Pak jsem něco potřebovala vyfotit, zapnu automat a on na mě...karta je zamknutá...Po několika neúspěšných hokusech pokusech jsem to vyřešila jinak. Došla pro tablet, z něj vyndala kartu, vsunula do ...nevím, jak se tomu říká, to dala místo mé karty do foťáku a hle, tato karta nezamčená. Jasné, je jiná. Tak jsem si udělala svoje, vyndala kartu z foťáku, vysunula malou kartu a vrátila do tabletu...Ještě, že si umím poradit, že...
Trochu si připadám jako dneska u http://lucieliving.blogspot.cz/2014/12/zamena.html, jen v takové menší míře.
V téhle ohromné krabici dneska přišly barevné papíry a tiskátka na cukroví.
Dneska jsem se pokusila ušít jednu mikulášskou botu, má svoje chyby, ale to snad do příštího roku nezapomenu a nezopakuju...
Tak, to jsou ta tiskátka...
Už jsem tady někde psala o této kuchařce, je v používání.
Nebo taky na http://kucharkazesvatojanu.blogspot.cz/.
Minulý týden jsme s dcerou dělaly Moskevskou plněnou kapustu. Bylo to moc dobré, musela jsem si při tom vzpomenout na svou spolužačku Zinu. Její maminka byla Volyňská Češka, za muže měla Rusa, když ovdověla, vrátila se za zbytkem své rodiny do Čech i se dvěma dcerami. Zina byla o rok starší než já, v Rusku se chodilo, chodí ???, do školy od sedmi let. A mladší dcerou Olgou, ta zase chodila do školy s mou mladší sestrou Růžou.. To jsem chodila do první třídy. Seděly jsme spolu v lavici, kamarádily jsme spolu dlouhé roky. Chodila jsem i k nim a ona k nám. A jídlo, které paní Balitová vařila, mělo skoro všechno takový šmak, jako měla ta kapusta. Vařila moc dobře, dělala fantastické džemy, zabíjačku i buchty. Už dlouhá léta není mezi námi, dcery se vdaly a odešly,...ale co já vím, kam je vítr zavál.
Kam až jsem se to se vzpomínkami na chuť jídla dostala.....
Přestěhovaný adventní "věnec" v pokoji.
Je tma, den utekl jako voda, pan Há se vrátil z domku. Jako obvykle dramatický, jdu to "žehlit" grogem..
Hezký večer všem.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za návštěvu a brzy zase na viděnou...