úterý 17. března 2015

...odpočívat

není nic pro mě. Protože se mi rukodělání nedařilo...tak jsem si dva dny jen četla. No, nečetla jsem pořád, ale kdykoliv jsem nedělala nic pro domácnost a rodinu....A z toho povalování a nicnedělání mě rozbolela záda. Dneska jsem musela spolknout "pomocníčka", abych pořád nehekala...když vstávám nebo si sedám.

Minulý týden mi psala kamarádka a bývalá kolegyně mail, jeli s mužem na hory, tak psala, abych nic moc nedůležitého neposílala, že bude mimo...a napsala mi o svých dětech. Dcera má před sebou mimořádně těžké období, rozchod partnerů s dětmi je vždycky tragédie, máma to nese těžce...jako každá máma. A synek jí dělá radost, jen s ní málo komunikuje a některé jeho životní úspěchy se dozvídá oklikou, moc jí to mrzí. Chápu to, ale život je hektický a mladí to teď nemají jednoduché, zvlášť, když se ve svém oboru potřebují prosadit..

Bydlení Marianne si nekupuju pravidelně, častěji  jejich Venkov a styl, ale tohle číslo jsem si koupila speciálně kvůli Evě.


Toto je totiž její "nezdárný"pracovitý....hihihihi...synek. Byl milovníkem kytek a přírody už od dětství, dělal a dělá nádherné vazby suchých i živých kytek, projekty zahrad pro soukromé osoby i města. Dělá v oboru, kde musí mít nejen cítění, ale i přehled, co je kde nového a mít rád i manuální práci, protože některé návrhy realizuje osobně.
Přeju hodně práce, Lukáši.


a ještě pár listů z časopisu...ta židle je moc pěkná...



Dneska je sluníčko od rána, i když sem tam mrak přelétne přes oblohu a fouká studeně. Včera byl slyšet hukot větru i přes zavřená okna.
Pan Há mi trpělivě vypáral zip na polovině taštičky, který jsem přišila obráceně a i prošila...neměla jsem včera trpělivost to párat, protože jsem si všimla, že celý zip je nějaký aušus....
Koupila jsem ho ve městě minulý týden. Vyrazila jsem do města koupit kousek bílé látky vyšší gramáže na poutka na závěs, co jsem šila dceři a ona by ho chtěla maličko prodloužit...Vystoupila jsem u Hraničáře / bývalé kino v UL / a mířila do svého oblíbeného obchodu, který je ve městě déle než já....a dočkala jsem se nemilého překvapení. Oni končí, všude po policích jen zbytky látek a pár zipů a nití. Tak jsem koupila něco barevných 20 cm zipů za směšnou cenu...a možná mezi nimi i ten aušus...no, stál tři koruny a snad to na taštičce nebude tak vidět, je obráceně nasazený jezdec. Podle mě. Nevadí. Spíš mi vadí, že zrušili obchod, co byl nejzásobovanější ve městě a o jiném takovém nevím...
Doufám, že jednou nezjistím totéž o své nejoblíbenější galanterii "pod poliklinikou", která je tam odjakživa, moc ochotné paní prodavačky,které do pár dnů zajistí i zboží, co nemají momentálně v obchodě. A docela dobrý výběr vln a přízí.

Nakonec trochu jara z naší kuchyně, smrčky pojedou zase "domů" na venkov, olivka a bobek dostali plechové kryty a pojedou taky, ale až v dubnu. Myslím si, že je tam na ně ještě zima. Vždyť tam ještě v sobotu bylo nasněženo po chumelenici v noci... Dneska ořežu schnoucí petrželku a nevím, jak se jí povede dál, tyhle kupované bylinky nemají velkou životnost. Svoje bylinky budu sít do květináčků od dcery až po návratu z Olomouce, po velikonocích.


Nechtěla jsem moc psát a nakonec je to román....
Hezký den všem.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za návštěvu a brzy zase na viděnou...