středa 9. listopadu 2016

..je mi smutno,

když si někde na spřátelených blozích přečtu něco, co ukazuje, jak někdy, někde, někdo, někomu, něčemu...dělá příkoří a ten dotyční se tím pak trápí.
 Jsem totiž taky taková, slova "...už to bude dobré..." mi sice pomůžou, ale nikdy na TO nezapomenu. Na to špatné. Tak mi bylo dneska, když jsem byla na počtení u učitelky Danky. Chodím k ní ráda, vidím jiný kraj, jiný mrav, hihihi, jiné ruční práce. A navíc je moje vrstevnice a moje nejlepší přítelkyně Jana z mládí je taky učitelka. Jenže, na rozdíl od Danky, na prvním stupni, tak snad jí ty děti tolik netrápí, jako puberťáci...Myslím na vás obě, Jano a Danko.
Taky mi to otevřelo stavidla se vzpomínkami na časy dávno minulé, vždyť, když já chodila do první třídy, bylo teprve 15 let PO válce, pro ironiky doplňuju, po druhé světové, ne třicetileté....hihihi...
Nákupy mléka do bandasky, objednaný chleba, až půjdu ze školy a vezmu ho i s bandou mléka domů. Tu bandu jsme nechávali u zavřených dveří obchodu cestou do školy, prodavačky věděly, komu která patří...A jiné a jiné....máslo na váhu do celofánu, tvaroh taky, ovoce do papírových pytlíků, něco jen před Mikulášem a Vánocemi...Ach jo, kdepak ty loňské sněhy jsou...Ale bylo to pěkné. Vodou nacucané tepláky dole do gumy po koulování a sáňkování, teplo jen od kamen a chladno zrána....

A dost !

Dnešní poprašek sněhu, už ale jen zbytky, šlo to rychle pryč. Temná obloha, kopce vidět není. Kde jsi, Milešovka, kde jste, Krušné hory??


Napsala jsem si o  vzorník přízí, tak se kochám...a vymýšlím....


A tady pro změnu nařezáno, koupeny zipy, dneska nebo zítra přijdou karabinky, ještě nařezat koženku, výztuhu, vyžehlit, nažehlit a můžu začít šít...Asi o víkendu, příští týden mají přijet mladí, tak ať to tu nestraší....


Pan Há šel k lékaři, nějak nejde zpátky, TAM se vždycky dlouho čeká, řeknou 30ti lidem, přijďte mezi 8-9 hodinou....
Jdu vařit, dneska boršč, mám na něj chuť....
Hezký den všem.

1 komentář:

  1. Milky, tak to som veru nechcela, aby ti bolo smutno!
    Ale vieš, že veľa tých tvojich spomienok sa zhoduje s mojimi :-) Bolo to vtedy všade rovnaké, i keď oveľa chudobnejšie ako to je teraz, bolo na tom aj veľa pekného. Zdá sa mi, že sme boli voči sebe priateľskejší, veď v ktorom obchode by si dnes predavačky pamätali, komu ktorá kanvička na mlieko patrí :-)
    Ja som žila v obci, kde boli kovohuty, ľudia tam ťažko pracovali, ale vďaka tomu boli naše obchody dobre zásobené a aj zárobky vo fabrike boli lepšie. Takže to moje detstvo bolo o čosi lepšie, ako napr. môjho muža, ktorý pochádza z roľníckej rodiny. Jeho spomienky sú pre mňa ako rozprávky starej matere. Lepšie sa im začalo žiť dosť neskoro, lebo JRD (JZD) u nich založili až v roku 1974.
    A k tomu učiteľstvu, dnes aj malé deti dokážu človeka dobre vytáčať, a od rodičov tieť na učiteľov nepočujú nič pozitívneho, lebo školou sme prešli všetci a myslia si potom, že škole aj každý rozumie :-((( Tak pozdravujem Janku!
    Toho šitia si si teda riadne pripravila, roboty a roboty! Teším sa na jej koniec, potom ukáž :-)
    Pááá

    OdpovědětVymazat

Děkuji za návštěvu a brzy zase na viděnou...