pátek 13. května 2016

...můj Karel...

Ano, Karel je se mnou skoro celý můj dospělý život.
Mám totiž v knihovně knížku, vydanou v roce 1978 k 600 let  uplynulých od jeho smrti. Tu knihu jsem získala za odměnu v nějaké "odborové" soutěži jako mladá žena...dívka....A protože jsem celý svůj život inklinovala k humanitnímu vzdělávání, docela přirozeně vplula do mé knihovny. Moje maminka si přála, abych byla učitelka, ale já jsem byla stydlivá, zakřiknutá dívka, která si nikdy nepřála vystupovat na veřejnosti. A to povolání učitele přímo vyžaduje. Takže jsem se stala laborantkou. No, možná jsem se mýlila.....
Když začala moje dcera brát rozum, učarovaly jí knihy a dějiny, byla vysloveně humanitní typ. Ale po absolvování gymnázia se rozhodla pro technický obor, chemii a biologii, protože, jako dcera své matky /.../ nevěřila, že projde sítem na humanitní obor, který by se jí líbil. I ona milovala Karla...Dokázala mi to ve velmi mladém věku, kdy při prohlídce kostela v Avignonu hlasitě zvolala, hele mami, Karel IV......je tam jeho bysta. Byl přítelem a chráněncem jednoho z papežů, kteří v té době sídlili v Avignonu...
Zítra začínají oficiálně oslavy 700let od jeho narození.


Nejen, že se v Praze / = v Čechách / narodil, on tady i zemřel. Přestože procestoval a probojoval se celým tehdy širokým evropským světem... 
Odevšad si přivezl vzácné dary, na různých místech, nejen v Praze a Čechách, postavil domy, kostely a katedrály...A o tom, co u nás postavil, založil a vybudoval, snad nemusím ani psát.....
Tak na zdraví, Karle.....

Hezký večer všem.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za návštěvu a brzy zase na viděnou...