗❤💙💚💛💜
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za návštěvu a brzy zase na viděnou...