úterý 1. listopadu 2016

...někdy

to vypadá, jako bych byla pořád jen u počítače....No, někdy jsem tu déle, ale většinou letem světem a CO potřebuju.
Dneska jsem vařila z poloviny veliké červené řepy od  "neteře" Marušky.
 Když jsem se kdysi....hihihi....učila na atestaci, byla jsem z přemíry potřebných informací tak trochu " na budku". A náš tehdejší vedoucí laborky mi řekl....není důležité mít všechno v hlavě, ale vědět, kde to najdeš v knihách... A to se stalo  mým mottem do dalšího života.Toho profesionálního a dalo by se říct, že hlavně teď, v tom seniorském.
Takže. Věděla jsem, kde jsem o receptu prvně četla, a pak už to byla brnkačka...
Tak nejdříve u Aničky a od ní k  Janě.
A je to. Tedy bylo. Dneska jsem je udělala jako karbanátky na pánvičce. Koupila jsem si před časem docela malou, ale kvalitní, bez tuku na ní udělám volské oko nato šup... Je pravda, že v troubě jsou nejlepší. Pečou se totiž nádherně ze všech stran v sosíku a jsou šťavnaté a ta červená šťáva na brambory je taky moc dobrá. Dneska byly taky šťavnaté, omastek jsem nepoužila, jen šťávu, co z nich pak v misce vytekla. Kdybych měla sliny, jako že nemám, bohužel...už by mi kapaly i teď....
Tak, to by byla jedna část mého dopoledne. Ve druhé jsem došila poslední slíbenou zakázku. Už jí chybí jen druk na zacvakávání nahoře, jen ten jeden...


Ten poslední, s notami, je i malinko vyšší, aby na ten druk byl dostatečný prostor. Ten přiklepne pan Há. Musím mu to připravit, šel do garáže pokontrolovat pneu a Fridex. Tak pak.
Stroje běží, myčka myje, pekárna kyne a bude péci.
To je život, co...předkové.
Takový pěkný život přeju všem, hihihi.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za návštěvu a brzy zase na viděnou...